Radiofarmaka jsou pro řadu pacientů něčím tak trochu záhadným. Poté, co jsou vyvinuta a vyrobena, je třeba je ještě přímo ve zdravotnickém zařízení připravit ve speciální laboratoři, kde není radno pobývat delší dobu a nesmí se sem bez ochranného obleku. Jak to v takové laboratoři vypadá, ukázal Zdravotnickému deníku šéf laboratoře na výrobu radiofarmak v Ústavu nukleární medicíny 1. LF a VFN Jaroslav Červenák. Příprava radiofarmak před podáním pacientovi ovšem není to jediné, čím se zabývá. Protože vystudoval jadernou chemii, působí nyní také jako postdoktorand v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži, kde zkoumá, jak vyrobit nadějné radionuklidy – za což také dostal ocenění VFN pro mladé vědce.
Moderní nukleární medicína se dá rozdělit na několik částí – diagnostiku, kterou lze navíc rozdělit na PETovou a SPECTovou, a terapii, při níž se využívají speciální radionuklidy. „Když se řekne nukleární medicína, představí si lidé onkologické pacienty. Ono to tak úplně není. Pokud jde o nukleární medicínu na terapii, tak skutečně jde o onkologická onemocnění. U diagnostiky ale ne – děláme tu mnoho jiných funkčních vyšetření, i když onkologické pacienty tu samozřejmě máme také. Dělají se však také vyšetření ledvin, mozku, plic, myokardu, kostí, sleziny či různých zánětů. My tady děláme hodně vyšetření ledvin u miminek, na což se tu specializují dvě lékařky, a také máme specialistku na lymfoscintigrafie. Když se po operaci rakoviny prsu poruší uzliny, může pak otéci ruka. Chodí nám sem pacientky od mladých žen po staré paní s obrovskýma rukama, a když jim napícháte radiofarmakum, zjistíte, kde je problém – kudy lymfa teče a kde se zasekne. Lymfologové pak mohou udělat v daném místě drenáž a pacientům pomohou,“ popisuje Jaroslav Červenák.
Ústav nukleární medicíny se přitom soustředí hlavně na diagnostiku, protože co se týče terapie, nejsou zde lůžka. Bez nich přitom nelze podle zákona provádět terapie s vysokými aktivitami, které se tak provádějí zejména v Motole. Ve VFN se zaměřují na terapie cílené na štítnou žlázu do 500 megabecquere jódem 131 a pak terapie kostních metastáz při karcinomu prostaty pomocí Xofiga obsahujícího radium 223. Počet pacientů ale není nijak vysoký – u prvního zmíněného radiofarmaka jde zhruba o deset až patnáct ročně, u druhého jeden až tři pacienty měsíčně.
Příprava hromadně vyráběných radiofarmak, která se pouze předem dávkují do malých kontejnerů se stříkačkami předem připravenými k aplikaci pacientovi.
Jádrem práce v Ústavu nukleární medicíny tak je diagnostika, kterou zde denně provádějí u desítek pacientů na SPECT a u necelé dvacítky lidí na PET. SPECT (Single-Photon Emission Computed Tomography) je jednofotonová emisní výpočetní tomografie, která pracuje s radionuklidy vyzařujícími po jednom fotonu. PET čili pozitronová emisní tomografie pak pracuje s druhou skupinou radionuklidů, které se rozpadají beta plus rozpadem a vyzařují pozitrony. Pozitron následně anihiluje s elektronem a vyzáří dvě gama kvanta, která jsou vždy na jedné přímce. Prstencový detektor, v němž leží pacient, pak kvanta detekuje. Tímto směrem se zřejmě bude diagnostika ubírat do budoucna, v současnosti se ale hledají nové molekuly, na které by se daly navázat nadějné radionuklidy.
Jak připravit radionuklid
Tímto problémem se také Jaroslav Červenák zabývá ve své výzkumné činnosti v Řeži, za kterou dostal ocenění VFN pro mladé vědce. Provádí přitom měření excitačních funkcí, tedy pravděpodobnost jaderných reakcí, což je znalost potřebná při přípravě radionuklidů (respektive propočítání toho, kolik radionuklidů vznikne). Tyto radionuklidy pak mají využití v nukleární medicíně.
„Já se zabývám diagnostickými radionuklidy, kterými dokážeme diagnostikovat řadu různých poruch a abnormalit. Jenže samotný radionuklid tady nestačí. Můžete mít sice radionuklid, který má perfektní zobrazovací vlastnosti a z hlediska jaderné fyziky je dokonalý, ale když ho nedokážete navázat na vhodný nosič, který by ho zacílil tam, kde ho v těle potřebujete, je vám na nic. Můj výzkum spočívá ve zkoumání, s jakou pravděpodobností některý perspektivní radionuklid, který se například dá navázat na vhodnou molekulu, vzniká při daných podmínkách ozařování na cyklotronu. Ve finále tedy přijdu a řeknu: ano, za takových a takových podmínek se radionuklid dá připravit. Měříme také excitační funkce, které se pak zařazují do mezinárodní, volně dostupné databáze. Když si tak kdokoliv na světě usmyslí, že chce daný radionuklid připravit, tady má všechna potřebná data,“ vysvětluje Jaroslav Červenák. Část jeho práce přitom iniciovala Mezinárodní agentura pro atomovou energii a na přípravě některých radionuklidů spolupracoval i s odborníky z německých Drážďan.
Čas na výzkum i na klinickou praxi
Rutinní prací Jaroslava Červenáka v Ústavu nukleární medicíny je ale příprava radiofarmak. Jeho pracovní den ve VFN tak začíná už před šestou ráno, protože na sedmou bývají objednaní první pacienti, takže léky již musí být připravené. V generátoru si tak přichystá kýžený radionuklid, který se pak ředí a plní se jím kyty. Po závěrečné kontrole kvality pak je radiofarmakum připraveno k použití u pacienta. Ve speciální laboratoři, kam se smí pouze v ochranných pomůckách včetně obleku a je zde možno trávit jen omezený čas, pak Jaroslav Červenák tuto proceduru zopakuje během dne ještě dvakrát. Mezitím provádí potřebné propočty, vyřizuje faktury a objednávky, aby byl dostatek potřebného materiálu.
Tři dny v týdnu tak Jaroslav Červenák tráví ve VFN a dva dny v Řeži. „Je skvělé, že mám možnost takto střídat prostředí. Máme tu velmi dobré vedení a přednosta nám umožňuje částečné úvazky, což u nás v laboratoři využívají skoro všichni – každý pracujeme na více pozicích. Navíc mám skvělé kolegy, takže když potřebuji více času na výzkum v Řeži, domluvíme se, že si vezmu volno, a zaskočí za mě,“ říká Červenák. Další výhodou jeho práce je, že není na směny a má pevnou pracovní dobu, pouze dvakrát za měsíc slouží i v sobotu (což ale funguje na bázi dobrovolnosti).
V laboratoři přitom mají štěstí, že personálně nestrádají. Jinak už je tomu ale u pozic, které jsou na Ústavu nukleární medicíny v přímém kontaktu s pacienty, tedy u radiologických asistentů a zdravotních sester, kteří velmi chybí. „V tuto chvíli postrádáme přibližně sedm pracovníků,“ říká náměstkyně VFN pro lidské zdroje Ivana Smetáková.
Nelékařské profese se přitom VFN snaží získat například možností stipendijních programů, propracovaným adaptačním procesem po přijetí, příležitostmi se vzdělávat, dovolenou navíc a příspěvkem na ni či stravenkami (více jsme psali zde).
„Nejvýznamnějším benefitem pro radiologické asistenty je bezesporu možnost získat náborový příspěvek ve výši 70 tisíc korun. Po absolvování zkušební doby vyplácíme polovinu z této částky. Po dalších třech měsících pak zbývající částku. Vycházíme vstříc i požadavkům na ubytování. Speciálně pro tuto pozici nabízíme možnost ubytování v naší ubytovně po dobu šesti měsíců zcela zdarma. Navíc spolupracujeme s Městskou částí Praha 2. Radiologičtí asistenti si tak mohou zažádat o byt různé velikosti v této lokalitě za zajímavých finančních podmínek,“ doplňuje Ivana Smetáková.
Text a foto Michaela Koubová
