Je české zdravotnictví udržitelné, finančně i personálně? A mají se pacienti bát, že se v budoucnu nedostanou ke své péči, anebo na ni nebudou mít peníze? I o tom v podcastu Perspektivy zdraví mluvil zdravotnický expert, řídící partner společnosti Advance Institute a člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň.
Publikace OECD z loňského roku, která srovnává zdravotnictví v evropských zemích, podle Pavla Hroboně v případě Česka upozorňuje na dva problémy, a to zdravotnický personál a dále zdravotní stav obyvatelstva a nutnost jeho zlepšení a investic do prevence.
„Když se na srovnání podíváme z pohledu střední očekávané délky života a obecného ukazatele zdraví obyvatelstva, stojíme spolu se Slovinskem na čele postkomunistických členů EU. Ale co do peněz, které do zdravotnictví reálně jdou na hlavu, se více blížíme západní Evropě. Jsme srovnatelní, vedle Slovinska, se zeměmi jako Španělsko nebo Itálie,“ upozorňuje Hroboň.
Zdravotnictví coby volební téma?
Letos čekají Česko parlamentní volby. Mělo by být zdravotnictví jedním z předmětů volebního boje? „Já bych si samozřejmě přál, aby se zdravotnictví předmětem volebního boje nestalo. Základní shoda na tom, kam má zdravotnictví směřovat, existuje. Ale chtěl bych, aby politici brali zdravotnictví vážně s tím, že je tam poměrně dost práce, tedy aby se stalo předmětem přípravy volebních programů. Osobně si myslím, že snem téměř každého politika je nemuset se o zdravotnictví starat,“ nastiňuje.
České zdravotnictví podle Pavla Hroboně zatím funguje poměrně dobře, čelí ale řadě výzev. Jednou z nich je stárnutí obyvatelstva, které na jedné straně povede k potřebě většího objemu zdravotní péče a na straně druhé k tomu, že stále menší a menší část populace bude odvádět odvody do veřejného zdravotního pojištění. „Odvody sice jako celek porostou, ale ne dostatečně rychle, aby pokryly ty mnohem rychleji rostoucí potřeby,“ uvádí.
Další výzvou je otázka počtu zdravotníků. „Když se vrátím k mezinárodnímu srovnání, jsme zhruba na průměrných počtech lékařů a sester vzhledem k počtu obyvatel. V EU nepatříme ani k premiantům, ani k průšvihářům. Ale makročísla nám vždy řeknou jenom malý kousek. Velkou otázkou je, jak máme zdravotníky rozmístěné a jestli dokážeme jejich čas využít efektivně. A v tomto leží i odpověď na onu druhou výzvu, kterou je zhoršující se dostupnost zdravotních služeb minimálně v některých regionech či některých oborech,“ podtrhuje Hroboň.
Dodává, že s tím souvisejí i dlouhodobé otázky stále narůstajícího množství nových zdravotnických technologií a rostoucí nároky lidí na samotnou odbornou práci zdravotníků i klientský servis. A to, že se mnoho lidí, zejména těch vzdělaných, stěhuje do velkých měst a je samozřejmě potřeba se postarat i o ty, kteří zůstanou v méně osídlených oblastech.
Mohlo by vás zajímat
Populaci ohrožuje (nejen) obezita
Extrémně důležitou roli hraje co do udržitelnosti dostupnosti a kvality zdravotního systému také zdravotní stav populace. „Máme obrovské množství rizikových faktorů, které nám bohužel moc nemizí. Za všechny bych jmenoval jen jeden, a to je obezita a její výskyt v celé populaci,“ upozorňuje lékař a ekonom.
Uznává přitom, že část obyvatelstva, která není zrovna malá, se o své zdraví nestará. „Když stojím v samoobsluze u pokladny a dívám se, co mají v košících lidé přede mnou – sladké limonády, koblihy, salámy – tak už je rovnou vidím, jak za deset, dvacet, třicet let budou čekat v přeplněných čekárnách a budou si stěžovat, jak není dostatek zdravotníků, aby se jim věnovali. Ale pak si vždy řeknu stop, lidé za to až tak úplně nemohou. Nikdo se jim totiž nikdy nepokusil vysvětlit, jaký dopad to má na jejich zdraví. A tady musíme začít,“ říká s tím, že to není jednoduchá záležitost.
Je v českém zdravotnictví dost peněz?
Zejména v poslední době se v souvislosti s rostoucími deficity zdravotních pojišťoven hovoří o tom, že se zdravotnictví nedostává peněz. Lékař a ekonom Hroboň upozorňuje, že v posledních deseti letech se objem peněz plynoucích do zdravotnictví zdvojnásobil. „Když se podíváme na zahraniční srovnání, tak se dá říct, že Česká republika dává do zdravotnictví zhruba to, co odpovídá možnostem její ekonomiky. Když bych to měl pojmenovat velmi jednoduše a lapidárně, v současnosti dáváme do zdravotnictví dost peněz na to, abychom od něj mohli dostat to, co potřebujeme. Do budoucna to ale bude vypadat trochu jinak, zejména kvůli onomu stárnutí populace,“ hodnotí.
Na dotaz, zda je třeba hledat nové zdroje financování anebo se spíše zaměřit na lepší využívání peněz, lze podle něj odpovědět jedině tak, že musíme dělat oboje. „Dopad stárnutí obyvatelstva bude opravdu obrovský. Existuje několik modelů, z nichž samozřejmě nevycházejí ta samá čísla, ale všechny ukazují, že nepůjde o žádné kosmetické změny, ale opravdu masivní dopad. Takže musíme dělat oboje, tedy hledat cesty, jak lépe využívat peníze, které máme a budeme mít k dispozici při současném způsobu financování, a zároveň musíme hledat nové zdroje,“ nastiňuje.
