Každá zdravotní pojišťovna si vybírá určitou strategii, koho by chtěla mít ve svém pojistném kmeni. Každá má jinou motivaci, říká Richard Strapko, generální ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny (VšZP), která je s téměř třemi miliony klientů největší zdravotní pojišťovnou na Slovensku. A doplňuje: „Pro nás je každý jeden pacient, protože jde o systém solidarity, stejně důležitý a o každého se snažíme postarat. Neděláme žádné rozdíly a neselektujeme kmen.“
Byl zveřejněn průzkum o změnách zdravotních pojišťoven a nejvíce lidí má zájem opustit právě VšZP. Proč si myslíte, že tomu tak je? Přitom jste hodně investovali do marketingu, aplikací a podobně.
Hlavním úkolem zdravotní pojišťovny je zajišťovat kvalitní zdravotní péči. Když jsme si dělali průzkumy, tak nám vycházelo, že pojištěnci, kteří mají nějaký zdravotní problém, od nás nechtějí v žádném případě odejít. Jsme pojišťovnou, kterou doporučují i samotní lékaři, dokážeme se postarat o klienty s nejvážnějšími a finančně nejnáročnějšími diagnózami, ale také o ty, jejichž zdravotní stav vyžaduje inovativní léčbu. V oblasti, ve které máme být aktivní, jsme nejlepší. Spíše si myslím, že pojištěnci jsou mnohdy motivováni různými přepojišťovacími praktikami, aby změnili zdravotní pojišťovnu. My jsme se rozhodli s prodejci zdravotního pojištění nespolupracovat, protože člověk, který nezná zdravotní stav pojištěnce, mu přece nemůže doporučovat změnu zdravotní pojišťovny. Když to udělá zdravotnický personál, který má zkušenosti, tak je to v pořádku. Ale když to udělá nějaký makléř po několikahodinovém školení, pak už to v pořádku není. Pacient, který je v nějaké zdravotní pojišťovně a má nastavenou léčbu, pak může zjistit, že v jiné pojišťovně mu léčba nebude hrazena. Určitě je pak nemile překvapen.
Někdy klient přestoupí i s celou rodinou a právě některému rodinnému příslušníkovi nemusí změna vyhovovat.
Ano, stává se i to, a to v mnoha případech. I proto jsme vytvořili rodinný balíček benefitů, benefitní produkt Peněženka zdraví, založený na principu solidárnosti, aby bylo pro celou rodinu výhodné být u nás.
Je výhodné být u státní pojišťovnou? Ztrátu může pokrýt stát, v soukromé to tak jednoduché není.
V první řadě je třeba říci, že hospodaříme s veřejnými penězi. To znamená, že na naše hospodaření se skládají občané a občané po malých příspěvcích sbírají peníze na princip solidarity. Pokud se komukoli cokoli stane, slouží to k tomu, aby byla zajištěna zdravotní péče. Jsou dány určité legislativní rámce, podle kterých může zdravotní pojišťovna působit. Máme stanovený balík peněz na provoz a další na zdravotní péči. Jedná se o dva samostatné rozpočty. Rozdíl mezi soukromou a státní zdravotní pojišťovnou je v tom, že my máme na provoz určená určitá procenta, ale nikdy je nevyčerpáme, a zbylé peníze použijeme na zdravotní péči. VšZP dlouhodobě vynakládá na úhradu zdravotní péče více než 97 procent svých příjmů z veřejného zdravotního pojištění. U soukromých pojišťoven je tomu často naopak, peníze určené na provoz se utratí všechny a peníze určené na zdravotní péči se neutratí a použijí se jinak. Potom dochází k tomu, že státní pojišťovna v závěru roku sanuje zdravotnictví, zajišťuje jeho stabilitu a nakonec se ocitá ve ztrátě. Vidět to bylo u covidu, ale i loni, kdy jsme do systému vyplatili 349 milionů eur navíc, čímž jsme podrželi nad vodou státní nemocnice. Je jedno, jestli je pojišťovna státní nebo soukromá, důležité je, aby dělala to, co má.
Jakým způsobem probíhá uzavírání smluv s jednotlivými poskytovateli zdravotní péče? Letos trvala jednání velmi dlouho, zejména se Svazem ambulantních poskytovatelů (ZAP).
Když jsem nastoupil do VšZP, tak to byl velmi nestandardní proces. Rozpočet se uzavíral v listopadu a zbývalo nám šest týdnů na vyjednání nových smluv s poskytovateli. Takže jsme jako první posunuli uzavírání nových smluv na 31. březen, abychom měli dost času na vyjednávání. Začínáme s jednáními, jakmile máme schválený plán činnosti a obchodně- finanční plán. Tomu samozřejmě předchází ještě odsouhlasení rozpočtu pojišťovny. Hned následně začínáme jednat s poskytovateli, týkalo se to i ZAP. Všichni si myslí, že VšZP je jako „oslíčku, otřes se“ a mohou přijít s požadavky, které se v soukromé pojišťovně ani neodváží vyslovit. Chápu, že některá zdravotnická sdružení se pak vyjadřují v médiích, je to jejich vyjednávací taktika, ale to jim nepomůže vyjednat si lepší podmínky. Ne proto, že VšZP nechce dát více peněz do zdravotnictví, ale proto, že VšZP může dát jen tolik, kolik jí umožní limity státního rozpočtu. Čili my začneme jednat v daném termínu, ale jednání vzhledem k nesouladu jejich požadavků a našich možností se často natahují až do posledního možného dne. Tehdy některá sdružení ještě použijí jako svou zbraň pojištěnce, což by se však nemělo dít, protože jeho nezajímá dohoda s pojišťovnou, ale to, zda bude mít zajištěnu potřebnou zdravotní péči. Sdružení však doufají, že silný mediální tlak vyvolá žádanou odezvu z naší strany.
Do systému nestíhá přicházet tolik lékařů, kolik je třeba
Podle informací Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí nemá na Slovensku 300 tisíc pacientů přístup ke smluvnímu všeobecnému lékaři. Mají zdravotní pojišťovny nějaké páky k tomu, aby se zlepšilo poskytování zdravotní péče v primární sféře?
V primární sféře jsou velkým problémem nejen všeobecní lékaři pro dospělé, ale i pediatři. Než se lékař dostane do systému, trvá to deset let. Závěr je takový, že 51 procent pediatrů je starších 63 let, což je katastrofické číslo, a to nám jich ještě několik tisíc chybí. Podobně je to i se všeobecnými lékaři. Do systému nestíhá přicházet tolik lékařů, kolik by bylo zapotřebí. Ano, je to problém. Ale na druhé straně, my, Slováci, máme takový zvyk, že dokud něco neřekne pan doktor, tak jsem nebyl ošetřen. Statistiky ze zemí Evropské unie ukazují, že průměrná návštěvnost lékaře je čtyřikrát do roka, na Slovensku je to 11,4krát. Čili i my zatěžujeme systém. Bylo by dobré udělat kompetenční řád a jasně určit, kterou věc může učinit zdravotní sestra, kterou zdravotnický personál a co již posuzuje lékař. Tím bychom zredukovali nápor na lékaře.
Podle některých názorů chodí i Slováci mnohdy zbytečně ke specialistům, ačkoli by jejich problém uměl vyřešit i všeobecný lékař. Jenže ten pacienta na jeho naléhání raději pošle ke specialistovi. Jak to vidíte vy?
Právě to by vyřešil kompetenční řád, který by určil, kdo má co udělat a kdo za co přebírá zodpovědnost. Jeden řekne, ať to vyřeší ten, ten řekne, ať to vyřeší ten první. Závěr je nakonec ten, že to dokážou vyřešit oba. Myslím, že lékaři v primární sféře opravdu dokáží vyřešit spoustu věcí. Chápu, že někdy je všeobecný lékař mimořádně vytížen, má velký obvod, tak pacienta pošle ke specialistovi. Ale to se zase vracíme k potřebě mít dostatek lékařů, ať už v primární sféře nebo specialisty.
Vždy panovalo přesvědčení, že VšZP je pojišťovnou těch chudších klientů, dětí, důchodců či nezaměstnaných. Jaké je skutečné složení vašeho pojistného kmene?
Každá pojišťovna si vybírá určitou strategii, koho by chtěla mít ve svém pojistném kmeni. Každá má jinou motivaci. Naším posláním je hlavně starat se o zdraví pacientů. Provádět preventivní prohlídky a včas onemocnění léčit. Jak to mají ostatní pojišťovny nebo jestli je to totéž, nebo je nadřazenější nějaký finanční ukazatel, nechám na posouzení občanům. Pro nás je opravdu klíčová péče o pacienta a je jedno, jestli je zdravý nebo nemocný. Samozřejmě ten zdravější utratí v systému méně, ale může přijít chvíle, kdy to bude naopak. Pro nás každý jeden pacient, jelikož se jedná o systém solidarity, je stejně důležitý a o každého se snažíme postarat. Neděláme žádné rozdíly a neselektujeme kmen. Právě ti, kteří již mají nepříjemný zážitek z poskytované zdravotní péče a mají chronickou nemoc, většinou končí u nás. Čili je pravdou, že chroničtí pacienti a pacienti, kteří potřebují náročnou léčbu či inovativní léky na výjimky jsou pojištěni u VšZP. A právě v tom se také ukazuje síla VšZP, když se dokáže postarat i o ty nejnáročnější diagnózy.
Preventivní prohlídky jsou velmi důležité, ale Slováci nejsou v tomto příliš zodpovědní. Například na mamografii jste rozeslali spoustu pozvánek, ale využilo je jen zlomek žen. Jak zvýšit zájem o prevenci?
Když jsem nastoupil do VšZP, tak jsme prakticky neměli našim pojištěncům co nabídnout. Soukromé pojišťovny byly v oblasti benefitů výrazně před námi. Udělali jsme proto benefitní produkt Peněženka zdraví. Právě tento produkt, ze kterého mohou pojištěnci čerpat až 800 eur, je navázán na splnění podmínky absolvované prevence. Ale přesto si myslím, že zdravotní pojišťovna se má o přízeň klientů ucházet službami a ne benefity. I proto jsme vyvinuli naši mobilní aplikaci a naplňujeme ji službami. Naleznete v ní covid průkaz, lékařské výkony, předepsané léky a podobně. Jsou tam také pozvánky na preventivní vyšetření. Aplikace tak umožňuje efektivně řídit své zdraví i zdraví celé rodiny. Máme zkušenost, že při takové formě upozornění je pětinásobně vyšší účast na prevenci než u papírových pozvánek. Děláme ale i jiné formy upozornění. Když jsme například vloni v říjnu během Dne pro zdravá prsa osvítili naši budovu na růžovo, a to s cílem upozornit na prevenci rakoviny prsu u žen, tak na další týden stouply mamografie a vyšetření děložního čípku o 800 procent. Prevence je pro nás velmi důležitá, protože dokáže zachytit onemocnění v raném stádiu a ne tehdy, když už je pozdě. Toto je náš úkol a naše poslání – působit na pacienta, aby se věnoval prevenci. Nejenže platí, že prevence je levnější než léčba, platí i to, že zachycení onemocnění v časném stadiu a včasné zahájení léčby je pro pacienta psychicky snáze zvládnutelné.
Systém zdravotnictví trpí neefektivitou a duplicitami
Během roku se mohou změnit některé podmínky u poskytovatelů zdravotní péče. Například stoupnou platy sester. Jenže rozpočty nemocnic jsou navázány na smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Jak se to řeší v tomto případě?
Smlouvy vždy uzavíráme na rok. Proto je důležité, aby tomu byly přizpůsobeny i ostatní termíny. Nemělo by se stávat, že se během roku něco vyjedná a my to v rozpočtu nemáme. Krásným příkladem je covid, na který jsme v rozpočtu měli naplánováno 80 milionů eur, ale nakonec jsme utratili 180 milionů. Těch sto milionů jsme prostě museli někde najít. K platům zdravotníků bych ale chtěl říci jednu věc. Velmi důležité je i finančně motivovat mladé lékaře, abychom je dostali do systému. Pokud se nám to nepodaří, máme problém. Samozřejmě, vážím si práce všech starších lékařů, ale oni už v tom systému jsou.
Platby za pojištěnce státu se v průběhu let měnily. Nejprve to byla pověstná čtyři procenta z průměrného platu, později se toto procento měnilo v průběhu roku, dnes je částka pevně určena v zákoně o státním rozpočtu. Ta částka, kterou pojišťovny dostanou, je však stále nižší. Kolik by podle vás měl stát za své pojištěnce platit?
Když jsem nastoupil do funkce, tak jsem si obešel několik nemocnic a zjišťoval, kolik by potřebovaly financí, a to ať už do přístrojového vybavení nebo personálu. Po tři čtvrtě roku mi to jen za naši pojišťovnu vyšlo kolem 400 milionů eur. Nejde jen o to, že v systému chybí peníze, je třeba si zároveň přiznat, že je v něm mnoho neefektivity a duplicity. Když se nalévají peníze do neefektivního systému, tak kolik tam naliji, tolik i vyteče. Musí to jít ruku v ruce – nalévání peněz a efektivní hospodaření. Veřejné zdravotní pojištění by mělo pracovat s nulovým součtem. To znamená, že když se ekonomice daří, tak do systému dá víc a naopak. Mluvím o vyrovnaném hospodaření. Souhlasím s tím, že systém potřebuje více peněz, ale zároveň by se měl zbavit neefektivity.
Existují zodpovědní pojištěnci, kteří dbají o své zdraví a prakticky nic ze systému nečerpají. Na druhé straně jsou pojištěnci, kteří jsou nezodpovědní, nedbají na zdraví, nechodí na preventivní prohlídky. Jste toho názoru, aby ti zodpovědní byli nějakým způsobem odměňováni, nebo naopak, aby ti nezodpovědní platili více?
Jsem zastáncem toho, aby vznikla možnost připojištění. Byl by určitý standard péče na celém Slovensku, a poté by byla možnost připojištění a tím i získání určitých nadstandardních služeb či výkonů. Ti, kteří přispívají více, by toto připojištění mohli získat automaticky, aby se jim nestalo, že celý život poctivě platí, a když se jim jednou něco stane, tak je nemá kdo ošetřit. Jsem určitě za diferenciaci, aby ten, kdo přispívá víc, i víc dostal. Nepřijde mi fér, že někdo, kdo je 40 let nezaměstnaný a nepřispěl s ničím do systému, má nárok na stejnou zdravotní péči jako někdo, kdo těch 40 let pracoval.
A co tedy s těmi, kteří jsou nezodpovědní ke svému zdraví?
To je druhá věc, v některých zemích už to funguje. Podle toho, jak se stravujete, máte stanovenou výši zdravotního pojištění. Povím to na velmi krásném příkladu, kterým je očkování proti covidu. Očkování neproběhlo kvůli tomu, abychom dělali lidem špatně, ale bylo tu na to, abychom ochránili ty starší a nemocné. Když se nedám očkovat, tak všechny náklady, které vzniknou v souvislosti s covidem si zaplatím sám. Průměrný den covidového pacienta v nemocnici stál 1700 eur. Ale je to i o tom, že zabere místo někomu, kdo právě havaroval nebo dostal infarkt a nebude ošetřen kvůli tomu, že na JIP leží neočkovaný pacient s covidem, čemuž mohl předejít očkováním.
Podle dalšího průzkumu si mnoho pacientů nevybírá v lékárnách léky k léčbě vysokého tlaku. Podobná data máte určitě i vy. Můžete sledovat pacienta a víte, co mu předepsal lékař, víte, co užívá, případně by měl. Pokud pak dostane nějaké onemocnění, které bude důsledkem ignorování léčby, je možný určitý postih tohoto pacienta?
Já jsem zastáncem pozitivní motivace, ne negativní. Na děti používáme zejména tu negativní, ale vzhledem k tomu, že naši pojištěnci jsou většinou dospělí lidé, tak se snažíme na ně působit pozitivně. Jsem spíše pro pozitivní odměňování těch, kteří o sebe pečují. Naším úkolem je motivovat, vysvětlovat a použít všechny prostředky, aby pacient pochopil, že to děláme pro něj. I proto náš benefitní produkt Peněženka zdraví funguje na stejném principu.
Náklady na léčbu budou stoupat a příjmy budou klesat. Jasně to ukazuje demografický vývoj. Bude se s tím umět zdravotní pojišťovna vypořádat?
Podle mě se z dlouhodobého hlediska systém nedá udržet bez spoluúčasti pacienta. To je právě ten problém, lidé se musí naučit, že zdravotnictví není zadarmo. Všichni se na něj sbíráme a ještě musíme přispívat navíc. Jedinou cestou, jak se z toho dostat je, a to se ukáže během deseti let, že budou příplatky na jednotlivé diagnózy a za návštěvy lékařů. Pak si pacient začne vážit zdravotnického systému.
Zmiňoval jste připojištění, které stále ještě prakticky neexistuje. Kde je podle vás problém, protože připojištění by mohlo být jedním ze zdrojů financování zdravotnictví?
Ano, mohl by to být jeden ze zdrojů. Jenže pokud chcete zavést připojištění, musíte mít ekonomické parametry, musí do toho vstoupit ekonomicko-komerční atributy. Je pak potřeba implementovat do veřejného zdravotního pojištění. Musí se změnit legislativní rámec, abychom dokázali použít všechny záležitosti komerčního připojištění. Tehdy to může začít fungovat. Já si však stále myslím a říkám to všude, že kdyby lidé platili byť jen euro za návštěvu lékaře, tak by nikoho neubylo a více by si uvědomovali, že zdravotnictví není zadarmo.
Všechny zdravotní pojišťovny letos skončí v červených číslech
Jak se vyvíjí hospodaření VšZP?
O finančním vývoji a hospodaření pravidelně informujeme Ministerstvo zdravotnictví (MZ) SR, a také Ministerstvo financí SR. Ve smyslu nastavených reportingových pravidel jsou ministerstva informována také o prognózách vývoje pro aktuální rok. Mohu ujistit, že poskytovaná zdravotní péče bude i nadále zajištěna adekvátními zdroji. Citlivě vnímáme potřeby financování sektoru zdravotnictví v kombinaci s požadavkem efektivně spravovat pojistné zdroje společnosti. Aktivně se proto zapojujeme do procesů ve spolupráci s MZ a poskytovateli zdravotní péče, které povedou k efektivnějšímu spravování a přerozdělování zdrojů veřejného zdravotního pojištění. Je třeba také zdůraznit, že důvodem aktuální ztráty, do které se pojišťovna dostala, je její aktivní snaha o stabilizaci sektoru zdravotnictví. Vzhledem ke zvýšeným nákladům na zdravotní péči, ale i v souvislosti s energetickou krizí by ambulantní sektor a nemocnice dnes jen s velkými obtížemi dokázaly poskytovat zdravotní péči bez pomoci VšZP. Děje se tak právě na úkor hospodářského výsledku, ale ve prospěch pacientů a poskytovatelů zdravotní péče.
Jaký předpokládáte výsledek hospodaření pro letošní rok?
Už nyní se ukazuje, že všechny zdravotní pojišťovny pod vlivem následků pandemie či rostoucí inflace skončí v červených číslech. Příkladem může být testování. Je určen limit na testování, ale za čtyři měsíce letošního roku jsme utratili 60 procent z toho, co za celý loňský rok. A to i přesto, že loni se testovalo víc. Proto jsem uvítal, že testování se víceméně zastavilo, protože mám pocit, že se dělalo i tehdy, když nebylo třeba. Obávám se ale, že na podzim se zase situace změní.
Byla přijata novela zákona o lécích, která zjednodušuje předepisování inovativních léků. Doposud to probíhalo jen přes takzvaný výjimkový režim. Změní se tím něco pro vás?
Výjimky jsou můj největší bolehlav, denně jich mám na stole deset. Myslím, že zdravotní pojišťovna nemá provádět paralelní kategorizaci. Nejsme tady na to. Máme léčbu povolovat tak, jak je to definováno. Samozřejmě, toto dilema řeším dennodenně, protože je za tím množství lidských osudů a pro lidi, kteří žádají o výjimku, jde často o poslední možnost. Kategorizace léku na Slovensku trvá 536 dní, v Německu je to 130 dní. Pokud se pacient může léčit v některé okolní zemi lékem, který ještě u nás není kategorizován, tak je to na místě. Proč by kvůli legislativním překážkám měl přijít o možnost léčby, která mu může zachránit život? Takže tady sedíme a pouštíme výjimky. Ale není to systémové a není to správné.
Říká se, že začátkem roku se schvaluje více výjimek než koncem roku, kdy už pojišťovny potřebují šetřit a zlepšit hospodářský výsledek. Je to pravda?
To se může stát maximálně v soukromých pojišťovnách. U nás je na prvním místě zájem pacienta a ne hospodářský výsledek. To je vidět i na tom, že loni jsme zaplatili 349 milionů eur za výkony, které jsme ani nedostali. Kdybychom neměli zavedeny paušální úhrady na ambulance a SVaLZ (Společné vyšetřovací a léčebné složky – poznámka redakce), tak se celý systém zhroutí. VšZP je i přesto pak obviňována, že špatně hospodaří. Takže v našem případě není pravdou, že bychom ke konci roku schvalovali méně výjimek. Cena lidského života se totiž vypočítat nedá. Zahraniční léčbu a léky na výjimku obdrží každý pacient, který to potřebuje. Netuším, jak tato fáma vznikla, ale je nesmysl, aby někdo dostal onkologické onemocnění na jaře, neboť se to více vyplatí. Máme například chlapečka, kterému jsme platili léčbu za 3,7 milionu eur, je to určitě nejdražší léčba, jaká kdy byla na Slovensku zaplacena. Všichni se shodli, že mu to zachrání život.
Veškerou kontrolu se snažíme co nejvíce automatizovat
Zdravotní pojišťovny mají nejvíce dat o svých pojištěncích. Většinou se však jedná o kvantitativní data. Víte, jaké výkony byly učiněny, kdo jaké léky užívá, kolik stály, ale téměř nic nevíte o kvalitě jeho života. Jak to zjistit?
Máme také kvalitativní data. Přestože všechny údaje mají být v systému e-zdraví, tak více údajů se k nám dostane dříve, než do Národního centra zdravotnických informací (NCZI). Přece jen, my za to poskytovatelům platíme. Jednáme s NCZI, aby se naplnily legislativní náležitosti a všechny údaje byly v e-zdraví. My si je potom zpětně odebereme od NCZI. To je jediná správná cesta, aby všechny údaje byly na jednom místě a aby byly online. Takže pracujeme s daty, která máme, a myslím si, že jsou poměrně kvalitní.
Zpracováváte data sami nebo je ještě posouváte dál?
Máme podepsaná memoranda s různými fakultami vysokých škol a univerzit či s poskytovateli. Data si vyměňujeme, abychom zjistili, kolik stojí zdravotní péče a kde můžeme ušetřit nebo peníze lépe využít. E-zdravotnictví a e-lab jsou typickým příkladem. Pacient jde k všeobecnému lékaři, který mu vezme krev, pak jde ke specialistovi, který mu ji vezme znovu, poté mu ji vezmou ještě jednou v nemocnici. Kdybychom měli funkční e-lab, tak stačí jedno vyšetření a všichni si prohlédnou potřebné výsledky. Takto se zbytečně utrácí spousta peněz. V systému je málo financí, ale hodně se i utrácí neefektivně. Ne každý má objektivní pohled, někteří chtějí jen spoustu prostředků pro sebe, místo toho, aby hledali způsob, jak ušetřit.
Jakým způsobem provádíte kontrolu poskytovatelů, abyste neplatili za výkony, které neudělali?
Vyvinuli jsme systém kontroly, prováděný automaticky. Veškerou kontrolu se snažíme co nejvíce automatizovat. Specifické věci posoudí revizní lékař, ale ty běžné zvládne i stroj.
Zmiňoval jste digitalizaci. Co to znamená v případě zdravotní pojišťovny?
K nám donedávna téměř všechno chodilo v papírové formě. Letos jsme však spustili portál eŽádosti. Ten lékařům umožňuje podávat žádosti o léky a dietetické potraviny, k nimž je zapotřebí souhlas zdravotní pojišťovny, a to už i elektronicky. Elektronizace znamená ušetřené peníze pro lékaře, pojišťovnu a dřívější zahájení léčby pro pacienta. Zatímco dnes se žádosti podávají a zpracovávají v papírové formě a do pojišťovny se posílají poštou, což pochopitelně snižuje flexibilitu jejich vyřízení, elektronické zpracování a podání žádosti znamená pro lékaře výraznou úsporu času, ale i finančních nákladů. Díky elektronizaci tohoto procesu se urychlí i vydání stanoviska VšZP k žádosti lékaře, které pojišťovna bude posílat také elektronicky. Z elektronizace tedy bude profitovat i pacient, jelikož jeho léčba tak bude moci začít. Každý náš pojištěnec, který je uživatelem elektronických služeb VšZP, bude informován prostřednictvím informační notifikace o momentu, kdy poskytovatel žádost do VšZP podá a také o momentu, kdy bude žádost vyřízena.
Jak ale motivovat vaše pojištěnce, aby si aplikaci nainstalovali a používali?
Na začátku jsme s tím opravdu měli vážný problém. Máme téměř tři miliony pojištěnců a používalo ji asi 50 tisíc lidí. Jedinou možností, jak je motivovat, je přidávat do aplikace služby a informace, které jim pomáhají. Byl to například covid průkaz. Naším cílem je mít v ní i elektronický výměnný lístek ke specialistovi, který by plně nahradil ten papírový. Také by náš systém rovnou dokázal objednat pacienta ke specialistovi. Toto je téma, na kterém se dokážeme shodnout se všemi zdravotními pojišťovnami. Máme o tom podepsané memorandum, které jsme iniciovali, mezi NCZI a všemi třemi pojišťovnami o zavedení e- labu a e-objednávání.
Připravujte ještě další benefity pro vaše pojištěnce?
V oblasti benefitů jsme ostatní zdravotní pojišťovny už dávno doběhli, v některých případech i předběhli. Naší snahou je rozvíjet služby pro klienty. Benefity by neměly být nosným rozhodovacím prvkem při výběru pojišťovny. Za rozhodováním se o zdravotní pojišťovně by měly být služby, které pojištěnec může získat – rozsah a dostupnost zdravotní péče, čekací lhůty, schopnost pojišťovny postarat se i o klienty s těmi nejnáročnějšími diagnózami. Benefity jsou zaměřeny na ekonomicky aktivní lidi, kteří nepotřebují zdravotní péči. Služby jsou zaměřeny na všechny a my jsme pojišťovna, která je pro všechny.
Jozef Brezovský
