Úterý, 5. července, 2022

Dopady války na VZP: Nebojím se nákladů, nikdo ale nedokáže odhadnout, co se stane s příjmy, varuje ředitel Kabátek

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Jednu mimořádnou situaci nahradila další. Po covidu přišla válka na Ukrajině a Všeobecná zdravotní pojišťovna se musí znovu vyrovnat s nečekanou výzvou.  „Chceme zachovat kvalitu, dostupnost i rozsah zdravotních služeb,“ ujišťuje v rozhovoru pro Zdravotnický deník ředitel VZP Zdeněk Kabátek, ale jedním dechem dodává, že dopady války jsou velkou neznámou. Kabátek nemá obavy z přílivu uprchlíků, ten naše veřejné zdravotní pojištění zvládne, jsou to většinou ženy s dětmi, jejichž péče není nákladná. Dokonce mohou být přínosem, pokud si alespoň část z nich najde zaměstnání. Zcela nepředvídatelný ale bude vývoj příjmů veřejného zdravotního pojištění, ten se odvíjí od stavu celé ekonomiky. Pojišťovna má vždycky několik měsíců až jeden rok na to, aby reagovala na zhoršení hospodářských ukazatelů. Pak by došlo ke krizovým opatřením. Zatím je VZP stabilní, ale už je přesto zřejmé, že jednání Dohodovacího řízení o cenách a úhradách pro příští rok nebudou vůbec jednoduchá.  

Podívejme se nejprve na situaci ve financování zdravotních služeb ještě před začátkem války na Ukrajině. Když vláda oznámila, že přistoupí ke zmrazení plateb za stání pojištěnce, varoval Svaz zdravotních pojišťoven, že tento rok sice lze ještě zvládnout, ale pokud se příští rok tyto platby zase nenavýší, bude se muset sáhnout na úhrady poskytovatelům. Zdravotní pojišťovny by podle něj musely prověřit rozsah bonifikací, nebo přínosy nákladných léků. Z vašich dosavadních vyjádření lze vyvodit, že vy situaci nevidíte zdaleka tak dramatickou. Proč?

V žádném případě se nechci vymezovat vůči postoji oborových zdravotních pojišťoven, protože každá pojišťovna je v jiné finanční situaci a nebylo by to vůči nim fér. Na druhou stranu jsem asi větší optimista. Možná jsem vždycky byl. Rok 2021, který představuje určitý základ pro diskusi o dalších letech 2022 až 2024, nedopadl vůbec špatně. Možná se rouhám, a nemyslím to vůbec směrem k těm lidem, které postihl covid, ani vůči zdravotníkům, kteří se o ně starali. Pro ně to byl rok bezesporu těžký. Ale z hlediska čísel nedopadl tak špatně, jak jsme původně předpokládali. Pokud nebude vydána nějak dramaticky nákladově zatěžující kompenzační vyhláška, a zatím to tak nevypadá, tzn. vyhláška, která vstoupí ještě do nákladů roku minulého a bude skutečně dokompenzovávat jenom skutečné propady způsobené faktickou nemožností poskytovat péči, pak loňský rok skončil pozitivním výsledkem. Výsledek je sice záporné číslo, a to  minus 3,9 miliardy korun, jenže původní plán byl nastaven na minus 9,7 miliardy korun a to přitom vůbec nepočítal s tak vysokou nákladovou zátěží způsobenou podzimní vlnou covidu.

při covidu jsme Nepřestřelili odhad nákladů, ale měli jsme mnohem lepší příjmy

Proč se plán natolik lišil od skutečnosti?

Plánovali jsme mnohem menší meziroční růst příjmů, které jsou generovány počtem zaměstnaných, objemem platů, a přerozdělením. Rok 2021 skončil na příjmové straně o 4,5 procenta lépe, než byl zdravotně pojistný plán. A tam byl ten rozdíl. Nepřestřelili jsme odhad nákladů, ale měli jsme mnohem lepší příjmy. Velmi dobře totiž zafungovaly kompenzační programy vlády. Tudíž se nezvyšovala nezaměstnanost a neklesal objem platů a mezd. Zároveň došlo ke skokovému navýšení platů a mezd v některých segmentech, zejména v sociálních a zdravotních službách, které vygenerovaly vyšší odvody a tedy vyšší příjmy zdravotního pojištění. Proto ten rok skončil s mnohem lepším základem. Říkám to s velkou pokorou, neboť mohl dopadnout mnohem hůře a také proto, že v tuto chvíli nevím, jak bude vypadat kompenzační vyhláška. Věřím však, že v ní nebude nic, co bychom nedokázali predikovat. Do roku 2022 jsme vstupovali s mnohem větším optimismem, než jsme rok předtím dokázali představit.  Na konci roku jsme měli na běžném účtu základního fondu zdravotního pojištění necelých 12 miliard korun, což mě opravdu vedlo k mírnému optimismu. Mluvím teď ale o stavu do letošního 24. února, kdy začala válka na Ukrajině.

Financování za loňský rok může ještě zpětně ovlivnit kompenzační vyhláška, podílíte se na její přípravě?

Jsme účastni připomínkového řízení, spolupracujeme s odborovými pojišťovnami. Za VZP je správná varianta ta, která, a to už jsem hodně velkorysý, by měla skutečně kompenzovat propady v následné péči, ale neměla by být součásti jakéhosi překompenzování nad rámec zdravotně pojistného plánu. Vracím se k číslu 3,9 miliardy, tak by to mělo zůstat.

Kompenzační vyhláška pro rok 2022 by se neměla dělat

Měla by se udělat kompenzační vyhláška i za první dva měsíce roku letošního roku?

Možná můj názor nebude pro někoho příjemný, ale myslím, že kompenzační vyhláška pro rok 2022 by se neměla dělat. Ne proto, že bych byl nepřítelem našich smluvních partnerů, ale je zbytečná. Navíc ukrajinská krize, kromě strašných věcí, které jsou spojeny s válkou, přináší určitý prostor pro některé poskytovatele, aby se jejich produkce zvýšila. Krátkodobě je navýšení produkce sice může zatížit, ale z hlediska příjmů má pozitivní efekt. Ale to je spíše jen taková úvaha. Možná až příliš drzá.

Kompenzační vyhlášku pro letošek bych tedy nepsal, ale není to moje role. Samozřejmě, pokud se ministerstvo rozhodne ji napsat, budeme ji respektovat a připomínkovat a budeme s nimi o ní komunikovat

Podařilo se zdravotnickým zařízením dohnat objem zdravotní péče odložené díky pandemii?

Je brzy se na to ptát. Covidová krize trvala v podstatě do konce roku, jsme v měsíci březnu, máme data za leden, částečná za únor a z těch nelze hodnotit, zda se odloženou péči podařilo dohnat.

Nějaký obrat ale vidíte, ne?

Produkce se dnes začíná velmi silně podobat standardní produkci z roku 2019. Chceme zároveň odstranit regulační mechanismy a být vstřícní v úhradách výkonově hrazené složky, o kterou se zejména jedná. Největší propad nastal v oblasti velkých endoprotéz. Tam všude je výkonová úhrada a v současné době je tam nastavený prostor pro dohnání produkce.  První dva měsíce letošnímu roku k tomu směřovaly. Neumím ale posoudit, jakým způsobem s tím zamíchá válka.

A umíte dnes alespoň odhadem spočítat, kolik VZP z celou dobu stál covid? Když se podívám na hrubá čísla za celý systém, tak mě napadá kacířská myšlenka, že tolik, kolik stál covid, řekněme 90 miliard korun, tolik nateklo peněz zase zpátky do zdravotnictví.

Není to kacířská myšlenka. Pokud se díváme nejenom na přímé náklady, tedy testování, očkování, bonifikace covidového pacienta na lůžkovém JIP, ale také na náklady s tím spojené, jako jsou náklady odložené produkce a jejich kompenzace, náklady spojené s odměnami – tak pak skutečně z čísel vyplývá, že bychom se mohli bavit o nějakých 90 miliardách. Pokud bychom mluvili jenom o přímých nákladech, čísla se pohybují, a opět velmi silně záleží na metodice, někde okolo 50 miliard korun. Navýšení platby za státního pojištěnce v podstatě pojišťovnám kompenzovalo náklady spojené s covidem, plus byly samozřejmě mobilizovány některé rezervy. To se ale začalo dít už těsně před covidem, kdy jsme investovali do zdravotní péče a zdravotních služeb.

Nyní ale vstoupila do dalších kalkulací válka, jak ovlivní financování zdravotnictví?

VZP před vznikem válečného konfliktu, ani nyní po jeho vypuknutí, zatím nepočítá s tím, že by jakkoliv omezovala úhrady, i ty nad vyhláškové, které svým poskytovatelům zdravotních služeb, lékařům, nemocnicím pro tento rok garantuje. Chceme zůstat solidním partnerem a ukázat, že dohody se musí plnit i když se změní podmínky jedné strany. Chceme zachovat kvalitu, dostupnost i rozsah zdravotních služeb. Samozřejmě je potřeba současně říct, že jsme se dostali do úplně nové situace. Veškeré predikce jsou založené na velmi slabé znalosti dat. Válečný stav je něco, s čím jsme dosud nepracovali. Nebojím se nákladů spojených s péčí o ukrajinské běžence, ale spíše o to, jak válka ovlivní ekonomiku v Evropě a na celém světě. Může se stát, že budeme muset řešit krizi na příjmové straně. Nemyslím teď platbu za státní pojištěnce, ale příjmy plynoucí z výběru pojistného. Nikdo z nás totiž nedokáže odhadnout, jak například surovinové krize ovlivní výkonnost českého hospodářství.

Jak moc je velká tato nejistota?

Tuto situaci nikdo nepředpokládal, nikdo s ní nepočítal a modely mohou být strašně široké. Od maximálně optimistických až po maximálně pesimistické. Já se vždycky snažím pracovat s čísly, ta jsou z pohledu VZP za první dva měsíce dobrá, ale ještě nejsou ovlivněna dopady války. Odhaduji zpoždění na tři až čtyři měsíce, až pak můžeme seriózně hovořit o tom, co válka způsobí. Samozřejmě to má celou řadu dalších konsekvencí, zejména v dohodovacím řízení, v nastavení úhrad pro příští roky. Budeme prostě pracovat s předpoklady, které nakonec mohou dopadnout úplně jinak.

Pořád rezervu máme a lze ji mobilizovat. Měli bychom být ale velmi konzervativní v nastavování úhrad

Zvláště když nevíme, jaký bude vývoj v dalších letech, opět roste význam vytváření rezerv. Ostatně i covidovou krizi zvládlo české zdravotnictví nejen díky navýšení plateb za státní pojištěnce, ale i díky rezervám, které měly na účtech zdravotní pojišťovny. Je prostor i nyní tvořit rezervy?

Ano, když se podíváme na náš běžný účet, vidíme, že za měsíc leden je tam 14 miliard korun, na konci loňského roku tam bylo 12 miliard. Pořád rezervu máme a lze ji mobilizovat. Měli bychom být ale velmi konzervativní v nastavování úhrad. Určitě s takovou pozicí budeme vstupovat do cenových jednání, do dohodovacích řízení. Je ovšem potřeba zajistit hrazení veškerých služeb v roce 2021, včetně těch, které budou nad rámec původních dohod. To jsou bezesporu náklady spojené s utečeneckou krizí, které ovšem nebudou zdaleka tak fatální, jako náklady spojené s covidem. Mluvíme úplně o jiných řádech, čili myslím, že z tohoto pohledu bude financování v pořádku. Zároveň ale musíme velmi obezřetně nastavovat růst nákladů pro období příští. Největším strašákem jsou možné ztráty na straně příjmů. V předchozích letech jsme byli schopni poměrně přesně odhadovat jakým způsobem se nám budou vyvíjet příjmy v příštím roce a letech následujících. To nyní bude jen velmi obtížné.

Můžete tedy shrnout rozdíly v dopadech války a covidu na financování českého zdravotnictví?  

O covidu už máme informace, můžeme stavět na faktech, která u války neznáme. Přede dvěma lety jsme také byli v nejistotě, ale dnes už víme, že covid nepřinesl výpadek příjmů, ani ve výběru pojistného a už vůbec ne na platbě za státní pojištěnce. Stát zareagoval velmi rychle a systém dofinancoval. Epidemie nebyla krizí příjmů. Přinesla ale poměrně robustní náklady, které systém zatížily, nicméně, právě to stát vykompenzoval navýšením příjmů.

Válka přinese mnohem nižší náklady než covid. Velká hrozba číhá na straně příjmů

Válka přinese mnohem nižší náklady než covid. Velká hrozba číhá na straně příjmů. Zcela otevřeně říkám, že nejsem schopen předvídat, zda je toto nebezpečí nízké, nebo velmi vysoké. Co se týče nákladů, tak jsem přesvědčen, že budou skutečně řádově nižší, než za covid. Budou spočívat pouze v tom, že do České republiky přijde odhadem do půl miliónu uprchlíků z Ukrajiny, kteří se budou chovat úplně stejně jako naši pojištěnci a budou tedy čerpat přibližně stejně zdravotní péči. V případě, že nebudou pracovat, za ně platí pojištění stát. V případě, že pracují, jsou platnými přispěvateli systému veřejného zdravotního pojištění. Nehrozí v souvislosti s uprchlíky žádný enormní náklad a tedy ani žádné zhroucení systému z pohledu nákladů.

Výpadek příjmů půjde na vrub klesající ekonomice, zvyšující se nezaměstnanosti a klesajících mezd. Rozsah potenciálního rizika neumím předpovědět. Vidím tu však i příležitost. Česká ekonomika potřebuje pracovní sílu. Pokud bude fungovat tak, jak dosud a byla by ještě posílena občany Ukrajiny, může se stát, že saldo na straně příjmů bude pozitivnější. Připouštím, že to je děsivá úvaha v kontextu války, ale je korektní brát jí v úvahu.

Ukrajinský pojištěnecký kmen VZP je zatím mladý, z poloviny jej tvoří děti a ve zbytku je 80 procent žen. Jaký podíl by z tohoto kmene museli zaujmout zaměstnaní lidé z Ukrajiny, aby výnosy z pojistného překročily náklady na péči uprchlíků z této země?

Velmi důrazně upozorňuji, že to, co teď řeknu je pouze úvaha, která pracuje s modelem, který nemusí být naplněn. Máte pravdu, že když se podívám na aktuální skladbu lidí z Ukrajiny, kteří u nás žádají o azyl, jsou to mladé matky s dětmi. Absolutní minoritou jsou starší lidé nad padesát let. Nevíme, jestli se toto skladba bude měnit. Děláme si nějaké expertní odhady, které vycházejí z toho, že průměrná platba za našeho klienta v minulém roce byla přes 40 tisíc korun. U mladé populace můžeme počítat, že děti spotřebují 60 procent této částky a matky 40 procent. Nemusí to být správné číslo, jde pouze o expertní odhad, který plyne z čísel v české populaci. Pro 250 tisíc Ukrajinců v Česku vychází záporné saldo bilance někde okolo 2,5 miliardy korun, a to v případě, že všichni zůstanou pojištěnci státu. Ve chvíli, kdy by začali pracovat, tak každých deset procent z oněch 250 tisíc představuje zhruba 600 milionů korun příjmu pro pojišťovnu při nějakém základním průměrném platu. Čili abychom se dostali do nějakého pozitivního výsledku, potřebujeme, aby  30  až  40 procent uprchlíků z Ukrajiny bylo výdělečně činných, a to při takovém fungování ekonomiky, jaké máme dnes. Systém by se za těchto předpokladů mohl stát bilančně vyrovnaným, ale pořád by tu byly náklady státního rozpočtu na platby za státní pojištěnce.

Abychom se dostali do nějakého pozitivního výsledku, potřebujeme, aby  30  až  40 procent uprchlíků z Ukrajiny bylo výdělečně činných

To není zase tak vysoké procento zaměstnaných, kterého by nebylo možné dosáhnout.

S velkou pokorou říkám, je to odborný odhad. Nikdy jsme takovou situaci neřešili.

Další ekonomický vývoj lze tedy těžko předvídat, ale při zhoršení jakých ekonomických parametrů se zapne ve VZP varovné červené světlo?  

Nejdůležitější je zaměstnanost a objem mezd. Zaměstnanost je indikátor, který ukazuje rychleji než objem mezd, že se něco mění. Objem mezd může být i při nezaměstnanosti krátkodobě vyšší, protože tam spadnou nějaká odstupná apo.. Řekněme, že oranžové světlo, které nás vede ke zpracovávání detailních analýz, vlastně svítí trvale. Pokud se posune růst objemu mezd pod hranici 4,1 procenta, kterou máme ve zdravotně pojistném plánu, tak to je to červené světlo a musíme začít připravovat opatření, která musí přijít se zpožděním nějakých jednotek měsíců.

Kolik měsíců, mezi půl rokem a rokem?

Neočekávám katastrofu. Troufnu si říct, že je to rok. V současné době disponujeme celkovými zůstatky někde okolo 30 miliard korun, a to je dostatečně velký objem, abychom jako první nástroj pro eliminaci dopadu na úhrady využili vnitřní zadlužení VZP, to znamená využili prostředky na provoz, investice atd. Až po zhruba roce by u VZP hrozilo, nechci mluvit za kolegy z jiných pojišťoven, v případě nějakého nekatastrofického scénáře, že nebude schopna dostát svým závazkům.

Aktuálně musí VZP vyřizovat spousty registrací v centrech, městech, na svých pobočkách. Zvládáte to při tom počtu lidí, které máte k dispozici? Jak velká je to zátěž?

Je to velká zátěž, ale zvládáme ji. Díky lidem, kteří od začátku pracují v krajských registračních centrech pro Ukrajince. Velmi hezky zafungovalo to, co považuji za naši výhodu a co je někdy považováno naopak za nevýhodu, totiž, že je VZP rozkročena do všech krajů. Ve chvíli, kdy vznikla potřeba rychle dostat uprchlíky do systému veřejného zdravotního pojištění, se ukázalo, že díky tomuto rozkročení jsme byli první, kteří dokázali promptně reagovat a postavit v krajích svá pracoviště. Zajistit obsluhu 24/7 a začít uprchlíky dostávat do systému.

Potřebovali jste nějaké lidi navíc?

Využili jsme svoje lidi a já jim za jejich nasazení děkuji, kde můžu. Ukázalo se, že jsou to skutečně loajální zaměstnanci VZP, protože se nám podařilo bezezbytku pokrýt potřeby jednotlivých center. Zejména v Praze, kde jsem se byl osobně podívat, to byl neuvěřitelný nápor. Tuším, že se zřizovalo 24 pracovišť během pár dnů a přesto do nich dokázali lidé nastoupit v třísměnném provozu. Tam, kde jsem se byl podívat, byli velmi vstřícní, ochotní. Jsem na zaměstnance VZP nesmírně hrdý. Zaznamenal jsem pozitivní pohled na jejich práci i ze strany hejtmanů. Nepodílí se na tom jenom lidé z klientských pracovišť, ale vypomáhají zaměstnanci ze všech úseků, kde se mohla omezit běžná činnost, do práce center se zapojili dokonce i regionální ředitelé.

VZP zafungovala, ale uvítali jsme i pomoc oborových zdravotních pojišťoven tam, kde jsme schopni se dohodnout na nějakém společném režimu. Jsme za to vděčni. Sehráli jsme roli, která k VZP patří, tedy roli největšího pojistného domu ovládaného státem, o který se stát a občané mohou opřít.

A je to i nákladová zátěž?

Ne, nákladově je to nevýznamná zátěž – personální náklady spojené s provozem a nějaké technické náklady. Z hlediska celé organizace to není nákladová položka, která by nás měla trápit.

Samostatnou položkou navíc, která bude něco stát, může být očkování Ukrajinců.

Bezesporu. Pro mě víc, než nákladová stránka věci, je ale důležitá dostupnost vakcín

Což asi může být problém, vzhledem k tomu, že si tyto kapacity výrobci plánují dlouho předem?

Vzniká najednou mnohem větší poptávka po očkovacích látkách, někdy i po těch, které nejsou v Česku úplně obvyklé, například proti tuberkulóze. Tady pravdivě říkám, že s rychlostí dodávky může být problém. Pracuje na tom ministerstvo zdravotnictví, které se vakcíny snaží zajistit přes Evropskou komisi. Není to problém úhradový, ale s dostupností.

Takže jste připraveni, akorát vám někdo musí říci koho se očkování bude týkat.

To je na odbornících Vakcinologická společnost, pediatři a  ministerstvo zdravotnictví přijdou velmi brzy s postupem, jak situaci řešit.  Jednal jsem s panem náměstkem Dvořáčkem a myslím, že to mají připravené velmi dobře. A my jsme připraveni na naši roli zajistit úhradu a distribuci.

U je VZP k dnešku pojištěno 219 889 ukrajinských uprchlíků

Kolik už má VZP pojištěnců z řad ukrajinských uprchlíků?

Aktuální číslo k dnešnímu ránu je 219 889 osob a dynamika nárůstu mírně klesá (údaj je ke dni 23. března 2022 – poznámka redakce).

Prohlásil jste, že chcete najít takový systém řešení péče o uprchlíky, který nezatíží přístup českých občanů ke zdravotním službám. Mohl byste to rozvést?

Jsme schopni navýšit úhrady ve prospěch nových klientů, tedy uprchlíků, kteří k nám přicházejí, ale je korektní přiznat, že může být problém s kapacitami. Zatím nás zástupci dotčených segmentů péče ujišťují, že situaci zvládnou. Aktivní je i ministerstvo zdravotnictví, které přichází se systémem odlehčení primární péče, tedy s takzvanými UK pointy, čili pracovišti speciálního urgentního příjmu, kde se poskytuje  i část primární péče. Opět nikdo v tuto chvíli nemůže přesně vědět, jaká bude poptávka, ale musíme být připraveni.

A pokud jde o dostupnost péče, tam jsou si samozřejmě všichni klienti VZP rovni, těmito klienty jsou i Ukrajinci. Nemáme žádné dvojí klienty. Chceme udržet dostupnost, což znamená zajistit finanční zdroje  tak,  aby všichni klienti VZP nebyli z finančních důvodů upozaďováni v přístupu k péči, například k plánovaným operacím. Chceme, aby čeští občané, kteří mají v plánu velké ortopedické operace, aby se k nim dostali včas a nebyli brzdění snižováním rozpočtů. To je jedna rovina.  Druhá se pak týká vzniku nových kapacit, aby například nemocnice věděly, že se jim vyplatí svou kapacitu posílit, protože ji dostanou uhrazenu.

Která opatření pro zvládnutí péče o uprchlíky jsou krátkodobá a která dlouhodobá?

Typicky krátkodobé opatření je výkonová platba u praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, popřípadě zubařů. Pak sem patří UK pointy, které čekají na nějakou vlnu, ta buď přijde a pak pomalu odeznívá, nebo nepřijde, ale je to krátkodobé opatření.

Dlouhodobým opatřením je vytvoření prostoru pro zařazení občanů ukrajinské národnosti, kteří u nás zůstanou déle, do kapitace v primární péči, nebo, aby za ně mohla být hrazena agregovaná platba, která  například u stomatologů zahrnuje i pravidelné vyšetření a také aby byly vytvořeny  podmínky na straně poskytovatelů, které umožní uprchlíkům čerpat péči v jazyce, kterému rozumí.

A kde leží hranice mezi krátkodobým a dlouhodobý opatřením?

Tato hranice je dána etablováním se v české společnosti s dlouhodobější perspektivou. Například získáním pracovního povolení. Je tu celá řada rodin, které žily odděleně a teď se u nás sloučily. Lidé z těchto rodin budou chtít v Česku zůstat. Otázkou je, jaké jim pro to vytvoří náš stát podmínky

V případě nákladné péče by mělo dojít k rozumné redistribuci pacientů do zdravotnických systémů dalších zemí

Mluvili jsme o obecné péči, pediatrů, dospělých praktiků. Do Česka mohou přicházet a určitě už i přicházejí, pacienti, kteří využijí možnost čerpat velmi specializovanou, drahou péči. Dokonce někteří k nám mohou přijet za touto péčí cíleně, protože na Ukrajině není k reálně k dispozici. Tady by mohlo dojít ke kapacitním problémům, jejichž řešení nemusí být jednoduché.

To je citlivá otázka, na kterou se špatně odpovídá. Asi všichni sdílíme středoevropský názor, že když uprchne z Ukrajiny před válkou člověk, který je zároveň vážně nemocný, měl by být náš zdravotní systém připraven se o něj postarat. Na druhou stranu také asi nikdo nechce, aby se díky rozdílu mezi oběma zdravotnickými systémy začala organizovat jakási zdravotní turistika. Zdůrazňuji, že to říkám s velkou úctou k těm, kteří nyní na Ukrajině jsou a brání svoji zemi. Řešení musí hledat Evropa jako celek. Musí říct, co je a co není akceptovatelné a musí definovat způsob, jakým se bránit. Neříká se mi to snadno, všichni jsme nyní v euforii empatie a pomoci, ale Evropská unie by měla najít nástroje, kterými by zamezila zneužívání mimořádné situace. Jedná se zejména o nákladnou péči v oblasti onkologie, chronických onemocnění a genetické terapie. Měli bychom jasně říci, že není možné, aby tohle všechno absorbovala Česká republika. Mělo by dojít k rozumné redistribuci pacientů do zdravotnických systémů dalších zemí anebo případně, aby u nás alespoň nebyly zahajovány léčby, které nelze dokončit na území Ukrajiny, protože to bylo neseriózní vůči pacientům. Je to téma, které je potřeba správně dořešit. Nyní v akutní fázi jsme počítali s tím, že všichni, kteří se přicházejí, prchají před válkou a potřebují naši pomoc.

Zhodnotili jsme teď finanční vyhlídky českého zdravotnictví ve světle postcovidové doby a války na Ukrajině. Takže se teď můžeme vrátit k jednání o cenách a úhradách na příští rok. Jak aktuální situace změní přístup VZP k dohodovacímu řízení?

Ne zásadně. Vzhledem k tomu, že platí to, co už jsem řekl, že nikdo z nás nedokáže nyní nějak zásadně zpřesnit svoji predikci ekonomického vývoje, tak my budeme postupovat tak, že vezmeme výstupy, tedy čísla,  z analytické komise a postavíme do nich naši nabídku (zpráva Analytické komise Dohodovacího řízení má být hotova do konce měsíce – poznámka redakce). Ta by měla být vstřícná k poskytovatelům. Vstřícná ale do té míry, že zachováme stabilitu veřejného zdravotního pojištění jako celku. Nechci teď říkat konkrétní čísla, nejdříve je musí slyšet partneři u stolu, ale asi se dá obecně říct, že růst nemůže být tak významný, jako v předchozích letech.

Nebudeme čísla ohýbat kvůli tomu, že je válka

Bude růst nulový?

Nemám teď čísla. Musíme mít výstupy z analytické komise a já férově říkám, že nebudeme čísla nějak ohýbat kvůli tomu, že je válka a snížila se předvídatelnost systému. Čísla prostě vezmeme, řekneme si, co jsou mandatorní náklady, co je podmínkou pro stabilitu systému a zbytek dáme na stůl. To je můj filozofický, strategický přístup. V této těžké době tu myslím není nikdo, kdo by chtěl pracovat s čísly účelově. Cílem je, aby systém zůstal tak stabilní, jak je nyní a byl dlouhodobě udržitelný. To je všechno.

Tomáš Cikrt

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY