Neděle, 5. prosince, 2021

Státní pojištěnci si nežijí nad poměry, chceme zachovat solidaritu, zdůrazňuje předsedkyně odborového svazu Žitníková

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Záměr nové vlády zavést automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce dává za současné situace smysl i předsedkyni Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP) Dagmar Žitníkové. Vyměřovací základ by ovšem podle ní měl být do budoucna stanoven jako 50 procent aktuální průměrné mzdy a jako pojistka by zůstala možnost vlády platbu zvýšit. Předsedkyně Žitníková přitom považuje za důležité ve zdravotnictví zachovat solidaritu a varuje před spoluúčastí.

Jak se díváte na tento závazek nové vlády? Je správné zavádět automatickou valorizaci, nebo je lepší pružný systém, kdy vláda rozhoduje ad hoc, dle aktuální potřeby?

Automatická valorizace plateb za státní pojištěnce má své opodstatnění, ale pouze v situaci, kdy je systém zdravotního pojištění finančně stabilní. Při nízkých úhradách státu za své pojištěnce, které byly donedávna, by nastavení automatu bylo velmi problematické. Odbory nastavení automatické valorizace dlouhodobě prosazovaly, ale za podmínky, že se nejprve vyrovnají úhrady na zdravotní pojištění u jednotlivých skupin pojištěnců. Náš požadavek byl veřejně známý, chtěli jsme, aby stát platil za své pojištěnce minimálně stejnou částku, jakou hradí osoby bez zdanitelných příjmů a v tomto případě by se mohla začít uplatňovat automatická valorizace. Současný stav se po opakovaných zvýšeních plateb za státní pojištěnce již k našemu požadavku blíží, a tak nastavení automatické valorizace dává smysl.

Na jakém principu by podle Vás měla fungovat automatická valorizace plateb za státní pojištěnce? Měl by například stát dávat do veřejného zdravotního pojištění více peněz tehdy, když se ekonomice daří a má je tedy k dispozici, nebo naopak v době, kdy ekonomika klesá, aby tak případně zmírnil výpadky v příjmech zdravotních pojišťoven?

Automatická valorizace plateb za státní pojištěnce by se měla za standardních podmínek odvíjet od růstu průměrné mzdy. Navrhujeme, aby se vyměřovací základ pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené státem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát, stanovil do budoucna, jako 50 % aktuální průměrné mzdy.

V případě mimořádných událostí (pandemie COVID-19 či jiné) nebo ekonomických výkyvů v případě krizových let, by měla v zákoně o veřejném zdravotním pojištění fungovat pojistka, která by umožnila vládě formou nařízení vlády zvýšit platbu státu za jeho pojištěnce. 

Jak významné je navyšování plateb za státní pojištěnce v celkovém rozpočtu veřejného zdravotního pojištění?

Platby za státní pojištěnce se v letošním roce podílejí na příjmech veřejného zdravotního pojištění částkou 127,3 mld. z plánovaných příjmů 391,6 mld. korun, což je zhruba jedna třetina. Příští rok, podle Ministerstva zdravotnictví, jsou očekávané příjmy veřejného zdravotního pojištění 433,2 mld. korun a celkové meziroční navýšení odvodu pojistného za státní pojištěnce bude činit cca 14,35 mld. Kč (5,98 milionů státních pojištěnců). Celkově tedy stát zaplatí za své pojištěnce 141,65 mld. korun.

Je model financování zdravotnictví, kde za 60 procent pojištěnců veřejného zdravotního pojištění platí stát, efektivní a udržitelný? Jakým způsobem by ho bylo možné jej modifikovat, nebo zcela nahradit?

Rozsah a dostupnost zdravotní péče a samozřejmě také financování zdravotnictví jsou primárně otázkou politického rozhodnutí. Záleží na ideologických postojích a hodnotách, které jednotlivé skupiny ve společnosti zastupují. Modely mohou být různé, máme solidární systémy, ale také systémy, které zabezpečení zdravotní péče nemají jako prioritu. Každý systém je možné modifikovat, nebo nahradit.

Máme po volbách a na stole budou určitě opět názory, aby se zvýšila individuální zodpovědnost a spoluúčast jednotlivce. Ne každá změna je ovšem změnou k lepšímu. Při navrhování změn jsou podstatné motivace jednotlivých aktérů. Měli bychom si uvědomit, co změna komu přinese a kdo na ní vydělá. Nemocní lidé jsou nejzranitelnější a těch 60 % naší společnosti, za které platí zdravotní péči stát, si nežije nad poměry. Děti, rodiče na mateřské a rodičovské dovolené, nezaměstnaní, senioři. Mají finanční prostředky na doplácení? Potenciálními klienty pro spoluúčast by byli asi jen pracující. Ze čtyř milionů ekonomicky aktivních pracovníků je podle statisti skoro 900 tisíc OSVČ a ti hradí ve většině případů minimální pojistné. Zůstává skupina okolo tří milionů lidí, a to není zrovna málo. Tady by se příjmy z připojištění různým společnostem určitě hodily. Nicméně uvědomme si, že do systému zdravotnictví se finanční prostředky z připojištění dostanou až v případě, že nastane pojistná událost. Matematicko-pojistné tabulky jsou u jednotlivých pojišťoven v případě jednotlivých pojistných událostí nastavené. Kdo tedy na změně systému vydělá?

Poslední připomenutí: téměř 60 % zaměstnanců nedosahuje na průměrnou mzdu. Náš svaz zastupuje nejen zdravotníky, ale také zaměstnance ze sociálních služeb a ti určitě počítají každou korunu. Každý další výdaj znamená, že se musí uskrovnit a že by se změnou systému jejich už tak nízký životní standard poklesl. Každý hledá pro svoji představu argumenty a zdůvodnění. Odbory dlouhodobě prosazují solidární zdravotnický systém a ten bude tak dlouho udržitelný, dokud bude politická vůle, aby udržitelným byl.  

Tomáš Cikrt

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY