Vhodná komunikace směrem k veřejnosti, meziresortní spolupráce a také dlouhodobost koncepcí zaměřených na prevenci – to jsou podle odborníků podmínky nezbytné k tomu, aby se u nás dařilo zlepšovat veřejné zdraví. Bohužel ale dnes ani samotná vláda, která si dala do vládního prohlášení přístup harm reduction čili snižování rizik, mnohdy není schopna jeho principy naplňovat, jak bylo vidět na prvním návrhu konsolidačního balíčku. Na rozpory mezi teorií a praxí poukázali odborníci na III. ročníku mezinárodní konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence, který se konal 4. září v Praze.
„Propojení témat ekonomiky a prevence je v současnosti aktuální. Lidé na ekonomické argumenty a peníze reagují, dokonce je někteří považují za víc než hodnotu, které říkáme zdraví. To si uvědomí, až když onemocní, a pak pohled na tyto dvě věci přehodnocují,“ konstatuje slovenský hlavní hygienik Ján Mikas.
Největší problém přitom podle něj je, jak poznatky přenést na lidi, pro které jsou určeny. V samotných plánech a strategiích podle Mikase obvykle není problém, jsou zpracovány odpovídajícím způsobem a je jen třeba aktualizovat je o nové trendy, jako jsou třeba elektronické cigarety. Pak je ovšem důležité, aby se za tyto plány postavila vláda a na jednotlivé cíle také vyčlenila finanční prostředky.
„Jedna věc je finanční podpora i v tom smyslu, abychom personálně zvládli cíle dotáhnout do konce. Druhá věc je najít v rámci meziresortní spolupráce s ministerstvem kultury či školství komunikační cestu, jak ve spolupráci s třetím sektorem, jednotlivými aktéry a známými lidmi přiblížit cíle národních programů těm, kterým jsou určené,“ vysvětluje Mikas.
Vhodným prostředníkem, na jehož hlas slyší i mladá generace, jsou přitom podle něj i dalších odborníků známí sportovci (více jsme psali zde). Na druhou stranu je podle brankáře fotbalové reprezentace ČR a amerického klubu New England Revolution Tomáše Vaclíka nutné vychovávat populaci napříč, protože rodiče koneckonců přenášejí návyky na své děti. „Rodiče by měli být motivovaní s dětmi někam chodit. Když své dceři řeknu, že nebude na tabletu a půjdeme ven, tak půjdeme ven. Rodiče by tak měli být pro děti vzorem a snažit se jim prevenci a radost z pohybu vštěpovat,“ myslí si Vaclík.
Zabrat potřebujeme v primární i sekundární prevenci
Důležitost toho, že na prevenci se musí podílet celé spektrum aktérů, podtrhává také šéfka českého Státního zdravotního ústavu Barbora Macková. „I u nás už začínáme chápat, že veřejné zdraví není jenom problém zdravotnictví, ale všech resortů, a je potřeba, abychom se do něj zapojili všichni. Nicméně koordinaci aktivit bychom měli nechat na resortu zdravotnictví,“ podtrhává Macková.
I podle ní je zásadní zdravotní gramotnost české populace. Úloha Státního zdravotního ústavu by pak měla být také v tom, aby si populace uvědomila, že to, že je člověk zdravý, ještě neznamená, že se o své zdraví nemusí starat.
„Starat se o své zdraví ve chvíli, kdy jsem nemocný, je pozdě,“ dodává Macková, podle níž by měla být role SZÚ také v šíření toho, že zdravý životní styl je „sexy“. Naopak koordinace mediálních výstupů by ovšem měla jít z úrovně vlády, například z rady vlády pro veřejné zdraví, jejíž vznik se plánuje. SZÚ by pak měl mít v komunikaci a kampaních napříč resorty roli odborného konzultanta, aby se nestávalo, že ministerstvo zemědělství podpoří kampaně typu Žeru maso.
Takováto koordinace by rozhodně byla na místě i podle náměstka VZP pro služby klientům Ivana Duškova. V plném světle se to ukázalo při představení první podoby úsporného balíčku.
„Byť v programovém prohlášení vlády byl explicitně uveden princip harm reduction, tak první verze konsolidačního balíčku s ním byla v přímém rozporu. Když sama vláda vypustí politiku, která je v rozporu s jejím prohlášením, tak si musíme přiznat, že je koordinace problematická. A když by vláda chtěla, aby se koordinovaly i nižší samosprávní celky, organizace a aktéři, je to velký úkol,“ popisuje Ivan Duškov s odkazem na to, že v prvním návrhu balíčku se výrazně zvyšovalo daňové zatížení méně škodlivých náhrad cigaret, jako jsou elektronické cigarety. Nakonec se naštěstí odborníkům povedlo rozpor vysvětlit a vypadá to, že k neúměrnému navýšení daně u méně škodlivých variant nedojde.
Každopádně by ale podle Duškova mělo prosazování prevence spočívat v mixu opatření. Samotné osvětové kampaně (pokud je nedělají zkušení influenceři) se totiž ukazují jako jedny z nejméně efektivních intervencí, naopak tou s největším dopadem z hlediska ušetřených let života v nemoci je, pokud si lidé budou dávat poloviční porce jídla.
„Kde se pak snažíme jít cestou pozitivní motivace my jako zdravotní pojišťovny, je zapojení v rámci současných zákonných mantinelů tím, že některé příspěvky podmiňujeme žádoucím chováním. Když tak pacienti chodí na sekundární prevenci, dostanou příspěvek na rehabilitaci,“ načrtává Duškov.
I v sekundární prevenci přitom skutečně potřebujeme zabrat, protože účast na screeningových programech není tak vysoká, jak by být měla. „Je to podle mě dáno kombinací dvou faktorů. Svádí se to na nezodpovědnost, ale já si myslím, že to spíše plyne z neinformovanosti. To je proto třeba zlepšit na všech úrovních. Cesta je ale také v personalizovaném screeningu, kdy by měl každý vědět své riziko a podle toho by se měl chovat. Dnes jsou screeningové programy založeny jen na věku, další rizikové faktory tam chybí. Je také třeba se věnovat se hereditárně rizikovým pacientům, které jsme schopni identifikovat – a tady ještě máme velký prostor,“ říká k sekundární prevenci přednosta onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze Luboš Petruželka. Zároveň je ale podle něj také třeba zařídit, aby pak pacienti měli kam jít a nečekali na další vyšetření měsíce.
Odměna za zdravý životní styl
Na druhou stranu jsou však dnes fondy prevence zdravotních pojišťoven vzhledem k jejich výši pouze doplňkové a nelze na nich stavět jako na hlavním pilíři prevence v Česku. Přesto ale umožňují plátcům zaměřit se na některou problematiku, jako je například kuřáctví. Zde chce VZP definovat program, jak motivovat kuřáky, aby přestali kouřit. I tento přístup ale má svá úskalí.
„Problém je, že pak za mnou přijde někdo, kdo dýchá čerstvý horský vzduch, nekouří, nepije a sportuje, a řekne mi, že investujeme veřejné prostředky do někoho, kdo si sám svévolně ničí zdraví, ale jemu nic nedáme. S tím tedy musíme ještě pracovat,“ podotýká Duškov.
Velký problém také náměstek Duškov vidí v tom, že i mezi politiky jen málokdo zná a vnímá rozdíl mezi jednotlivými druhy prevence (primordiální, primární, sekundární a terciální). Klíčová je přitom primordiální prevence, kde je nutná ukotvenost ve vládních programech a strategiích a nezbytná je také dlouhodobost bez ohledu na momentální vládní garnituru.
„Na Novém Zélandu začali s první antikuřáckou politikou v roce 1983, tedy před 40 lety. Pak je uvěřitelná Zero tabacco strategy, protože jde o dlouhodobý proces. U nás vždycky vnikne nějaký dokument, který je více či méně implementován (většinou spíš méně), a bývá to problematické,“ dodává Duškov.
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Národní sportovní agentuře, RBP, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Vojenské zdravotní pojišťovně, zdravotnické skupině EUC a společnosti Sprinx.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
