Nevozit neakutní pacienty plně vybavenou sanitkou, ale zavést novou službu využívající levnější převoz – to je koncept, který nyní zkouší pražská záchranka. A protože se osvědčuje, ráda by ho z pilotního provozu převedla do běžné praxe. K tomu ovšem bude potřeba změna zákona, k níž se na včerejším zasedání sněmovního zdravotnického výboru přihlásilo ministerstvo zdravotnictví.

„Data nám ukazují, že záchranné služby se do budoucna budou muset připravit na navýšení počtu nikoliv akutních ohrožení života a zdraví, ale nízkých priorit. Proto jsme spustili pilotní projekt, abychom, jak je v Evropě běžné, umožnili krajským záchranným službám i provoz akutní zdravotní dopravní služby, která je při kvalitním operačním řízení dostatečná pro zhruba 10 procent diagnóz denně,“ přibližuje ředitel pražské záchranky Petr Kolouch s tím, že vzhledem ke stárnutí populace a rostoucímu počtu chronicky nemocných seniorů bude potřeba tohoto typu služby stoupat.

V krajích podobné převozy obvykle zajišťují soukromé dopravní služby, ve větších městech s krátkou dojezdovou vzdáleností do zdravotnického zařízení ale o její poskytování není zájem.

„Je to problém nejen Prahy, ale plošně krajských měst. V určitý okamžik nás pak některé ne zcela indikované výjezdy zpozdí při výjezdu k prioritě 1 nebo 2. Tomu chceme zabránit,“ podotýká poslanec Jiří Mašek (ANO), který v minulosti řídil záchranku v Královéhradeckém kraji. Priorita 1 přitom zahrnuje postižené se závažným krvácením, s poruchou dýchání a bezvědomé, priorita 2 postižené při vědomí neschopné samostatné chůze. Třetí prioritou jsou postižení při vědomí schopní samostatné chůze a čtvrtou ti, kteří se neošetřují.

40 pacientů denně

Díky projektu pražské záchranky ovšem jsou i v hlavním městě žluté sanitky rychlé záchranné služby se záchranáři (RZP) připraveny na případy s vyšší prioritou, zatímco pacienti, kteří potřebují převoz do nemocnice bez zásadnějšího poskytnutí péče, nemusí čekat, až se uvolní kapacita obsluhující závažnější případy.

„Za rok a půl, co to provozujeme, jsme zvýšili rezervu žlutých sanitních vozů RZP pro mimořádné události, protože nejsou přetíženy těmito nízkými prioritami, zatímco nízké priority se do zdravotnického zařízení dostanou dříve. Provozujeme 4 vozy ve dne a 2 v noci. Jde zhruba o 40 pacientů denně,“ popisuje Kolouch.  

Mohlo by vás zajímat

Potřebujeme upravit zákon

Toto rozdělení na tzv. basic life support ambulance a advanced life support ambulance je ovšem třeba zahrnout i do zákona o zdravotních službách. Pokud by přitom byla tato služba hrazena stejně jako klasická záchranka z poloviny krajem a z poloviny pojišťovnami, znamenalo by to i úsporu pro systém veřejného zdravotního pojištění.

„Případy s menší naléhavostí by byly převáženy v sanitních vozech s menším vybavením, tím pádem jsou levnější,“ doplňuje místopředseda zdravotnického výboru Tom Philipp (KDU-ČSL).

„Pilotní projekt sledujeme a vykazuje parametry toho, co v systému zdravotní péče intenzivně hledáme, a to je generování úspor. Na druhou stranu je třeba bedlivě propočítat, aby vzhledem ke zvyšujícím se objemům, ke které realizace tohoto typu nových přeprav povede, nedošlo k neadekvátní zátěži systému. Z Prahy to tak nevypadá, naopak – je tu potenciál být nákladově neutrální s tím, že se počet přepravovaných osob zvýší,“ říká k tomu náměstek Všeobecné zdravotní pojišťovny Jan Bodnár.

Cílem není zvyšovat počty převážených

Ministerstvu zdravotnictví se koncept líbí, proto se přihlásilo k tomu, že legislativní úpravu připraví, byť už ji projedná až příští Poslanecká sněmovna. V mezičase ovšem může proběhnout připomínkové řízení, takže by pak změna mohla být projednána rychle. Poslanci ovšem apelují na správné nadefinování tak, aby nehrozilo, že se služba bude používat jako taxi za veřejné peníze.

„Starostové, kteří tu sedíme, víme, jak to vypadá, když se spouští senior taxi. Zpočátku se to spočte na nějakou částku, a když se to rozjede, začnou to využívat i ti, kdo to nepotřebují,“ poukazuje Jan Kuchař (STAN). K tomu ovšem Jiří Mašek poukazuje, že o převozech v diskutovaném případě rozhoduje operační středisko záchranky. „Jenže procento zneužívání záchranné služby geometricky narůstá. Sloužím úrazovou ambulanci i urgent a to, že se tam během hodiny sejdou tři pacienti s třítýdenními bolestmi zad, je denní realita. Nechtěl bych být operátorkou na call-centru záchranné služby, protože se to těžko odmítá,“ podotýká Vít Kaňkovský.

„Odpovědnost za operační řízení a jediná vstupní cesta musí být krajské operační středisko záchranné služby. Nehodláme navyšovat obslužnost, naopak nám jde o počet pacientů, kterým poradíme po telefonu nebo je po vyšetření necháme doma. Tady ale hovoříme o tom, abychom drahou žlutou sanitkou nevozili seniory, kteří nepotřebují vysoce specializovanou péči. Naším záměrem je rozprostřít závažnost péče do systému,“ reaguje Petr Kolouch.