Česká republika potřebuje aktualizovaný pandemický plán, který na jednu stranu nebude ušit horou jehlou, ale zároveň bychom měli zkušenosti z covidu zapracovat ještě v době, kdy je máme v paměti. Vyplývá to z vyjádření odborníků, které Zdravotnický deník oslovil v souvislosti s tím, že Česko má pandemický plán z roku 2011 a jeho aktualizace je v nedohlednu. Experti také poukazují na to, že v reakci na pandemii je třeba ještě udělat řadu dalších kroků – jenže například podle hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala jsme ani neprovedli reflexi, proč u nás covidová pandemie stála tolik životů. Na další pandemii tak nejsme připraveni.
Ministerstvo zdravotnictví v dohledné době neplánuje aktualizovat pandemický plán z roku 2011. Chce totiž vyčkat na doporučení Světové zdravotnické organizace a Evropské unie k úpravě Mezinárodních zdravotnických předpisů 2005, které budou zaměřeny na posílení prevence pandemií, připravenosti a reakce na ně. Až poté bude iniciovat vytvoření meziresortní pracovní skupiny pro aktualizaci/tvorbu nového pandemického plánu, přičemž si jako termín pro ustanovení skupiny stanovilo rok 2025 (psali jsme také zde a zde).
Zdravotnický deník nyní oslovil odborníky s dotazem, nakolik je tedy aktualizace pandemického plánu vlastně třeba.
„Myslím si, že bychom měli postupovat racionálně. Pandemický plán existovat musí a chřipkový je jistě nutné aktualizovat. Spíše by měl ale vzniknout pandemický plán pro nemoci s respiračním mechanismem přenosu, který by se aktualizoval na konkrétní hrozící infekční nemoc pouze ve speciální části. Obecná část by mohla být téměř identická. Typové plány, které jsou v gesci hasičů, velmi dobře fungují, rovněž trauma plány se pravidelně aktualizují, abychom byli na nenadálé havárie připraveni. Ex post to příliš nelze,“ konstatuje člen výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP Roman Prymula.
Ten se zároveň pozastavuje nad odůvodněním ministerstva, proč v tuto chvíli k aktualizaci plánu nepřistoupí. Mluvčí ministerstva Ondřej Jakob totiž ZD sdělil, že „pokud by bylo do současné doby přikročeno k aktualizaci, přesněji řečeno vytvoření nového Pandemického plánu ČR, v praxi by to znamenalo, že bude v souvislosti s vyvíjejícími se poznatky muset být aktualizován prakticky periodicky v krátkých časových intervalech. Vzhledem k tomu, že pandemický plán musí ukládat povinnosti všem dotčeným rezortům a odbornostem, musely by i tyto subjekty věnovat těmto anomálně frekventním aktualizacím podstatnou část své činnosti, což nebylo v době expandující pandemie a není ani v době současné reálné.“
„Námitka se mi zdá mimo jakoukoliv realitu. Buď je plán v souladu s potřebami, a pak nikoho příliš obtěžovat nebude, protože přesahy do dalších rezortů se budou měnit minimálně, anebo postavíme teoretický nepoužitelný dokument s častými úpravami, který však vůbec vytvářet nemusíme. Námitka mi připadá podobná, jako kdybych pacientovi bránil chodit na preventivní prohlídky, protože kdyby lékař zjistil nějaký problém, musel by vůči pacientovi měnit terapeutický postup, a to by ho neúměrně zatížilo. Vyčkejme, až se problém objeví, a poté pacienta vyléčíme. Bohužel takto to nefunguje a zcela popíráme principy prevence,“ říká k tomu Prymula.
Zdůvodnění MZ se zdá bizarní také členovi sněmovního zdravotnického výboru Kamalu Farhanovi (za ANO). „Tvrzení ministerstva mi přijdou zcela mimo realitu. Argumentace, že aktualizace pandemického plánu by příliš zatížila úředníky, proto ji nebudeme dělat, je až neuvěřitelná. Skoro by se mi chtělo věřit, že se jedná o aprílový žert. Postoj ministerstva je naprosto absurdní a potenciálně hazarduje se zdravím a životy lidí. Samozřejmě, že pravidelná aktualizace pandemického plánu, zahrnující nejnovější poznatky a zkušenosti, má smysl,“ nechápe přístup MZ Farhan.
Restaurujme bývalou silnou pozici SZÚ, říká Prymula
V případě, že by nyní přišla další pandemie, sice podle Prymuly máme teoreticky krizové řízení a další legislativu, jejich aktualizace však nebyla dotažena. K tomu, abychom byli připraveni co nejlépe, bychom se proto měli inspirovat za hranicemi.
„Mohlo by se stát, že k aktualizaci dojde až v době, kdy tam už původní zodpovědní pracovníci nebudou, a to by byla velká chyba. Jistě vše nejde aplikovat na jakoukoliv epidemii, a proto jsou nutné pandemické plány. Dlouhodobě by také měla být realizována koncepce ochrany veřejného zdraví včetně personální politiky. Přidaná hodnota pandemického plánu je v připravenosti. I tak bude dostatek zmatků, protože může přijít něco, co se bude lišit od toho, co již známe,“ poukazuje Roman Prymula. Postupy, opatření i zkušenosti z doby během covidu jsou přitom podle Romana Prymuly neocenitelné a měli bychom je zapracovat v době, kdy si je ještě pamatujeme.
„Státy většinou mají pro řešení epidemií a pandemií instituce s dlouhou historií, jako je například Kochův institut v Německu nebo Pasteurův ústav ve Francii. Cílem by tedy mělo být restaurování bývalé silné pozice SZÚ s dlouhodobou personální politikou. Cesta zřizování ad hoc komisí či virtuálních institutů bez laboratorní a vědecké báze k cíli vést nemůže,“ podtrhává Prymula.
Na další pandemii nejsme připraveni
I další odborníci se přidávají k tomu, že pandemický plán je třeba aktualizovat, důležitější než rychlost je ovšem kvalita.
„Pandemický plán ČR schválený v září 2011 je jistě třeba v budoucnu aktualizovat, protože text je orientován prakticky výhradně na řešení pandemie chřipky. V preambuli se sice uvádí: „Zkušenosti rovněž prokázaly, že hrozba nových infekčních onemocnění (jako např. SARS)vyžaduje v mnoha bodech implementaci opatření shodných s opatřeními při pandemii chřipkovéhoviru. Pandemický plán je proto uzpůsoben tak, aby byl v takovýchto situacích dle potřebyaplikovatelný.“ Je ale jasné, že pandemie covidu-19 vykazovala některé odlišnosti od chřipky a nabyté zkušenosti by se do novely pandemického plánu měly promítnout. Jinou otázkou je načasování novely – chápu, že chce ministerstvo zdravotnictví vyčkat na aktualizovaná doporučení WHO a ECDC. Novela pandemického plánu by neměla být ušita horkou jehlou, ale vznikat jako výsledek práce expertních týmů včetně účasti odborníků na krizové řízení,“ říká předseda Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP Pavel Dlouhý.
Podle něj jsou zároveň před ministerstvem v tuto chvíli naléhavější úkoly, a to zejména novela Zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a novela Vyhlášky č. 101/2022 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro onemocnění covid-19. V praktické rovině je navíc potřeba pracovat na funkčním a reprezentativním systému surveillance ARI/ILI (akutní respirační infekce/inlfuenza-like-illness).
Také podle hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala je lepší nespěchat, ale připravit úpravu pandemického plánu kvalitně. „Pandemický plán je nutný, je třeba jej aktualizovat a doporučení WHO je třeba do něj zahrnout. Počkat můžeme, pokud to nebude trvat dlouho, lépe, než opět vše přepisovat,“ domnívá se Smejkal. Je ovšem otázka, zda tři roky jen na ustanovení pracovní skupiny toto naplňují.
Podstatně kritičtější je ovšem Smejkal k tomu, jaké jsme si vzali z pandemie ponaučení a nakolik pracujeme na tom, aby se situace neopakovala. „Připraveni na další pandemii v tuto chvíli nejsme, nezdá se mi, že bychom si vůbec prošli dobrým auditem, reflexí nebo „root-cause analysis“, proč jsme dopadli tak bídně. Mám pocit, že jsme se vrátili do starého známého popírání a chlácholení, že „robustní české zdravotnictví“ to zvládlo a zvládne zas,“ dodává Petr Smejkal.
Michaela Koubová
