Každá třetí chirurgyně ve Velké Británii zažila v posledních pěti letech sexuální napadení ze strany svých kolegů, vyplývá z nové studie publikované v žurnálu British Journal of Surgery. Zaznamenány byly i případy znásilnění lékařek ze strany kolegů-lékařů. Sexuální obtěžování je podle studie běžnou součástí pracovního prostředí v chirurgických oborech, o níž se však nahlas nemluví, a naopak je mnohdy vnímaná jako „norma“, jíž je třeba se přizpůsobit. Obdobné zkušenosti mají i lékařky v Česku.
Chirurgie je nejen vysoce kompetitivním prostředím, ale také, jak ukazuje nová studie, prostředím značně sexistickým, kde jsou různé formy sexuálního obtěžování ze strany mužů-lékařů vůči ženám-lékařkám „normou“. Během posledních pěti let čelilo sexuálnímu napadení ze strany kolegů 30 procent chirurgyň, 29 procent lékařek zažilo nežádoucí fyzické doteky, 40 procent jich bylo terčem nevyžádaných komentářů ohledně svého vzhledu a 38 procent jich zažilo nevhodné sexuální narážky. Téměř 90 procent chirurgyň a 81 procent chirurgů bylo svědky sexuálně nevhodného chování.
„K sexuálně nevhodnému chování dochází často a zdá se, že v prostředí chirurgie toto jednání zůstává nijak nekontrolované kvůli kombinaci hluboce hierarchizované struktury a genderové i mocenské nerovnováhy. Výsledkem je nebezpečné pracovní prostředí a nebezpečné prostředí pro pacienty,“ konstatuje studie, za níž stojí výzkumný tým z University of Exeter a pracovní skupina, která se zaměřuje na problematiku sexuálního obtěžování v chirurgii.
„Naše zjištění pravděpodobně otřesou důvěrou veřejnosti v chirurgii,“ uvedl pro zpravodajský portál BBC News Christopher Begeny, jeden z členů výzkumného týmu. Podle odborné společnosti The Royal College of Surgeons jsou zjištění studie „skutečně šokující“. Závažná zjištění, která studie přinesla, potvrzují, že sexuální obtěžování v chirurgii je dlouhodobý, systémový a přehlížený problém.
I když v současnosti nejsou k dispozici obdobné české studie, je velmi pravděpodobné, že sexuální obtěžování a sexuálně nevhodné chování ze strany svých kolegů zažívají chirurgyně také v Česku. I zde se o něm mlčí, a naopak je vnímáno jako „norma“. „Oběti sexuálního obtěžování to samozřejmě jako problém vnímají, avšak agresoři, mnohdy zcela nevědomí, samozřejmě nikoliv. Na některých pracovištích je toto součástí pracovní kultury, někdy je to namířeno vůči všem ženám, jinde jen vůči sestrám, které jsou v ještě více zranitelné pozici,“ popsala Zdravotnickému deníku Barbora East, chirurgyně, která působí na III. chirurgické klinice 1. LF UK a Fakultní nemocnice Motol, a jednou z členek vedení organizace Ženy v chirurgii.
Lékařky nevěří, že autority vůči agresorům zasáhnou
Britská studie upozorňuje na řadu závažných skutečností, včetně toho, že se ženy obávají nevhodné chování ze strany svých kolegů nahlásit, a to i v případě, že se už jedná o trestné činy, včetně znásilnění, protože nevěří britské Národní zdravotní službě (NHS), že zasáhne, a současně se obávají, že pokud budou situaci řešit veřejně, negativně to poškodí jejich kariéru. I proto mají chirurgyně obavy mluvit o svých špatných zkušenostech nahlas.
Jednou z lékařek, která anonymně pro BBC News promluvila je i Judith, dnes již úspěšná chirurgyně s vlastní praxí. Na začátku profesní dráhy zažila sexuální napadení ze strany svého kolegy přímo na operačním sále. Byla na sále profesně nejmladší a jeden z operatérů se během zákroku potil: „Jen se otočil, zabořil hlavu do mého výstřihu a já si uvědomila, že si o moje prsa otírá čelo.“ Nezmohla se na slovo. Když to kolega udělal podruhé, nabídla mu ručník: „Ne, takhle je to mnohem zábavnější,“ přišla odpověď. „Usmíval se a já se cítila špinavá a ponížená,“ vzpomíná lékařka s tím, že její kolega jednoduše věděl, že mu takové chování projde.
Další z lékařek, Anna, (její skutečné jméno redakce BBC News tají kvůli její ochraně) zažila nekonsensuální sex na lékařské konferenci. Ona byla na začátku své profesní dráhy a kolega byl profesně mnohem zkušenější. „Věřila jsem mu a vzhlížela jsem k němu,“ popisuje s tím, že jí kolega vysvětloval, že lidem na konferenci „nemůže věřit“ a nabídl jí doprovod. „Doprovodil mě zpět na místo, kde jsem byla ubytovaná, myslela si, že si chce promluvit. On se najednou otočil a došlo na sex,“ popisuje s tím, že v dané situaci zcela „zamrzla“ a nebyla schopná reagovat. Nic z toho, co se jí stalo, nenahlásila. „Nemyslela jsem si, že bych mohla dělat povyk, myslela jsem si, že je součástí pracovní kultury tohle snášet,“ dodává s tím, že tento zážitek u ní vedl k citovému otupění a současně se jí i po letech vrací jako noční můra.
Starší kolega zneužívající mladší lékařku jako běžný scénář
Studie publikovaná v British Journal of Surgery, která vychází z dotazování 1 704 účastníků (registrovaných chirurgů a chirurgyň), z toho 51,5 procent tvořily ženy, je podle BBC News vůbec prvním pokusem o zmapování rozsahu sexuálního obtěžování v chirurgii v zemi. Zpráva mimo jiné ukázala, že i muži se stávají terčem sexuálního obtěžování. Tuto zkušenost potvrdilo 24 procent lékařů. Ženy jsou ale oběťmi výrazně častěji. Podle studie tak muži a ženy v chirurgii „žijí odlišnou realitu“.
Samotné prostředí pak nevhodnému chování výrazně nahrává, a to i proto, že ženy v chirurgii tvoří stále menšinu, a současně se jedná o silně hierarchizovaný obor. Profesně starší chirurgové tak mají nad svými kolegyněmi výraznou moc, kterou je snadné zneužít. Navíc se jedná o prostředí, jeho součástí je velký tlak a stres. „To vede k tomu, že toto chování zůstává nepotrestáno a nijak nekontrolováno,“ dodává profesorka Carrie Newlandsová, která působí na University of Surrey. Ona sama se rozhodla problém řešit na základě zkušeností svých mladších kolegyň. „Nejčastějším scénářem je, že mladší praktikantka je zneužívána starším kolegou, který je zároveň jejím nadřízeným. A to vede ke kultuře ticha, kdy se lidé obávají o svou budoucnost, pokud promluví,“ dodala.
Podle chirurgyně Tamzin Cumingové, která vede fórum Women in Surgery forum v rámci odborné společnosti Royal College of Surgeons of England, zpráva představuje „některé z nejděsivějších faktů, které kdy vyšly“ o oboru a současně se podle ní jedná o „#MeToo moment pro chirurgii“. Tedy situaci, kdy vyjde na světlo rozsah a závažnost dlouho přehlíženého problému sexuálního obtěžování v chirurgii.
Sexuální obtěžování jako „norma“ v Británii i Česku
Velká Británie nyní po fázi šoku z toho, jak je možné, že něco tak závažného, jako dlouhodobé a systémem podporované sexuální obtěžování, mohlo v chirurgii zůstat přehlíženo, zažívá první náznaky řešení v podobě volání po zavedení „nulové tolerance“ pro nepřijatelné chování. Binta Sultanová, lékařka, která pracuje pro NHS a mimo jiné se věnuje právě problematice sexuálního obtěžování, uvedla, že je nutné přijmout konkrétní opatření, aby „nemocnice byly bezpečným místem pro všechny“. Současně je podle ní nezbytné vytvořit mechanismy k tomu, aby bylo možné tyto incidenty hlásit a současně odpovídajícím způsobem řešit.
Podle předsedy The General Medical Council Charlie Masseyho je „sexuální chování vůči pacientům i kolegům nepřijatelné“ a jedná se o „závažné pochybení neslučitelné s výkonem medicíny ve Spojeném Království“. Jenže zpráva sama o sobě ukazuje, jak se stalo sexuální obtěžování „normální součástí“ chirurgie. Již dříve menší výzkum z roku 2021 ukázal, že 48,8 procent studentek chirurgie má zkušenosti se sexuálním obtěžováním.
Čím více je však nevhodné chování bráno jako „norma“, tím klesá pravděpodobnost, že bude řešeno jako problém. Zmiňovaná studie například popsuje, že narážky a zdánlivé „žerty“ se sexuálním podtextem nejsou pouze nevinnou zábavou, ale umožňují agresorům „otestovat si prostředí“ a zjistit, jak dalece bude jejich chování tolerováno. Sexuální obtěžování v chirurgii může být i nezáměrné právě kvůli tomu, že je obdobné chování vnímáno i skrze „nevinné vtípky“ jako „normální“.
Podle Barbory East se tak lékařky mohou setkávat s tvrzením, že určitá míra sexuálního obtěžování na pracovišti je vlastně „zdravá“ a pokud nedojde vyloženě ke znásilnění, tak „není co řešit“. Neznamená to, že by muži-chirurgové automaticky byli sexuálními agresory, ale to, že chirurgie je prostředí, kde je sexuálně nevhodné chování akceptováno. „Bagatelizace a sexistické prostředí jsou v medicíně poměrně běžné. Dokonce tak, že si toho mnohé/mnozí ani nevšimnou, že to tak vlastně je. Řada těchto negativních jevů není vůbec míněna zle anebo jde o uvědomělé chování. Někteří si prostě myslí, že to tak je normální anebo dokonce správné/zdravé, ani si neuvědomují, co vlastně dělají,“ vysvětluje East s tím, že chirurgie je sama o sobě velmi maskulinní a kompetitivní. „Chirurgie mnohdy postrádá vhled ženského pohlavní či ženy zažívají, že své názory nemohou plně verbalizovat, protože jsou jejich názory okamžitě bagatelizovány či ony samy označeny za hysterky. Obdobně jako v celé české společnosti jsou pak případy sexuálního obtěžování prezentovány jako vina oběti nebo pokus získat nějakou výhodu, a o to těžší je pak o tomto problému mluvit nahlas,“ uvádí East.
Cestou podle ní je, aby společnost, tedy i chirurgie, měla stanovené hranice přijatelného chování a současně bylo možné mluvit o svých negativních zkušenostech nahlas. „Pokud máte pocit, že je vám něco nepříjemné, pociťujete nějakou formou nátlaku nebo máte jiné negativní pocity, je evidentní, že je něco špatně. Je na vedoucích pracovnících, aby byli schopni zajistit takové prostředí, ve kterém je bezpečné tyto pocity nahlas verbalizovat a mezilidské vztahy a komunikaci kultivovat. Ostatně tím se bude zabývat náš nový grant, který podpořila Technologická agentura ČR, a ve kterém i tyto otázky budeme řešit,“ uzavírá Barbora East.
Ludmila Hamplová
