Městský soud v Praze zrušil s účinností od soboty 11. září ochranné opatření ministerstva zdravotnictví, které nařizovalo před návratem do ČR opatřit si antigenní či PCR test na přítomnost covid-19. Podle soudu totiž není zřejmé, jaká zdravotnická zařízení jsou podle opatření oprávněna testy provádět a proč úřad vyloučil možnost, aby to byla česká zdravotnická zařízení.
Na Městský soud v Praze se s návrhem na zrušení ochranného opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví obrátila Poliklinika Anděl, podle níž není zřejmé, proč ministerstvo opatřením od poloviny června tohoto roku určilo, že testy na přítomnost viru COVID před návratem do ČR mohou provádět pouze zahraniční poskytovatelé zdravotních služeb. Do té doby totiž mohly testy provádět akreditované laboratoře, tedy včetně těch českých, které tuto službu například poskytovaly cestovním kancelářím.
Resort od podání návrhu příslušné opatření několikrát změnil. Aktuálně platné (k 6. září) opatření stanovuje povinnost u antigenního testování opatřit si potvrzení ne starší než 48 hodin, a to u poskytovatele zdravotních služeb v dané zemi pobytu. V případě PCR testu u akreditované laboratoře „provedené tímto poskytovatelem zdravotních služeb“.
Soud v aktuálním rozhodnutí připustil, že požadavek na předložení testu při návratu z některých zemí, určených podle míry rizika nákazy covid-19, je legitimní. Problém opatření však spatřuje v tom, že ministerstvo zdravotnictví nijak nevysvětlilo důvody změny, kdy do 16. června bylo možné, aby tuto službu v zahraničí vykonávaly i české akreditované laboratoře. Navíc opatření neodůvodněně rozlišuje mezi antigenním a PCR testem, kdy u antigenního testu v podstatě vyžaduje přísnější podmínky, kdy podle výkladu soudu se na něj vztahuje právě podmínka provedení zahraničním poskytovatelem zdravotních služeb.
Nejasná akreditace
„Městskému soudu tak v první řadě není zřejmé, jakou akreditaci (dle které technické normy či předpisu) má vlastně taková laboratoř splňovat (tím spíše v zahraničí) a v návaznosti na to nelze tedy dovodit, zda je možné, aby takovou akreditaci splnila česká, zahraniční či „unijní“ evropská laboratoř, popř. každá z nich. A zda a za jakých podmínek odpůrce uzná, že definici takové akreditované laboratoře splňuje poskytovatel zdravotních služeb,“ konstatuje soud.
„Pouze odhadem by mohl městský soud dovodit, že záměrem odpůrce mohlo být, že poskytovatel zdravotních služeb v dané zemi splní podmínku věrohodnosti a kvality provedeného testování. Tento motiv však odpůrce především nijak nevysvětluje, neodůvodňuje a nesrovnává s jinými alternativami, a není tak možné posoudit, zda se jedná skutečně o přiměřený, nezbytný a vhodný požadavek,“ uvádí se v odůvodnění.
Podle soudu, není-li srozumitelně odůvodněno, proč u antigenního testování vyžaduje ministerstvo splnění podmínky oprávněného poskytovatele zdravotních služeb v dané zemi, není ani srozumitelný důvod, proč zamezilo možnosti, aby toto testování mohl v zahraničí provádět český subjekt. Přitom na území ČR mohou tuto službu poskytovat subjekty za výrazně mírnějších podmínek.
„Bez náležité definice statusu zařízení, jejichž potvrzení odpůrce míní akceptovat jako věrohodné, by skutečně ad absurdum mohlo dojít i k tomu, že bude v zahraničí vystaveno potvrzení o testu, který bude vykonaný v nižším standardu a který ani splnit nemusí požadavek na prokázání bezinfekčnosti vstupující osoby na území České republiky,“ upozorňuje soud.
S ohledem na to, že není sporu o vhodnosti opatření, ale absentuje srozumitelné odůvodnění, dal Městský soud v Praze ministerstvu čas na nápravu, a opatření tak zrušil až s účinností od 11. září.
Petr Dimun
Článek byl převzat z portálu Česká justice, který stejně jako Zdravotnický deník náleží do vydavatelství Media Network.
