Sněmovní zdravotnický výbor se na svém včerejším, třetím zasedání tradičně věnoval aktuální epidemiologické situaci a šíření varianty omicron (plus bez diskuze schválil návrhy výročních zpráv a účetní závěrky zdravotních pojišťoven za rok 2020). V bodě různé si ale na podnět poslance Milana Brázdila (ANO) vyslechnul také názor ministerstva na návrh, podle kterého by měly být záchytky zdarma pro opilce ohrožující pouze vlastní zdraví (neničí tedy cizí majetek ani neohrožují okolí). Ministerstvo se však chystá vládě poradit, aby Ústavnímu soudu navrhla tomuto nápadu z pera soudkyně Okresního soudu v Mělníku Terezy Pirklové nevyhovět.
V Česku dnes působí 18 záchytek, kde bylo v roce 2019 zachyceno 23 744 lidí. Zákon o specifických zdravotních službách přitom říká, že „prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.“ Ceny za „nocleh“ na záchytce se ovšem různí – od 700 korun v Brně po 4500 korun v Plzni (protože ale uživateli bývají obvykle lidé sociálně slabší, sumu z nich stanice dostane jen málokdy).
Současný stav se ale nelíbí soudkyni Okresního soudu v Mělníku Tereze Pirklové, podle níž neodpovídá Listině základních práv a svobod.
„Navrhovatelka je přesvědčena, že v případě, kdy je osoba převzata do záchytné stanice z důvodu, že ohrožuje sebe (tj. nikoliv z důvodu, že ohrožuje osobu jinou, majetek nebo veřejný pořádek), má nárok na bezplatnou zdravotní péči s ohledem na čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Zákonodárce by neměl rozlišovat, že je osobě poskytnuta neodkladná péče z důvodu, že si sama způsobila intoxikaci alkoholem či jinou návykovou látkou. V opačném případě by tyto osoby byly diskriminovány od osob jiných, kterým je poskytnuta bezplatná zdravotní péče, byť si poškození zdraví způsobily samy svým úmyslným jednáním (např. poskytování zdravotní péče při pokusech o sebevraždu), nebo si samy svým nezdravým způsobem života taktéž zavinily jiné zdravotní problémy (např. léčba rakoviny plic u silných kuřáků, léčba onemocnění souvisejících s obezitou apod.),“ píše se v návrhu na zrušení části zákona podaného v září loňského roku.
V této souvislosti už byla 12. ledna oslovena vláda, která by se měla do 30 dnů vyjádřit. Účastníkem řízení by přitom měla být i Poslanecká sněmovna ČR a Senát ČR. Ministerstvo zdravotnictví však plánuje vládě navrhnout, aby se do řízení zapojila a navrhla Ústavnímu soudu, aby návrhu Okresního soudu v Mělníku nebylo vyhověno.
„Máme za to, že pokud se někdo uvede do stavu, kdy tuto službu potřebuje, je správné, že je po něm žádáno, aby si ji zaplatil, a nebylo to součástí solidárního zdravotního pojištění,“ říká k tomu náměstek MZ pro legislativu Radek Policar.
Cena podléhá kontrole finanční správy
Pokud by nebylo přistoupeno na to, že opilci neškodící svému okolí budou mít záchytku zdrarma, navrhuje soudkyně Pirklová alespoň jasně stanovit horní hranici účtované ceny.
„Jestliže má zákonodárce přesto za to, že zachycená osoba by měla povinnost platit povinnost platit poplatek za ošetření, měla by být výše poplatku stanovena zákonem a měly by být dány jasné limity poplatkové povinnosti tak, aby pro zachycené osoby neměly „rdousící efekt“. Nelze odhlédnout od faktu, že většina klientů záchytných služeb jsou osoby sociálně slabé, bez domova, které jsou zachycovány opakovaně. Současná praxe, kdy je těmto osobám účtován opakovaně neúměrně vysoký poplatek, jen jejich sociální situaci zhoršuje,“ stojí v návrhu.
„Dle důvodové zprávy k zákonu č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, činí náklady na pobyt osoby v policejní cele průměrně částku 750 Kč. Pobyt osoby na záchytné stanici za zákonem nespecifikovanou částku se tedy jeví jako nepřiměřené zatížení daných osob i nepřiměřené zatížení zdravotnických zařízení a personálu,“ dodává návrh.
Ministerstvo to ale vidí jinak. „Paní soudkyně nejvíce tvrdí to, že v ustanovení paragrafu 89d, odstavec 1 zákon o specifických zdravotních službách nestanoví žádné zastropování částek. Podle ní by tu mohl být ‚rdousící efekt‘ a poškozena sociální práva příjemců služeb záchytné stanice. Máme za to, že paní soudkyně nemá pravdu a že správně jde o službu nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Ona je cenově regulována, protože veškeré zdravotní služby včetně této podléhají cenové regulaci, a poskytovatel nemůže chtít po příjemci služby nic více, než je kalkulace spočtená z nákladů a přiměřeného zisku. To je věc, která dokonce podléhá kontrole finanční správy v oblasti cenové evidence a regulace. Jakkoliv je pravda, že v praxi existují odlišné částky, tak je možné, že někdo chce méně, než by mohl chtít. A pokud někdo ustanovení porušuje, není to o tom, že by tu stát nenastavil pravidla,“ reaguje Radek Policar.
-mk-
