Pondělí, 29. listopadu, 2021

Jediný konkurenční boj v českém zdravotnictví je na trhu práce, který je však pokřivený, říká Vlček z holdingu AKESO

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Přeregulovanost systému, nevhodně nastavené vzdělávání lékařů či nejasnosti v kompetencích zdravotníků jsou jen některé z problémů, s nimiž bojuje české zdravotnictví. Zejména pro soukromé a menší nemocnice pak představuje velkou překážku pokřivený trh práce, kdy některá větší zařízení mohou svým pracovníkům zaplatit více peněz za méně práce. Holding AKESO se s těmito výzvami vyrovnává hned několika cestami. Vedle toho, že narovnal odměny na úroveň platových tarifů, nabízí svým zaměstnancům široké spektrum benefitů, jako je prémiová zdravotní péče, firemní byty nebo třeba právní služby zdarma. Zároveň se naučil využívat sestry z Ukrajiny, s nimiž má dobré zkušenosti. Vlastní řešení nedostatku lékařů a sester představil na odborném panelu Stálé konference českého zdravotnictví na téma lidské zdroje ve zdravotnictví, který se konal 26. října v Praze, ředitel rozvoje a inovací zdravotnického holdingu AKESO František Vlček.

Holding AKESO, pod který spadá Nemocnice Hořovice, Rehabilitační nemocnice Beroun či Multiscan Pardubice, má 1700 zaměstnanců a obrat kolem čtyř miliard korun. Ročně přitom opečuje 35 tisíc hospitalizovaných pacientů a v ambulancích má kolem 800 tisíc návštěv. Za posledních 13 let bylo ve skupině investováno z vlastních zdrojů 2,2 miliardy korun. Největší investicí, která je nyní ve výstavbě, je psychiatrické centrum v Berouně, Nemocnice Hořovice by se zase výhledově měla v rámci přístavby změnit na pandemickou nemocnici.

I když se ale holdingu daří úspěšně rozvíjet, i on bojuje s řadou překážek. Jedním ze současných problémů je podle Františka Vlčka přeregulovanost systému, kdy některé normy jdou proti sobě – příkladem budiž zákoník práce a vyhláška určující minimální personální obsazení. „Regulace obecně nás paralyzuje v tom, že nejsme schopni flexibilně reagovat na takové věci, jako je pandemie. Pak se hádáme o to, jestli lékař L1 může očkovat nebo ne. Měli bychom se proto snažit regulace snižovat a oprostit se od středověké strukturální definice systémů, ale spíše je definovat výsledkem,“ vysvětluje Vlček.

Zároveň jediným místem, kde dnes ve zdravotnictví probíhá konkurenční boj, zůstává trh práce. Situaci AKESA ale ztěžuje to, že nečerpá evropské fondy a nedostává žádné dotace. To znamená například to, že zatímco „státní“ nemocnice dostane na obnovu informačního systému peníze a díky tomu pak může ušetřené peníze přidat zaměstnancům, soukromý holding tuto možnost nemá.

„Navíc, když se někde zavře porodnice, tak k nám přijde porodní asistentka, která u nás dostane o čtyři, pět tisíc méně, než na co byla zvyklá. Hlavně ale v noci musí být u sedmi porodů, zatímco dřív byla třeba u jednoho. Trh je tímto způsobem pokřivený – někde lidé dostávají příliš mnoho peněz za příliš málo práce,“ domnívá se František Vlček.

Kapacitám vzdělávacího systému a personálním potřebám v českém zdravotnictví se na Stálé konferenci českého zdravotnictví věnovali náměstkyně ministra zdravotnictví Martina Vašáková, prorektor Univerzity Karlovy Jan Škrha, prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová, ředitel FN Ostrava Jiří Havrlant, ředitel Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně Michal Filip, ředitel Nemocnice Jihlava Lukáš Velev, ředitel rozvoje a inovací zdravotnického holdingu AKESO holding a.s. František Vlček a ředitel pro segment personálních a mzdových systémů OKsystem a.s. Petr Panec.

V Česku neumíme pracovat v týmu

Dalším kamenem úrazu je vzdělávání. „Dnes bude každý ředitel bojovat do roztrhání těla o to, aby zachoval lůžka na očním oddělení, a to jen proto, že si potřebuje udržet akreditaci pro celoživotní vzdělávání v tomto oboru. Jinak mu tam nebudou chodit mladí lékaři a za pár let to může zavřít. Stejně bude bojovat o zachování gynekologie a porodnictví, protože jinak nebude mít akreditaci pro anesteziologii a resuscitaci. Pak nebude mít anesteziologa, kterého potřebuje na chirurgii,“ načrtává Vlček. Při snaze umožnit vzdělávání v menších regionálních nemocnicích navíc při poslední změně systému panoval požadavek zajistit vlastními silami celé spektrum oborů s tím, že je není možno zajistit smluvně. To se naštěstí později povedlo změnit.

Situace je komplikovaná i u nelékařských pracovníků, kdy zejména menší nemocnice potřebují sestry vybavené celým spektrem kompetencí – které ovšem mnoho z nich přinejmenším dle zákona nemá.

„Je otázka, jakou cestou chceme jít – chceme vytvořit tolik různých podskupin ošetřovatelské péče, které musí pracovat v týmu? Velmi často v týmu pracovat neumíme, jsme zvyklí na tandem lékař – sestra. Když se podíváte do Spojených států, tam funguje přísná hierarchizace, přesný popis, co kdo může dělat, jak jsou lidé koordinovaní, kdo je řídí, jak spolu komunikují a jak se vzájemně pokrývají mezi jednotlivými pracovišti. Takovou iniciativu u nás nevidím. Pořád se bavíme o tom, kdo má mít jakou kompetenci, ale o systému práce jsem moc diskuzí nezaznamenal,“ pozastavuje se Vlček.

Ředitel rozvoje a inovací zdravotnického holdingu AKESO František Vlček popisuje, jak se rozhodla soukromá společnost za cenu vydání velkých finančních prostředků dorovnat odměny svých zaměstnanců na úroveň státních tabulek

Dorovnání tabulkových platů stabilizovalo situaci

Aby si AKESO zajistilo dostatek zdravotníků, přistoupilo k tomu, že dorovnalo odměny na úroveň státních tabulek. „Bylo to rozhodnutí velmi tvrdé, museli jsme obětovat velkou část investičních peněz. Ale vyplatilo se to a personál se poměrně stabilizoval,“ konstatuje František Vlček.

Vedle toho ale holding nechal postavit 250 bytů pro zdravotníky, organizuje svozy z Prahy, zajišťuje školku (v Hořovicích má postavenou vlastní, v Berouně se staví), nabízí právní služby zdarma či zajišťuje kvalitní stravování (samozřejmostí pak je pět týdnů dovolené, penzijní připojištění, vzdělávání a kurzy, využití služeb v nemocnici, jako je bazén či tělocvična, slevy do vlastní lékárny či multisport karty). Jako benefit navíc společnost nabízí prémiovou péči s asistentem, který plánuje zaměstnancům či jejich rodinným příslušníkům cestu zdravotním systémem.

Vedle toho holding využívá i sestry z Ukrajiny, s nimiž má poměrně dobré zkušenosti. „Máme tu ale velký problém s konkurenceschopností, protože když chce stejná sestra do Polska, za tři týdny tam fyzicky je a může se věnovat nostrifikaci či jazyku. U nás je nostrifikace skoro nejmenší problém, ale do toho je tu cizinecká policie, zelené karty, pohovory… Průměrný čas od chvíle, kdy sestru zkontaktujeme, do doby, než fyzicky přijede do ČR, je devět měsíců,“ dodává Vlček.

Problematice lidských zdrojů ve zdravotnictví se budeme dále věnovat v nadcházejících vydáních ZD.

Odborný panel se uskutečnil za laskavé podpory OKsystem a.s.

Michaela Koubová

Foto: Radek Čepelák

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY