V péči o diabetiky prvního typu hrajeme světový prim, u ostatních diabetiků, kterých je podstatně víc, nám ale ujíždí vlak. Je to například kvůli absenci úhrad glukózových senzorů, upozornil na sympoziu Zdravotnického deníku Ekonomika a management diabetologie vědecký sekretář České diabetologické společnosti Jan Šoupal. Nutná je podle něj legislativní změna, ta aktuálně navržená je podle něj krok správným směrem, ale situaci neřeší dostatečně.
Již roky trápí české diabetology a pacienty absence úhrady glukózových senzorů pro jiné pacienty než pro ty s diabetem prvního typu. „Letité dohady o rozšíření úhrady glukózových senzorů trvají skutečně velmi dlouho. Pacientům přitom jde o čas. A já si myslím, že jde o čas i zdravotním pojišťovnám, protože tu jsou jasná data o tom, jak moc se zlepšují pacienti, kteří mohou glukózové senzory používat,“ řekl Jan Šoupal v úvodu své přednášky.
Na čele i na chvostu
Česká republika přitom byla jednou z prvních zemí, která měla velmi efektivní úhradu pro diabetiky prvního typu, díky čemuž máme dnes jednu z nejlepších kompenzací těchto pacientů na světě, kde aktuálně držíme druhé místo. Ostatní pacienti, kterých je podstatně více (Ze zhruba milionu tuzemských diabetiků jich má diabetes prvního typu jen 6 % – pozn. red.), ale takové štěstí nemají.
„Výsledky máme u diabetiků prvního typu vynikající, ovšem v dostupnosti glukózových senzorů jsme se u ostatních typů diabetu propadli na jedno z posledních míst v Evropě, protože pořád nemáme dohodu,“ upozornil Šoupal s tím, že za některými zeměmi, jako jsou Velká Británie, Francie, Slovinsko nebo Švédsko, pokulháváme již opravdu dramaticky.
„Do určité míry máme úhradu i pro diabetes druhého typu, ale kdybychom ji naplňovali tak, jak je uvedená v zákoně, tak to bude stát skutečně obrovské peníze,“ konstatoval Šoupal. A dodal: „Díky naší benevolenci a respektu k předchozím ústním dohodám zatím zákonné možnosti neuplatňujeme.“
Legislativní změna by prospěla všem
„To, že je pokrok na poli technologií v diabetologii v posledních letech poháněn glukózovými senzory, je naprosto jasné. Dnes jsme díky nim schopni dostat 20 až 30 procent diabetiků prvního typu dokonce do normálních hodnotglykovaného hemoglobinu, jakou mají zdraví lidé,“ uvedl Šoupal. „Pokud bychom senzory neměli, pořád bychom ‚generovali‘ generaci diabetiků prvního typu, kteří by měli stejně jako předchozí generace zkrácený život v průměru o 10 až 16 let,“ dodal s tím, že s glukózovými senzory jsou vyhlídky diabetiků nesrovnatelně lepší.
Vědecký sekretář České diabetologické společnosti proto věří, že se podaří prosadit legislativní změnu, která by byla výhodná pro všechny zúčastněné strany – pro pacienty, pojišťovny, odbornou společnost i lékaře. „Taková úprava by měla zajistit dostupnost pro většinu pacientů, jejichž zdravotní stav to skutečně vyžaduje,“ řekl.
Ve víru dezinformací
Sněmovna aktuálně projednává návrh zákona o zdravotnických prostředcích, který změny úhrad za glukózové senzory obsahuje. Šoupal se nicméně obává, že legislativní změna nebude mít kýžený dopad. „V rámci tohoto projednávaného zákona jsme se rozhodli po poradě s pojišťovnami a s ministerstvem zdravotnictví vytvořit dvě kategorie glukózových senzorů – tak, abychom vytvořili podmínky k tomu, aby značná část pacientů mohla používat levnější typy senzorů. A ti pacienti, kteří to potřebují, by mohli jít cestou složitějších systémů, které mají pokročilé alarmy založené na umělé inteligenci a zejména se propojují se systémy pro automatické dávkování inzulinu, které fungují jako umělá slinivka“ popsal Šoupal, kam směřovaly snahy diabetologů.
„Pohříchu to ale teď vypadá tak, že poslanci mohou schválit návrh, který s vysokou pravděpodobností zavede finanční spoluúčast u nejvíce nemocných pacientů, kteří potřebují systémy nejdražší, zatímco námi navrhovaná spoluúčast u diabetu druhého typu na základnější senzory byla z politických důvodů odmítnuta,“ konstatoval.
A zdůraznil, že kolem popsaného pozměňovacího návrhu koluje mnoho nepřesných informací. „Objevilo se velké množství dezinformací. Pozměňovací návrh byl například označen za neekonomický a velmi zatěžující rozpočet. Éterem například koluje dezinformace, že 10 tisíc pacientů na inzulínových pumpách, kterých se jedna ze změn týká, by systém zatížilo navíc o 300 milionů korun. Reálně ale výpočet tohoto pozměňovacího návrhu vychází na 20 milionů korun. A poslanci jsou stále bombardováni těmito a dalšími zcela irelevantními čísly, a navíc se již nezmiňuje, že celkové náklady na senzory u pacientů s diabetem prvního typu poklesnou o 200 až 300 miliónů korun ročně.“ upozornil Šoupal.
Je to v genech
Ve své přednášce Šoupal upozornil také na to, že ačkoli je obecné povědomí o diabetu takové, že si za něj mohou pacienti svým nezdravým životním stylem sami, u většiny z nich tomu tak není. „Metabolické nemoci jako diabetes nebo obezita mají velmi silný a rozhodující genetický podklad. Když toto zmíním před laiky, ale i před některými praktickými lékaři, často odpoví: ‚Vždyť oni ale přece hodně jedí a jedí nezdravě.“ Je ale důležité si uvědomit, že jídelní chování i preference kalorických jídel je do značné míry otázkou genů,“ vysvětlil vědecký sekretář České diabetologické společnosti.
Upozornil také na to, že je klíčové zaměřit pozornost diabetologie více i na mladé pacienty. „Pokud je člověk jako dítě obézní a dostává diabetes druhého typu například ve 25 letech, má přibližně 50procentní riziko, že se mu mikrovaskulární komplikace – tedy diabetické postižení očí, ledvin a nervů – rozvine již do 7 let od diagnózy diabetu, tedy velice rychle. U lidí, kteří onemocní diabetem kolem 50 let, to obvykle trvá kolem 15 let. Pacienty v mladém věku je proto potřeba léčit od začátku daleko intenzivněji, jinak budou vystaveni velkému utrpení a také budou generovat velmi vysoké náklady systému,“ uzavřel Jan Šoupal.
Foto: Radek Čepelák
Mohlo by vás zajímat
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu sympozia Všeobecné zdravotní pojišťovně, České průmyslové zdravotní pojišťovně a společnostem Eli Lilly a Abbott.
