Sobota, 16. října, 2021

Dělníci reformy psychiatrie fungují, hůře je na tom spolupráce zdravotnictví a sociálních služeb

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Reforma psychiatrie nese první ovoce, kdy brány psychiatrických nemocnic a oddělení opustily zhruba dva tisíce dlouhodobě hospitalizovaných pacientů. Současně se u řady dalších daří zajistit potřebnou péči, aniž by bylo nutné volit dlouhodobou hospitalizaci. Je to možné díky rozšiřujícím se centrům duševního zdraví, které vznikají v rámci reformy psychiatrické péče a nabízí multidisciplinární přístup. Spolupráce mezi zdravotnickou a sociální péčí v podobě komunitních služeb ale nefunguje vždy hladce. Propojit dva světy a dva systémy není snadné a vzájemná rovnováha je křehká. Právě komunitní služby by ale měly být páteří péče o duševní zdraví, a v tomto směru kráčí Česko správnou cestou, jak potvrzuje i Světová zdravotnická organizace. Jejich význam připomíná i Světový den duševního zdraví, který připadá na 10. října.

V současnosti v Česku funguje 30 center duševního zdraví (CDZ). Do roku 2030 by jich mělo být 100. Pro ideální dostupnost péče napříč regiony by jich však mělo být okolo 130. CDZ vznikají díky reformě psychiatrické péče a nabízí jak ambulantní péči, tak služby v terénu, kdy ze své podstaty propojují sociální služby a zdravotnictví. Díky tomuto multidisciplinárnímu přístupu je možné řešit jak konkrétní zdravotní problémy pacientů, tak i jejich fungování v běžném životě a pomoc se zvládáním různých životních situací. I když jsou komunitní služby správnou cestou, kterou se česká psychiatrie vydala, spolupráce mezi zdravotním a sociálním systémem není vždy hladká a naráží na řadu obtíží.

„Korektní by bylo říci, že jsme ve fázi sbližování, kdy hodně záleží na jednotlivých lidech i lokalitách. Jsou regiony, ve kterých spolupráce funguje dobře, ale i místa, kde je to horší,“ říká realisticky docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice a také místopředseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Prakticky je například složité plánovat sociální služby poskytované v centrech duševního zdraví, protože je nutné je v rámci sociálního systému nastavit dva roky dopředu.

Náročný je také vstup nových subjektů, což CDZ jsou, do systému. „Centra duševního zdraví vznikají díky finančním prostředkům alokovaným z evropských fondů, jejich další provoz už ale má být financován jak ze zdravotnického, tak sociálního systému, což už naráží na řadu komplikací. Zdravotnický systém je výkonově zaměřený a jednotlivé výkony se dají jasně finančně ohodnotit, avšak sociální služby fungují na jiném principu i vykazování činnosti,“ dodává.

Podle něj se nyní reforma psychiatrické péče nachází ve fázi „hledání konsensu a společné cesty“ mezi zdravotnictvím a sociální péčí, které byly dlouhodobě odděleny a nebyly příliš zvyklé na spolupráci. „Dělníci reformy svou práci dělají dobře, ale vázne to ve vyšších patrech, kde se vše organizuje a procesuje,“ shrnuje s tím, že reforma sama o sobě je dlouhodobou záležitostí trvající celá desetiletí, a tak by bylo nerealistické očekávat, že „bude rychle hotovo“. Jen mimochodem, podobnou zkušenost mají i další země, ve kterých k podobné reformě došlo. „Reforma péče o duševní zdraví představuje rozsáhlý a komplexní proces, který je – svojí šíří a hloubkou – zcela ojedinělý v českém zdravotnictví. Obdobné systémové reformy jsou úkolem na několik desítek let a naší snahou je tento proces zkrátit. Nikoliv však na úkor kvality či komplexnosti změn,“ dodává Pavel Mička, vedoucí oddělení reformy péče o duševní zdraví na ministerstvu zdravotnictví.

Z multidisciplinárního přístupu těží pacienti i zdravotnický systém

Komunitní služby, kdy lidé s duševním onemocněním a také jejich blízcí mohou na jednom místě získat pomoc jak zdravotníků, tak sociálních pracovníků, jsou zásadní změnou celého přístupu k tomu, jak má péče o duševní zdraví vypadat. „Služby center duševního zdraví jsou revoluční změnou v systému péče o duševně nemocné. Ta se od klasické liší tím, že pomáhá nemocným lidem v podmínkách jejich každodenních životů, například se zajištěním bydlení nebo pracovního místa. Pacienti v domácím prostředí neztrácejí kontakt s běžným životem jako je tomu, když jsou léčeni takzvaně za zdí. Díky reformě péče o duševní zdraví může již 2 500 lidí žít normální život,“ říká ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který podporu centrům v roce 2017 odstartoval.

Pro jednotlivé nemocné a jejich blízké má multidisciplinární přístup, který nabízí centra duševního zdraví, řadu výhod. Přívětivější je pro ně už samotný vstup do systému. „Vzhledem k tomu, že klient samotný mnohdy v rámci svého strádání či krize není schopen identifikovat zdroj potíží, a tudíž ani řešení, je pro něho obtížné se rozhodnout, na které dveře klepat. To je asi nejjednodušší vysvětlení efektivity multidisciplninárního přístupu,“ vysvětluje Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice, v rámci které jedno z CDZ funguje, s tím, že multidisciplinární přístup má znamenat nejen propojení zdravotnických profesí a sociálních služeb. „Důležité jsou také další odbornosti a zapojení lidí se zkušeností duševního onemocnění,“ doplňuje.

Vytváření komunitních center, které propojují zdravotní a sociální péči, jsou podle něj velkou výzvou. „Od devadesátých let, kdy se služby začaly více strukturovat, se dle mého názoru věnovalo víc energie na vzájemné vymezování a hledání rozdílu než na definování prostoru pro spolupráci a společná témata. Přirozeně se to odrazilo také v kultuře jistého vzájemného vymezování se. V tomto napětí se lehce stane, ze služby nejsou dostatečně koordinované. A pro klienta jsou tak obtížně srozumitelné,“ vysvětluje.

K tomu je pak potřeba přičíst odlišnost základních paradigmat těchto dvou světů. Na jedné straně je podle něj jasný fokus na podporu silných stránek klienta, který mají sociální služby, a na té druhé presumpce nemoci na straně zdravotníků. „V oblasti duševního zdraví asi každý nějak intuitivně cítí, že je potřeba obojího, což také potvrzují data. Pokud však tento konflikt, v pozitivním slova smyslu, má být využit konstruktivně, stojí to hodně práce, vzájemného respektu a komunikace. Z mého pohledu právě kombinace dvou faktorů, jednoho paradigmatického a jednoho lokálně historického, je příčinou toho, že proces tvorby je někdy hodně komplikovaný,“ shrnuje Hollý.

Komunitní služby jsou správná cesta a Česko může inspirovat ostatní, říká WHO

Právě důraz na komunitní služby, které nabízí více než jen čistě zdravotnickou péči, vidí jako naprosto zásadní Světová zdravotnická organizace (WHO). Letošní Světový den duševního zdraví, který připadá na 10. října, se tak nese v duchu lepší dostupnosti služeb péče o duševní zdraví pro všechny.

„Kvalitnější a lépe dostupné komunitní služby v oblasti péče o duševních z klíčových projektů WHO v Evropském regionu pro roky 2020-2025. Je velmi důležité, aby jednotlivé státy a vlády vnímaly jejich důležitost a umožnily jejich rozvoj skrze dostatečné investice,“ říká Srdan Matić, představitel WHO v České republice, a dodává, že právě komunitní služby jsou cestou, jak vhodně reagovat na zátěž, kterou duševní nemoci představují jak pro zdravotnický, tak sociální systém i celou ekonomiku.

Pokud je člověk s duševním onemocněním nejen vhodně léčen, ale zároveň má možnost i nadále pokračovat ve svém běžném životě, bude pravděpodobněji schopen řešit obtíže s bydlením či uplatněním na pracovním trhu. I s tímto pak svým klientům pomáhají centra duševního zdraví. „České zkušenosti a úspěchy jsou cennou inspirací pro tvůrce politik i odborníky z praxe. Právě Národní ústav duševního zdraví, který se nedávno stal spolupracujícím centrem WHO, hraje důležitou roli v mezinárodním sdílení zkušeností,“ dodává.

Zkušenosti, které Česko nasbíralo během probíhající reformy, tak mohou inspirovat i další země, které zvažují změny v systému péče o duševní zdraví. To mimo jiné potvrzuje fakt, že se Národní ústav duševního zdraví letos stal spolupracujícím centrem WHO, což znamená ocenění jeho práce. NÚDZ tak byl oceněn mimo jiné za svou práci na reformě, kdy může sdílet své zkušenosti s dalšími zeměmi střední a východní Evropy, které mají zkušenost s komunizmem a dlouhodobým zanedbáním služeb péče o duševní zdraví. Ocenění se mu dostalo i za aktivity v oblasti destigmatizace.

Jedním z hlavních problémů v kontextu duševního zdraví je právě stigmatizace duševních onemocnění. Právě ta často brání lidem vyhledat odbornou pomoc, ačkoli ji potřebují. Stigma navíc vede k jejich diskriminaci, a ta je pro lidi s duševním onemocněním často větší překážkou pro kvalitní život než onemocnění samotné. Právě různé předsudky jsou odpovědné také za tzv. strukturální diskriminaci. Ta se projevuje například podfinancováním systému péče o duševní zdraví. V minulosti opakovaně výzkumy potvrdily, že je v Česku míra stigmatizace lidí s duševním onemocněním velmi vysoká. Nová studie NÚDZ však ukazuje, že nyní dochází k mírnému zlepšení postojů společnosti k lidem s duševním onemocněním.

U osob, které byly v minulosti v kontaktu s celonárodními destigmatizačními projekty, byly postoje k lidem s duševním onemocněním v průměru o cca čtyři procenta tolerantnější než u jejich protějšků bez podobného kontaktu. V případě osob, které byly v minulosti vystaveny kontaktu s reformou péče o duševní zdraví, pak byly destigmatizační postoje lepší o zhruba o sedm procent. „Pozitivní spojitost mezi reformou péče o duševní zdraví a méně stigmatizujícími postoji obyvatel představuje nové, prokázané zjištění,” doplňuje Petr Winkler, ředitel NÚDZ a také vedoucí kolektivu studie právě publikované v časopisu European Psychiatry, která prokázala, že dochází k mírnému zlepšení v postojích vůči lidem s duševním onemocnění.

Reforma psychiatrie už mění konkrétní lidské osudy k lepšímu

Už nyní reforma psychiatrie přinesla první konkrétní pozitivní výsledky, a to jak na úrovni jednotlivých pacientů, tak celého systému péče. „Máme k dispozici jasná data z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, ze kterých je zřejmé, že u pacientů, kteří se dostanou do péče center duševního zdraví, dochází ke snížení počtu a délky hospitalizací, což je obrovský benefit jak pro pacienty samotné, tak pro celý systém,“ říká docent Anders. Pokles množství a také zkrácení hospitalizací znamená i úsporu finančních prostředků ve zdravotnickém systému, které mohou být následně použity právě na činnost CDZ.

Právě díky komunitním službám, které vznikají díky probíhající reformě, se podařilo propustit více než dva tisíce dlouhodobě hospitalizovaných pacientů a umožnit jim návrat k běžnému životu. „Situace se liší region od regionu, zařízení od zařízení, ale zásadní je, že jsme si v praxi ověřili, že je možné i tyto pacienty propustit do domácí péče. Jejich životní příběhy se díky tomu vyvíjejí jinou trajektorií, než by šly, pokud by pacienti zůstali hospitalizovaní. Každý den, kdy mohou být ve svém přirozeném prostředí a se svými blízkými, má pro ně velký význam,“ dodává psychiatr s tím, že i tak v nemocnicích zůstávají pacienti, které není kam propustit, protože po letech pobytu ve zdravotnickém zařízení přišli o své zázemí. Nemají bydlení a mnohdy ztratili i sociální vazby se svým okolím. „Naším cílem je, aby co nejvíce pacientů po co nejdelší dobu zůstalo kompetentních a neztráceli schopnosti se sami o sebe postarat,“ uzavírá docent Anders.

Ludmila Hamplová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY