Pátek, 30. září, 2022

Nerovnost v odměňování je realitou. Ženy ve zdravotnictví a sociálních službách vydělávají o 24 procent méně než muži

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Ačkoliv ženy tvoří výraznou většinu všech pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, stále mají nižší příjmy než jejich mužští kolegové. Rozdíly ve výši mezd mezi ženami a muži jsou v těchto oborech dokonce ještě vyšší než v jiných. Ženy ve zdravotnictví a sociálních službách vydělávají v průměru o 24 procent méně než muži. Vyplývá to z nové mezinárodní zprávy The gender pay gap in the health and care sector: A global analysis in the time of COVID-19, kterou společně vytvořily Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní organizace práce. Ženy jsou navíc stále penalizovány za to, že se vedle své profese chtějí věnovat také mateřství, což se bohužel děje i v České republice. Diskriminace na základě pohlaví pak přetrvává i během kariérního růstu, kdy ženy méně často získávají a zastávají vedoucí pozice.

Dokud jsem neměla nadřízenou ženu, nedostávala jsem žádné osobní ohodnocení, popsala redakci Zdravotnického deníku mladá lékařka. Rozhodující změna ve výši její mzdy přišla až v okamžiku, kdy dostala jako šéfa ženu. „Vedoucí pozice jsou často zabetonované na desítky let, což znamená omezenou možnost pro kariérní postup, ale také obtížné řešení neuspokojivého vedení některých oddělení, kdy odcházejí schopní lékaři a lékařky, ale neschopný primář nebo primářka zůstávají. Řešením by byl časově omezený mandát,“ dodává další mladá lékařka, která podobně jako mnoho dalších kolegyň naráží na to, že zaměstnavatelé ve zdravotnictví příliš nepočítají s tím, že by jejich zaměstnanci, ať již muži nebo ženy, měli také své individuální potřeby a chtěli se vedle své profese věnovat rodině. Pro ženy v medicíně pak dvojnásob platí, že nechtějí stát před volbou mezi mateřstvím a prací, ale chtějí mít možnost mít obojí.

„České zdravotnictví, jak ho vidím já, není absolutně připravené na situaci, že si žena nepřeje být roky „jen“ matkou nebo „jen“ lékařkou. Podpora smysluplného spojení mateřských a kariérních potřeb je naprosto minimální, spíš vůbec neexistuje. Získat například snížené úvazky bývá velký oříšek, o sdílených pracovních místech zdravotnictví ještě neslyšelo. Zvýšit spoluúčast partnera na rodinných záležitostech bývá považováno za výsměch,“ vyjmenovává Tereza Ettlerová, gynekoložka a zakladatelka neziskové organizace Spokojení zdravotníci, jejímž cílem je „zlepšit lidskou stránku zdravotnictví“. Tedy zdravotníci, kteří se cítí dobře ve své profesi.

Právě „penalizace za mateřství“ není ničím, co by bylo specificky českým problémem, ale dotýká se řady zemí. Mezinárodní zpráva The gender pay gap in the health and care sector: A global analysis in the time of COVID-19, kterou společně vytvořily Světová zdravotnická organizace (WHO) a Mezinárodní organizace práce (ILO), popisuje, že během „reprodukčních let ženy se rozdíly mezi platy mužů a žen zvyšují a tyto nerovnosti přetrvávají po zbytek pracovního života žen. Ženy tvoří většinu pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, ale v příliš velkém počtu zemí systémové nerovnosti způsobují jejich platovou penalizaci,“ varuje Jim Campbell, ředitel programu WHO pro pracovní sílu ve zdravotnictví. Podle něj by závěry této zprávy měly vést k tomu, že budou přijata potřebná opatření, která narovnají přetrvávající nerovnosti.

Zdravotnictví je feminizovaný obor

Celosvětově tvoří ženy 67 procent ze všech pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách. V Česku je převaha žen ještě výraznější. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistik tvořily ženy v roce 2020 dokonce 80,4 procent odborně vzdělaných pracovníků ve zdravotnictví, mezi lékaři pak ženy tvořily 55,1 procent. Situace se nebude ani příliš měnit do budoucna. Statistiky ČSÚ jasně poukazují na převahu studentek nad studenty zdravotnických a sociálních oborů –  loňský poměr byl 29 tisíc žen oproti 10,5 tisíce mužů.

„Mělo by být naprostým standardem, aby si žena, lékařka, matka mohla například zvolit, jestli bude nebo nebude sloužit pohotovostní služby. Ne každý má odpovídající rodinné zázemí, které mu umožní stovky přesčasových hodin. Situaci by určitě zlepšilo i navýšení možností dětských skupin, jeslí, školek… právě pro pracující zdravotníky,“ vyjmenovává Ettlerová možná účinná opatření, která by zásadně zlepšila situaci žen lékařek, ale i dalších žen pracujících ve zdravotnictví.

„Složitá předatestační příprava s nutností poměrně vysokého úvazku, který se do praxe započítává, také není pro pracující matky přívětivá.  Anebo jen obyčejné pochopení proto, že vám neočekávaně onemocní dítě a vy musíte zůstat doma. Při takové situaci je lékařka vystavena obrovskému tlaku od vedení i kolegů, protože někdo musí přebrat její povinnosti. Přitom by na takové situace měla být zdravotnická zařízení připravena a počítat s nimi,“ dodává s tím, že bohužel stále platí, že se řada lékařek setkala s přístupem svých mužských kolegů, že určitý medicínský obor „není pro ženy vhodný“, případně že „nemá cenu je k ničemu pouštět, protože stejně odejdou na mateřskou“. „Kdyby někoho napadlo tohle někdy zase říkat, doufám, že si uvědomí, že bez těch 80, 4 procent odborně vzdělaných žen by se české zdravotnictví dávno položilo,“ říká rezolutně.

Na to, že feminizace českého zdravotnictví, na níž systém není připraven, může být zásadní v otázce (ne)dostupnosti péče, nedávno upozornila také Společnost všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Podle ní dnes mezi mladými praktickými lékaři již naprosto převažují ženy, které přirozeně preferují zaměstnanecký poměr na kratší úvazek dostupný především ve větších městech. Jde tedy o jeden ze zásadních faktorů ovlivňující počet praktických lékařů ve venkovských ordinacích.

Výplata o čtvrtinu menší

Navzdory převaze žen je však zdravotnictví stejně jako sociální služby oborem, kde stále přetrvávají výrazné rozdíly ve výdělku mezi muži a ženami. Ve srovnání s jinými obory jsou zde celkově nižší mzdy, nicméně nerovnosti na základě pohlaví jsou viditelné. Konkrétně podle zprávy WHO a ILO ženy pracující ve zdravotnictví a sociálních službách vydělávají o 24 procent méně než jejich mužští kolegové. Svou roli sehrává i to, že ženy jsou méně zastoupeny ve vedoucích pozicích, s nimiž jsou spojeny také lepší finanční podmínky, ale naopak častěji zastávají hůře placené nižší pozice.

Nedávná studie publikovaná v žurnálu Lancet dokonce popisuje vedoucí pozice v medicíně jako pomyslný „pánský klub“, kam mají ženy jen velmi omezený přístup. „Zatímco ženské sítě byly prostorem pro sdílení informací a poskytovaly určitou odbornou podporu, chyběl jim jeden klíčový aspekt přítomný v mužských skupinách: dobře postavení starší kolegové, kteří mohli hrát roli v rozvoji kariéry profesně mladších lidí. Vzhledem k tomu, že tak málo žen zastává vedoucí pozice, existují zde omezení pro to, čeho mohou skupiny vedené ženami dosáhnout. A kariéra žen tím trpí,“ popsala profesorka Jennifer R. Grandisová, která působí na University of California v San Franciscu. Specializuje se na chirurgii hlavy a krku a současně se zabývá problematikou genderových nerovností v medicíně. Podle ní už jen fakt, že je lékařem žena, zásadně snižuje její šance na to, že by dosáhla na pozici děkanky, profesorky, vedoucí katedry nebo třeba děkanky lékařské fakulty.

Potrvá ještě 136 let, než se srovná gender pay gap ve zdravotnictví

Tzv. gender pay gap, neboli platové rozdíly mezi muži a ženami, jsou ve zdravotnictví reálným problémem, jak ukazuje další mezinárodní analýza vytvořená Mezinárodním ekonomickým fórem. To předpokládá, že by trvalo celkem 136 let, aby mohly by narovnány platové nerovnosti mezi muži a ženami. Například v USA po 40 letech profesní kariéry činí rozdíl v příjmech mezi muži lékaři a ženami lékařkami dva miliony dolarů. Výše pay gapu zde je 25 procent. Ve Velké Británii pak mají ženy lékařky v nemocnicích o 18,9 procent nižší plat než jejich mužští kolegové, mezi praktickými lékaři pak tento rozdíl činil 15,3 procent v neprospěch žen. Obě země patří přitom mezi státy, které zákony zakazují, aby lidé na stejných pozicích byli jinak odměňováni jen na základě pohlaví.

„Navzdory tomu, že lékaři jsou jedněmi z nejvíce vyškolených jedinců na celém světě, stále u nich přetrvávají obrovské rozdíly mezi ženami a jejich mužskými kolegy,“ konstatoval Christopher Whaley, lékař a současně specialista na ekonomiku zdravotnictví, který vedl studii zahrnující celkem 80 tisíc amerických lékařů a lékařek s cílem odhalit faktory ovlivňující výši gender pay gapu ve zdravotnictví. Mezi zjištěné faktory patří například to, že ženy lékařky obecně mají sklon trávit se svými pacienty více časy, tedy během jedné směny zvládnou méně návštěv či vyšetření. Současný zdravotnický systém v USA vůbec nepočítá s tím, že by lékařky měly také děti, tedy nevytváří jim podmínky proto, aby mohly skloubit více svých životních rolí.

Ludmila Hamplová

Aktualizováno 14. července, 9:40 hod.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY