Čtvrtek, 29. září, 2022

Proti covidu neočkuje 60 procent dětských a třetina dospělých praktiků. Povědomí odborné veřejnosti je třeba zlepšit

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Lékaři, ale také média hrají zásadní roli v tom, jak veřejnost vnímá očkování a s jakou ochotou ho podstupuje. Během pandemie se bohužel ukázalo, nakolik je možné odborný problém zpolitizovat, a i mnoho lékařů vystupovalo v té době v médiích s názory, které byly přinejmenším zavádějící. Že by osvětu a vzdělávání bylo na místě zaměřit v první řadě na odbornou veřejnost, pak dokládá i fakt, že očkování proti covidu nenabízí 60 procent dětských a třetina dospělých praktiků. Tomu, co by měla vědět odborná veřejnost o epidemiologii a očkování, se na konferenci ZD a VZP, která se konala 11. srpna v Praze, věnoval předseda Výboru Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, člen Výboru České vakcinologické společnosti a přednosta Ústavu epidemiologie Lékařské fakulty v Plzni Petr Pazdiora.

„Za svou letitou praxi jsem se nikdy nesetkal s tím, že by byl medicínský problém tak zpolitizován, jako se to stalo u covidu-19. Sám jsem byl zaskočen, že jsem po některých televizních vystoupeních začal dostávat nechutné anonymní maily mluvící o fašismu a Mengelem, s výhrůžkami rodinným příslušníkům a podobně. Setkala se s tím i celá řada kolegů, a to nejen v České republice. Ukazuje se tak, že jsme se dostali k problému, který zajímá celou společnost, ta ale bohužel nereaguje jednotně a nebere to jako společný medicínský a společenský problém,“ pozastavuje se Petr Pazdiora.

Zásadní roli přitom hrají média, problém ovšem je zajistit, aby jejich partnerem byli skuteční odborníci. „I když je obor epidemiologie u nás prakticky na vymření, najednou se tu objevila populace snad deseti milionů kovaných epidemiologů, kteří tomu všemu rozuměli. Bohužel vystoupení řady těchto pseudoepidemiologů měla nedozírné následky. Jestliže o něčem mluvíme, je také dobré ujasnit si na začátek termíny a vycházet ze sjednocené terminologie. V poslední době naštěstí ubylo mediálních vystoupení, kde se hovořilo o protiepidemiologických opatřeních. Bylo by smutné, kdyby naše opatření směřovala proti lidem, kteří se problém snaží aktivně ovlivnit,“ poznamenává Pazdiora.

Co se však týče lékařů, kteří v médiích šíří zavádějící informace, nemají odborné společnosti ani Česká lékařská komora nástroje, jak něčemu takovému zamezit. Navíc se tito lékaři obvykle hájí tím, že jde o jejich osobní názor a nereprezentují při něm žádnou instituci. Proto je potřeba více prezentovat veřejnosti odborná stanoviska a doporučení, na nichž se shodly odborné společnosti.

Nezvládnutá čtvrtá dávka

Další problém podle profesora Pazdiory je, že se úplně dobře nepovedlo komunikovat očkování čtvrtou dávkou. Výbor České vakcinologické společnosti vydal doporučení v polovině června, a i řada laiků si uvědomovala, že již uplynula doba, po kterou je chrání třetí dávka. Na podporu čtvrté dávky zároveň hovořily výsledky ze zemí, které očkovaly od ledna.

„Když se něco dlouhodobě připravuje, je smutné, že když se to rozběhne, ukážou se dětské nemoci. To u čtvrté dávky už být nemuselo. Přesto chybělo propojení s ISIN a odborníci z očkovacích center se z ničeho nic o víkendu dozvěděli, že začíná akce čtvrtá dávka,“ podotýká Petr Pazdiora.

Navíc došlo ke znevažování čtvrté dávky v médiích, a to i ze strany zdravotníků. Informace od ministerstva, které byly prezentovány v polovině srpna, tak již jen reagovaly na to, co se mezitím začalo šířit, což jistě problematice nijak neprospělo. Propagace přitom vázla už u třetí dávky, kterou dostalo 60 procent těch, kdo na ni měli nárok. U čtvrté dávky jsou zatím výsledky ještě podstatně horší.

Účastníci konferenci VZP o komunikaci očkování, zleva Mgr. Tomáš Cikrt, šéfredaktor Zdravotnického deníku a moderátor diskuse, PhDr. Ivan Duškov, náměstek ředitele VZP pro služby klientům, MUDr. Daniel Dražan, člen Výboru České vakcinologické společnosti, praktický lékař pro děti a dorost, MUDr. Milan Trojánek, PhD., Klinika infekčních nemocí 2. LF UK, člen Výboru Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP, dr. Srdan Matic, ředitel české kanceláře WHO, Mgr. Jakub Dvořáček, náměstek ministra zdravotnictví ČR a prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., předseda Výboru Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, člen Výboru České vakcinologické společnosti, přednosta Ústavu epidemiologie Lékařské fakulty v Plzni. 

Problém pak máme také při očkování dětí. Ačkoliv jsou jinak dětští praktici tím, kdo se u nás lvím dílem zasloužili o proočkovanost proti jiným nemocem (která navíc během pandemie narostla), co se týče vakcinace proti covidu, jsou tu velké mezery. Na začátku srpna totiž bylo do tohoto očkování zapojeno pouhých 40 procent ordinací dětských praktiků. Výsledkem je, že proočkovanost alespoň jednou dávkou má ve věku 12-17 let ucházejících 54 procent dětí, ale ve věku pět až 11 let pouhých sedm procent. Přitom už dnes některé státy očkují i věkovou skupinu od šesti měsíců do pěti let.

„Přímých zdravotních dopadů covidu-19 je v dětské populaci poměrně málo, ale jsou tu dopady, o nichž ještě moc nevíme, jako je long covid a multisystémové zánětlivé onemocnění. Měla by tu také existovat mezigenerační solidarita, a když dítě jezdí na prázdniny k babičce a dědečkovi, kteří mají své nemoci, čekal bych, že i toto je jeden z důvodů očkovat,“ vysvětluje Petr Pazdiora.

Očkování těhotných je na západě běžné, u nás s ním ale máme problém

Oproti tomu u dospělých praktiků je do očkování proti covidu zapojeno 66 procent ordinací, což ovšem stále znamená, že třetina jich neočkuje. Přitom každá ordinace má nepochybně v péči chronické pacienty, lidi nad 65 let a další rizikové skupiny, kterým může vakcinace zachránit život. Loni se alespoň povedlo zvýšit proočkovanost proti chřipce, protože ale kvůli covidu už dva roky chřipková epidemie nebyla, obávají se odborníci toho, že letošní podzim nebude zájem o tuto vakcínu takový (a to přesto, že i beztak máme proočkovanost tristně nízkou – devět procent – v porovnání s doporučeními).

„Důvodů je celá řada. Mezery má nejen ministerstvo zdravotnictví, ale i média. Dost často se do nich dostávají lidé, kteří tvrdí, že po očkování měli reakci jako nikdy v životě, a ukazují se tam i odmítači očkování. Domnívám se přitom, že jedna tiskovka v září na propagaci očkování proti chřipce je velmi málo. Měla by tu být dlouhodobá kampaň a trvalé masírování populace, aby si uvědomila, že chřipka není rýmička, což jsme diskutovali i v souvislosti s covidem-19,“ podtrhává Pazdiora.

Lékař má ke klientovi nejblíže, měl by být zdrojem informací a zároveň by měl jít příkladem, zdůrazňuje Petr Pazdiora.

Smutným faktem pak bohužel je, že do roku 2019 se dařilo každoročně zvyšovat proočkovanost rizikových skupin proti pneumokokům, což se s covidem zastavilo a očkovaných bohužel ubylo. Obecně velký problém pak je očkování v těhotenství, kde lékaři mnohdy postupují v rozporu s doporučeními.

„K očkování v těhotenství je obrovská nedůvěra, a to nejen u gynekologů, ale je to i otázka pro obecnou populaci. Pokud se na očkování zeptám českých mediček, tak o to ani teoreticky příliš zájem nemají. Když se to ale diskutuje s anglicky mluvícími studenty, dívají se na problematiku zcela jinak. Přicházejí totiž ze zemí, kde je očkování v těhotenství něčím normálním. S problematikou jsme se setkali při pandemii chřipky v roce 2009, kdy se ukázalo, že těhotné mají horší průběh onemocnění, a pak se řada žen nechávala očkovat cestou individuální úhrady. Co se ale týče pertuse, podařilo se v Podolí po mnohaletém snažení pracovníků SZÚ přesvědčit 1,62 procenta rodiček, aby se nechaly očkovat. Oproti tomu v Anglii, kde byla v letech 2012 a 2013 obrovská epidemie pertuse s úmrtími dětí, jsou výsledky zcela jiné,“ přibližuje Petr Pazdiora s tím, že v budoucnosti navíc budeme nepochybně řešit také očkování proti streptokokovým infekcím vyvolaným skupinou B a RS virem.

Epidemiologové nemohou očkovat hrazenými vakcínami

Aby toho nebylo málo, došlo nedávno k paradoxní situaci. Odborníci, kteří mají atestaci z epidemiologie a hygieny, jichž je zoufale málo, přišli v dubnu o možnost očkovat hrazenými vakcínami. Zdravotní pojišťovny totiž dospěly k tomu, že tuto odbornost neznají, a pokud není v rejstříku oborů, nemohou jí přiřadit výkon. Výsledkem je, že všichni, kdo mají atestaci pouze v oboru epidemiologie a hygiena, nemohou uzavírat smlouvy se zdravotními pojišťovnami.

„To má velký dopad. Víme, že řada praktických lékařů se v minulosti nechtěla věnovat očkování proti klíšťové encefalitidě, protože odmítala dopředu nakupovat vakcínu, kterou by pak složitě vyočkovávala. Jejich práci zastávala očkovací centra. Najednou se ale administrativním opatřením řeklo, že když je vám 50 let a máte nárok na hrazené očkování, musíte ke svému praktikovi, protože to jinak pojišťovna neuhradí. Pokud je vám ale 49, pak není problém v očkovacím centru naočkovat s tím, že si pak klient nechá očkování proplatit z fondu prevence,“ načrtává Pazdiora s tím, že už se situaci snažil řešit na ministerstvu, zatím ale bez úspěchu.

Co tedy souhrnem dělat, aby se situace obrátila k lepšímu? „Úkolů je pro všechny celá řada, nezastupitelný je ale význam lékaře. Ten má ke klientovi nejblíže, měl by být zdrojem informací a zároveň by měl jít příkladem,“ uzavírá Petr Pazdiora.

Foto: Radek Čepelák

Michaela Koubová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY