Středa, 6. července, 2022

Ptát se na sexuální orientaci je v pořádku. O LGBT+ lidech v Česku chybí data

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Neheterosexuální lidé tvoří zhruba 5 až 10 procent ve společnosti a asi 0,5 až 2 procent populace je tvořeno trans, nebinárními či jinak genderově rozmanitými lidmi. Přesto o těchto skupinách v Česku jsou k dispozici jen omezená data, což přináší řadu obtíží, ať již v oblasti zdraví, kvality života nebo diskriminace. Pokud chybí kvalitní informace o určité skupině populace, jen obtížně je možné cílit vhodná opatření, včetně těch na poli ochrany veřejného zdraví.

Menšinová sexuální orientace nebo genderová identita jsou spojeny s vyšší prevalencí psychických problémů, zejména úzkostných a depresivních stavů, které přichází v důsledku diskriminace a menšinového stresu, a to už u mladistvých. Tyto faktory byly také identifikovány jako významné prediktory násobně vyšší sebevražednosti u neheterosexuální a genderově rozmanité mládeže. Stejně tak byla popsána vyšší míra užívání nelegálních drog nebo násobně vyšší ohrožení infekcí HIV a dalšími pohlavně přenosnými chorobami. Ale také i vyšší výskyt astmatických nebo kardiovaskulárních onemocnění. Neheterosexuální a genderově rozmanití lidé jsou také zřejmě ohroženější existenciální chudobou. I přes tato již opakovaně (zejména v zahraničí) publikovaná data není situace těchto skupin populace systematicky sledována.

„Je potřeba porozumět tomu, že zdravotní nerovnosti u neheterosexuálních a genderově rozmanitých lidí nejsou způsobeny vlastní ne-heterosexualitou nebo genderovou odlišností, ale sociálními nerovnostmi, které pramení ze stigmatizace a diskriminace těchto skupin a menšinového stresu, který vyvolávají,“ vysvětluje Michal Pitoňák, výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví v oblasti veřejného zdraví a také předseda organizace Queer Geography. Základním stavebním kamenem jsou však kvalitní data o životě LGBT+ lidí. Ty ale v Česku stále chybí, a pokud jsou k dispozici, tak jsou mnohdy metodologicky nejednotná. A to snižuje porovnatelnost v čase nebo v rámci mezinárodních studií.

„Jen pokud budeme mapovat problémy, tak jim budeme moci lépe porozumět a navrhovat efektivní intervence, založené na měřitelných, hodnotitelných indikátorech,“ dodává sociální geograf s tím, že kvalitní statistická data mohou sloužit například v tom, jak se společnost mění v hodnocení diskriminačních a násilných činů a jestli se příslušné instituce a orgány o situaci zajímají a snaží se jí změnit. Současný stav je ale takový, že drtivá většina diskriminačních a násilných činů vůči LGBT+ lidem zůstává nenahlášena. Diskriminačního chování vůči těmto skupinám populace se navíc mnohdy dopouští i lidé pracující v sociálních službách nebo zdravotníci.

Diskriminace se v Česku nehlásí. Ne, že neexistuje

Konkrétním příkladem negativního dopadu chybějících dat je oblast diskriminačních a násilných činů. Podle studie Kanceláře veřejného ochránce práv z roku 2018 u nás 91 procent takových činů vůči LGBT+ lidem zůstalo nenahlášeno. Nejčastěji proto, že oběti považovali incident za triviální a současně nevěřily v možnosti řešení. „Podstatou předsudečného násilí je, že je člověk napaden na základě příslušnosti k určité skupině. LGBT+ lidé jsou častým terčem předsudečného násilí, ale pokud státní instituce nemají dostatek dat, snadno mohou argumentovat tím, že situace není tak vážná a není důvod ke změně zákonů a ani přijetí dalších opatření,“ upozorňuje Václav Walach, kriminolog, který se věnuje problematice předsudečného násilí v neziskové organizaci In IUSTITITA.

V české společnosti převládá pocit, že LGBT+ lidé diskriminování nejsou, což je do značné míry způsobeno tím, že veřejnost nemá dostatek informací o závažnosti situace. Neheterosexuální lidé a genderově rozmanití lidé jsou ale obecně častěji terčem diskriminace na řadě úrovní, od slovních či verbálních útoků až po systémové problémy. „Pokud chybí relevantní data, těžko se cokoliv změní, protože se jen obtížně argumentuje. Nicméně jak ukazuje vývoj diskuse k manželství pro všechny, ani dostatek kvalitních dat a relevantních vědeckých výzkumů nemusí změnit přesvědčení politiků. Zvlášť když naskakují na populistický hyenismus,“ říká Czeslaw Walek, právník a spoluzakladatel organizace Prague Pride.

Když se neptáte, nezískáte odpovědi

Jedním z nástrojů, jak změnit nedostatek vzájemně porovnatelných dat o životě LGBT+ lidí v Česku, je nová publikace Standardy a doporučení pro zjišťování společenského postavení, diskriminace a násilí vůči neheterosexuálním a genderově rozmanitým osobám, na jejímž vzniku se podílely Národní ústav duševního zdraví a organizace Queer Geography. Tato publikace pak obsahuje i konkrétní doporučení pro začleňování otázek v oblasti sexuální orientace a genderové identity do dotazníkových šetření. „Navzdory skutečnosti, že se lidé rozmanití z hlediska své sexuální nebo genderové identity bezpochyby účastní celé řady populačních a dalších studií, kvůli chybějícím ukazatelům a položkám je přehlížíme,“ vysvětluje Pitoňák, spoluautor publikace. Jednoduše řečeno, pokud ve studiích chybí otázky, které by dokázaly identifikovat sexuální orientaci a genderovou identitu, snadno takoví lidé splynou s ostatními.

„Neviditelnost těchto problémů a zdravotních nerovností v samotném důsledku zachovává status quo a sekundárně marginalizuje dotčené skupiny tím, že de facto existující rozdíly ve zdraví a dalších oblastech života skrývá či ignoruje. Měřící nástroje je ale potřeba standardizovat, aby byla zaručena jejich citlivost, validita a porovnatelnost,“ přibližuje Marcela Macháčková, specialistka Národního ústavu duševního zdraví na destigmatizaci a spoluautorka publikace.

Podle obou spoluautorů je potřeba odstranit i obavy a bariéry na straně výzkumných pracovníků, že respondenti nebudou chtít odpovídat na otázky, pokud se mezi nimi objeví i dotazy na sexuální orientaci nebo genderovou identitu. „Ve skutečnosti se pravidelně v rámci různých dotazníků ptáme na výši mzdy, což je citlivý údaj a otázka, která prokazatelně vede k tomu, že respondenti odcházejí. V tomto případě se však jedná o liché obavy. Naopak po zařazení takových otázek není prokázána nižší návratnost vyplněných dotazníků a dlouhodobě ochota vyplňovat tyto otázky roste,“ dodává Pitoňák s odkazem na zahraniční vědecké práce, které se zaměřily právě na faktory ovlivňující ochotu respondentů odpovídat a na vhodnou formulaci otázek.

Ze zahraničních výzkumů i výzkumné praxe pak vyplývá, že zařazovat takové otázky je cenné pro získání specifických dat o LGBT+ lidech. Vlastní formulace otázek pak závisí mimo jiné na tom, zda se jedná o studii určenou pro obecnou populaci či specificky určitou komunitu. Příkladem dobré praxe v Česku je Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, které právě ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví už v roce 2016 zařadilo otázky na sexuální orientaci a genderovou identitu, díky nimž bylo možné zjistit, že prevalence užívání jakýchkoliv nelegálních návykových látek je u neheterosexuálních lidí více než dvojnásobně vyšší než u heterosexuálních osob.

„Z pohledu výzkumu bylo zařazení otázek na sexuální orientaci a genderovou identitu přínosné. Sesbíraná data nám umožnila v českém prostředí zkoumat souvislosti mezi mírou užívání návykových látek, životní spokojeností a duševním zdravím v obecné populaci dospělých osob. Data i do budoucna umožňují podrobnější analýzu výskytu různých forem rizikového chování, a to nejen z pohledu běžně sbíraných sociodemografických ukazatelů (pohlaví, věk, vzdělání, rodinný stav), ale také z pohledu genderové orientace,“ uvedla Pavla Chomynová, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.

Ludmila Hamplová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY