To, jak se lidé v rámci svého zdraví chovají, závisí na mnoha faktorech jako například na politice státu, médiích či přátelích. Problém je v tom, že stát se soustřeďuje jen na to, co umí ovlivnit a ignoruje ostatní faktory. Na II. ročníku mezinárodního panelu konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence v Praze na to upozornil předseda dozorčí rady tamní Všeobecné zdravotní pojišťovny a zdravotnický analytik Martin Smatana. Základem úspěchu politik veřejného zdraví tak podle něj je multioborová spolupráce.
Při hledání odpovědi na to, co patří mezi klíčové faktory úspěchu či neúspěchu politik veřejného zdraví, se Smatana se svými kolegy v rámci studií podíval na všechny publikace o cukru, tabáku a alkoholu od roku 1970. „Klíčovými determinanty zdraví a poptávky po péči jsou dosažené vzdělání, sociálně-ekonomický status a kultura. Čili čím jsme bohatší a vzdělanější, tím méně potřebujeme zdravotní péče,“ řekl na konferenci.
Jak však dodal, existují i faktory, které lze ovlivnit dříve než za dvacet let. Chování lidí totiž ovlivňují například i politiky státu, média či jejich přátelé. „Problém je v tom, že stát se soustřeďuje jen na to, co umí ovlivnit a ignoruje ostatní faktory. Stát umí ovlivnit poptávku, nabídku a trh. Mnohá z těchto opatření jsou ale jednorázová jako například zákaz prodeje alkoholu. Když už jednou něco zakážete, nemůžete to udělat dvakrát za sebou,“ vysvětlil Smatana.
Francie například skokově navýšila daně pro tabákové produkty a měla vizi, že lidé přestanou kouřit. Země ale dosáhla opačného efektu. Spotřeba ilegálně dovezených cigaret se totiž navýšila a stát přišel o dvě miliardy eur na spotřebních daních. Na druhé straně Německo zvýšilo za 20 let příjmy z tabákové daně o přibližně 29 procent, ale počet uživatelů tabákových výrobků klesl o 40 procent. „Základem jejich úspěchu byla multioborová spolupráce,“ zdůraznil.
I analytici dělali chyby
Smatana přiznal, že podobné chyby v rámci politik veřejného zdraví dělali i analytici. „V roce 2019 jsme s kolegy z Institutu zdravotní politiky rozhodli, že za deset let snížíme dětskou obezitu. Chtěli jsme zdanit všechny cukrovinky či slazené nápoje a podložili jsme to analýzou. Nešlo to ale dobře a nic se nezrealizovalo,“ přiznal.
Podle jeho slov bylo důvodem hlavně to, že spolu s analytiky spoléhali jen na sílu státu a ignorovali jiné instituce či faktory, které do veřejného zdraví zasahují. Jejich studie byla kritizována a dokonce vznikla jiná publikace, která jejich práci negovala.
„Později jsme zastřešovali další studie, které se věnovaly tomu, kolik životů a peněz bychom zachránili, kdybychom snížili spotřebu cukru, tuků, soli, tabáku a alkoholu na Slovensku. Podívali jsme se v ní i na to, jaké politiky bychom měli aplikovat, abychom toho dosáhli. Totéž jsme připravili pro Českou republiku,“ prozradil zdravotnický analytik.
Důležitá jsou i média či průmysl
Při nastavování strategií v rámci politik veřejného zdraví se státy podle Smatanu spoléhají jen na standardní média. Problém je v tom, že v současnosti mají větší dopad například sociální média nebo známé osobnosti. „Chybou je i ignorovat průmysl. Dokazují to i studie, které říkají, že například při regulaci soli v potravinách hrály klíčovou roli i firmy. Průmysl je tedy důležitý, jen s ním musí státy komunikovat,“ řekl Smatana. Zanedbávají se i data, která nám například řeknou, proč lidé začali kouřit, dodal.
Mezi znaky nejlepších politik veřejného zdraví tak podle něj patří dlouhodobý přístup přes mladou generaci, dílčí cíle a ne skokové změny, data a cílené behaviorální intervence či adresnost a efektivita opatření.
Česko na dobré cestě, Nový Zéland vzorem
Zhruba polovinu všech úmrtí na Slovensku v roce 2019 je možné přičíst na vrub rizikovým faktorům chování, tedy dietním rizikům, kouření tabáku, konzumaci alkoholu či nízké fyzické aktivitě. V Česku je situace obdobná, ale podle Smatany přeci jen o trochu lepší. „Musím pochválit kolegy, pana Vobořila a další. Možná si to ani neuvědomujete, ale ve více elementech, faktorech a praktikách jste asi nejlepším příkladem v rámci celého regionu. Nehovořím nyní jenom o programovém prohlášení vlády, které pojednává o méně rizikových produktech, ale i v principu o datech, která sbíráte, jak přistupujete k opatřením,“ vysekl poklonu slovenský expert.
Na jakou zemi bychom se měli podívat, když bychom chtěli vidět, jak se dělají politiky veřejného zdraví nejlépe? „Za mě například Nový Zéland, který si před dvaceti lety stanovil realistické cíle – vychovat generaci bez tabáku. Prevalence 15letých dětí-kuřáků za 20 let klesla až na pět procent. Prohlásili, že zakazují prodej všem narozeným po roce 1998 a nyní jdou řešit ostatní, a to behaviorálními intervencemi, méně rizikovými produkty, prací s lidmi,“ uvedl Martin Smatana.
Miroslav Homola
