Pod veřejné zdraví spadá široká škála aktivit a oblastí, které mají za cíl, aby celá populace žila co nejdéle ve zdraví. K realizaci opatření je přitom třeba zapojení všech resortů od zdravotnictví po průmysl, který by měl napříklat zajistit kvalitní potraviny. Problém ale je, že odborníků, kteří by zvládli programy implementovat a realizovat v praxi, nemáme v Česku dostatek. Bohužel je také smutným faktem, že péče o veřejné zdraví a prevence zůstává na okraji zájmu, protože výsledky jsou viditelné až v dlouhodobějším horizontu – a těžko se tak za ně sbírají politické body. Problematice se na II. ročníku mezinárodního panelu konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence, který se konal 6. září v Praze, věnovala ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková.
„Je důležité zdůraznit, jak se liší klinická medicína a veřejné zdraví. Zatímco klinická medicína je zaměřená na zdraví jednotlivce, veřejné zdraví je primárně zaměřeno na zdraví celé populace. Opatření a postupy vedoucí ke zdraví přiom nezávisejí jen na zdravotnictví, ale na všech resortech i na prostředí, ve kterém žijeme,“ uvádí Barbora Macková s tím, že veřejné zdraví má za cíl prodlužovat život ve zdraví a předcházet vzniku nemocí či úrazů.
Otázky týkající se veřejného zdraví přitom obvykle vycházejí z klinické medicíny, kdy se při léčbě ptáme, zda stavu pacienta nějak bylo možné předejít a jak. Roli může hrát prostředí, v němž člověk žije a pracuje, jeho životní styl či to, jak ke svému zdraví přistupuje. Proto se v rámci výzkumu sledují determinanty zdraví (environmentální či socioekonomické), životní styl, vliv závislostí, výživy či pohybu, prevence nemocí v podobě očkování, preventivní prohlídky či zdravotní gramotnost. Ze získaných dat je pak možné tvořit politiky veřejného zdraví.
„Primární prevence není záležitostí jen jednoho resortu, ale celé společnosti. Důležité jsou postoje, motivace, myšlení a hodnoty. Až 80 procent nemocí, ať infekčních, nebo neinfekčních, je přitom preventabilní zdravým životním stylem,“ podtrhává Macková. Příkladem budiž například zdravá výživa, do které je vedle ministerstva zdravotnictví nezbytné zapojit také ministerstvo školství, zemědělství či průmyslu.
Podceňovaná součást zdravotní politiky
I šéfka SZÚ ovšem připouští, že investice do prevence se nevracejí hned a pro mnoho politiků tak nejsou příliš lákavé, protože s sebou nenesou okamžité politické body. Řada opaření má efekt třeba po deseti letech, tedy dlouze přesahující běžnou dobu působnosti velké části politiků.
Na druhou stranu je třeba nezapomínat na obrovské ekonomické ztráty, které nemoci působí a jimž je tak do jisté míry možno zabránit. Jen v roce 2019 činily v ČR podle ČSÚ léčebné výdaje 477,7 miliardy korun, nezdravotní ztráty jsou ale podle Světové zdravotnické organizace dva až třikrát vyšší. U nás tak před třemi lety představovaly ztráty z nemocí minimálně 1,4 bilionu korun.
Veřejné zdraví má přitom tři klíčové oblasti. První z nich jsou prevence a připravenost, které se snaží předcházet nemocem (např. screening a očkování) a monitorovat nejrůznější faktory od užívání tabáku po pylovou sezónu. Druhou složkou je ochrana v podobě kontroly infekčních nemocí, řízení environmetálních rizik či zajíštění zdravého pracovního prostředí. A do třetice jde o podporu a zvyšování zdravotní gramotnosti, která je u nás na nepříliš vysoké úrovni.
„Potřebujeme, abychom byli sami schopni na základě dostupných, validních dat nejen v oblasti odborné, ale i veřejnosti, zhodnotit situaci a rozhodnout se správně nejen o tom, jak nastavit intervenční programy, kampaně či edukační akce, ale i postupy v rodinách či na pracovištích. Trápí mě ale, že v České republice jsou veřejné zdraví a prevence stále podceňovanou součástí zdravotní politiky. Je důležité nejen posílit kapacity, ale také koordinovat a posilovat aktivity vedoucí k získávání dat potřebých k rozhodování a pokračování v programech,“ vysvětluje Barbora Macková.
Chybí personál, který by pomáhal implementovat programy
Kromě toho je důležité podporovat i veřejné zdravotnictví jako vědu – tedy v rámci výzkumu akceptovat například sérologické přehledy jako vědecké projekty získávající data zásadní pro veřejné zdraví.
Veřejné zdraví je přitom podle Barbory Mackové deštníkem, který zastřešuje nejrůznější aktivity od medicínské stránky po výzkum. Jenže těch, kdo by deštník drželi, tedy profesionálů v oblasti veřejného zdraví, v Česku není dostatek.
„Nemáme málo odborníků, kteří se věnují získávání dat nebo vědecké části problematiky, ale to, co nám schází, jsou kapacity a personál, který by pomáhal programy implementovat a realizovat v praxi – a to nejen po stránce výukové nebo motivační, ale i exekutivní tak, aby byl celý systém veřejného zdraví funkční,“ dodává Barbora Macková.
Michaela Koubová
Vydavatelství Zdravotnického deníku děkuje za podporu Mezinárodního panelu generálním partnerům konference Všeobecné zdravotní pojišťovně, společnostem OR CZ, CCA Group a MyCom a partnerům Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra a Vojenské zdravotní pojišťovně.
