Data, která se v Česku sbírala v rámci Národního onkologického registru, byla dlouhou dobu mezinárodní chloubou. Covidová doba však tuto tradici přetrhla. ÚZISu se totiž zatím od krajů stále nepovedlo získat data za roky 2020 a 2021 – a to navzdory tomu, že je jejich sběr ze zákona povinný. Výsledkem je, že ani nevíme, zda měl pokles v počtu preventivních vyšetření, k němuž došlo na jaře a na podzim 2020, vliv na to, jestli pacienti začali častěji přicházet v pozdějších fázích onemocnění. Faktem však je, že onkologická péče v Česku je na špičkové úrovni a její výsledky se v rámci Evropy řadí velmi vysoko. Problematice se věnovala včerejší konference VZP na téma behaviorální aspekty prevence a léčby onkologických onemocnění.
„Chybí nám data. Máme obrovský problém s Národním onkologickým registrem. ÚZIS už přímo pláče po tom, aby některé kraje dohlásily onkologická onemocnění za rok 2020 a 2021, jinak je nemůžeme uzavřít. Dokud to nebude uzavřeno, nemůžeme říci, jestli bylo něčeho více či méně. Co se týče návštěv preventivních vyšetření, byly tam dva zuby – první když covid začal na jaře 2020, kdy se lidé báli jít kamkoliv, a pak na podzim 2020. V roce 2021 už se to příliš neprojevilo. Vyhodnotit, zda dva poklesy preventivních vyšetření ovlivní záchyt v pozdějších stadiích, ale bez Národního onkologického registru nemůžeme říci. Proto apeluji na krajské rady, aby si uvědomili, že hlášení jsou ze zákona povinná. A protože jsme v registru byli unikátní, poškodili bychom rodinné stříbro České republiky,“ zdůrazňuje předsedkyně České onkologické společnosti Jana Prausová.
Nejnovější data, která má za své pojištěnce k dispozici VZP, ovšem ukazují v posledních dvou covidových letech úbytek pacientů. To je zřejmě částečně dáno tím, že někteří pacienti zemřeli. „Co se týče dat týkajících se screeningů, dostáváme se na předcovidovou úroveň, takže je vidět, že lidé zase chodí. Na druhou stranu i předcovidová úroveň měla rezervy, takže ještě nějakých 15 procent můžeme přesvědčit. Je tam ale samozřejmě skupina zarytých, kteří prostě chodit nebudou,“ říká k tomu náměstek ředitele VZP Ivan Duškov.
Faktem ale je, že kvalita onkologické péče je v Česku velmi dobrá a zdá se, že se poměrně daří i prevence. „Od roku 2013 do roku 2019, kdy máme poslední čísla, je nárůst incidence jen 0,4 procenta. To není tak hrozné – myslím si, že prevence a povědomí se zlepšují, protože dříve byly meziroční nárůsty i o dvě až tři procenta. Mladší generace si uvědomují, že zdraví je nejcennější věc, kterou mají, protože jeho ztrátou přicházejí o svobodu a možnost věnovat se všemu, co mají rádi,“ říká Jana Prausová.
To se projevuje i v mezinárodním srovnání. V roce 2002 jsme totiž měli pátou nejvyšší incidenci onkologických onemocnění v Evropě, zatímco dnes jsme na 16. až 17. místě. V mortalitě jsme dokonce byli na druhé příčce, nyní jsme ale 22.
„Poskytujeme kvalitní, standardní, mezinárodně uznanou léčbu v oblasti onkologie, jako je tomu v civilizovaném světě. Uvědomme si přitom jednu důležitou věc: máme to jen z veřejného zdravotního pojištění. Všude jinde jsou komerční připojištění nebo dokonce platby cash. Určitě se tedy nemáme za co stydět,“ poukazuje Jana Prausová.
Pojišťovny hradí nejnovější léčbu i diagnostiku
Zároveň ubývá pacientů, kteří k lékařům přicházejí až v pozdních stadiích onemocnění s metastázami. Navíc v posledním desetiletí došlo k naprosto zásadnímu posunu v léčbě, takže lékaři umějí pomoci i lidem s diagnózami, které dříve nevyhnutelně znamenaly smrt během několika měsíců. Jedná se například o generalizovaný melanom, generalizovaný nádor tlustého střeva či generalizovanou rakovinu prsu u mladé pacientky.
„V tomto jsme se nyní potkali s pochopením plátců péče a my tak u některých diagnóz máme díky novým léčebným přístupům krásné výsledky,“ konstatuje Jana Prausová. „Dnes je také mnoho léčebných postupů vázáno na indikaci na základě prediktivních vyšetření, a já velmi děkuji plátcům, protože se k úhradě prediktivních vyšetření postavili velmi progresivně. Jsme první v Evropě, kteří to mají hrazeno v rozsahu, jaký navrhovala společnost patologů. To je základ, abychom mohli dělat personalizovanou medicínu,“ dodává Prausová.
Největší česká zdravotní pojišťovna by ale ráda přispěla i jinak – totiž zlepšením prevence. „Mojí ambicí je více pojištěnce motivovat k prevenci obecně, a to i na edukační úrovni v oblasti zdravotní gramotnosti,“ konstatuje Ivan Duškov.
VZP by tak chtěla například změnit podobu zvacího dopisu na screeningová vyšetření tak, aby byl atraktivnější a více zaujal. Do budoucna by také ráda odměnila ty, kdo na prevenci chodí. „Pokud bude náš pojištěnec pravidelně chodit na preventivní prohlídky k praktickému lékaři nebo na screening, podle vykázaných kódů to poznáme a můžeme ho bonifikovat,“ poukazuje Ivan Duškov.
A v čem by ještě mohli plátci pomoci podle pacientů? „Dostupnost paliativní péče je zatím v zákoně definována špatně, platba na ni je vysoká a pro řadu klientů nedostupná. Abychom zdravotnictví trochu ulevili ve smyslu, že tolik onkologických pacientů nebude ležet na onkologiích nebo na internách, byla by na místě motivace k tomu, mít pacienta doma a zkusit to zvládnout. V tuto chvíli takový pacient na žádné sociální výhody nedosáhne, takže pokud by zdravotní pojišťovna vymyslela podporu paliativní péče a celé této oblasti, mohlo by to přinést i úspory pro systém,“ navrhuje manažerka a členka vedení Amelie z.s. a členka Hlasu onkologických pacientů Šárka Slavíková.
Tématu se budeme podrobně věnovat v nadcházejících vydáních ZD.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
