Podle vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fukové tuzemské ministerstvo zdravotnictví od loňska dostalo celkem 630 žádostí o odškodnění za protiprávní sterilizace. „Už je vyřízeno 480 žádostí. Z toho v 275 případech bylo přiznáno odškodnění,“ informovala. Romské organizace a organizace na podporu lidských práv si vloni stěžovaly, že ministerstvo uznává jako důkaz pro přiznání odškodnění jen zdravotnickou dokumentaci, a žádaly úpravu procesu. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková připouští, že se zvažuje rozšíření důkazních prostředků.
S podezřením na nucené sterilizace, a to hlavně romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Desítky žen se následně přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily také na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavést odškodné už v roce 2006, o tři roky později se za protiprávní zákroky tehdejší vládní kabinet omluvil. O odškodnění podle zákona však mohou oběti žádat teprve od loňska.
Osoby, které sterilizační zákrok podstoupily v období mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o jeho dopadech, mohou od státu získat tři sta tisíc korun. Ministerstvo zdravotnictví má na vyřízení žádosti o odškodnění šedesát dnů, po případném přiznání nároku má poslat peníze do třiceti dnů.
Mnoho žádostí odmítnuto, u dalších zastaveno projednávání
„K 20. březnu bylo evidováno 630 žádostí. Od začátku roku 2023 bylo podáno 110 žádostí. Už je vyřízeno 480 žádostí. Z toho v 275 případech bylo přiznáno odškodnění,“ uvedla pro ČTK Lucie Fuková. Resort zdravotnictví podle ní zastavil vyřizování dvaačtyřiceti žádostí kvůli procesním vadám nebo nedodání podkladů. Dalších 163 žádostí úředníci zamítli. O odvoláních rozhoduje rozkladová komise, některé případy skončily u soudu. „Víme teď o jednom případu, který je právě u Nejvyššího správního soudu. Čeká se na rozhodnutí,“ doplnila Fuková.
Romské organizace a organizace na ochranu lidských práv vyzvaly loni v létě k úpravě procesu přiznávání odškodného. Stěžovaly si na nedodržování zákonné lhůty pro vyřízení a na neuznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace. Poukazovaly na to, že po desetiletích je skartovaná, ztracená či poničená a že zákon připouští i jiné doklady.
Zvažuje se rozšíření důkazních prostředků
O procesu přiznávání odškodnění jednala opakovaně Rada vlády pro záležitosti romské menšiny. Problémem se zabývala loni v prosinci i na posledním zasedání. „Je velmi důležité rozšířit důkazní prostředky, které ministerstvo zdravotnictví uznává pro přiznání odškodnění, jinak by nebylo možné původní účel zákona a spravedlnost naplnit,“ řekla ČTK nedávno Šimáčková Laurenčíková. Podle ní se zvažuje čestné prohlášení či osobní svědectví.
Fuková chce kvůli odškodnění kontaktovat i slovenského vládního zmocněnce pro romské komunity Jána Hera. „Obrátím se na slovenský protějšek a budu se ptát, zda nezvažují finanční odškodnění žen, které žily na Slovensku. Teď žijí v ČR a jsou české občanky, ale o odškodnění žádat nemohou, protože se zákrok provedl na Slovensku,“ objasnila Fuková.
ČTK, -les-
