Kde se vezmou peníze na zafinancování nových sociálně-zdravotních lůžek? Budeme mít vůbec na jejich provoz dost personálu? A co vlastně přinese nový zákon ošetřující sociálně-zdravotní pomezí? To jsou otázky, kterými se zabývali poskytovatelé sociálních a zdravotních služeb i zdravotní pojišťovny na setkání Sociálního poradního sboru (SoPoS), které se konalo v minulém týdnu.

Změnový zákon upravující zákony o zdravotních službách, o veřejném zdravotním pojištění a o sociálních službách nabyl účinnosti letos 1. března a jeho jednotlivé části začnou platit postupně. V tuto chvíli ovšem dělá zejména poskytovatelům sociálních služeb nemalé vrásky.

„Při schvalování nad námi visel Damoklův meč, a to prostředky z Národního fondu obnovy. To byl zřejmě hlavní hnací motor, aby se úprava přijala,“ osvětluje důvod přijetí kontroverzního materiálu ředitelka SoPoS a bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová.

Najde se dostatek personálu?

Stávající poskytovatelé sociálních služeb poskytující ošetřovatelskou péči (odbornost 913 – zdravotní sestra v sociálních službách) budou muset podle nové úpravy do konce roku 2026 získat registraci dle zákona o zdravotních službách (požádat je nutné do 30. září 2026), nově vznikající poskytovatelé ale musí mít oprávnění poskytovat zdravotní služby už dnes. Zároveň bude od roku 2029 dlouhodobá péče ve zdravotnických zařízeních hrazena jen 90 dnů (pak jen na základě povolení revizního lékaře), takže pacienta bude třeba přeložit buď domů, do pobytové sociální služby, nebo na zdravotně-sociální lůžko.

Zdravotní služby v sociálních službách jako ošetřovatelskou péči bude tedy možné poskytovat buď jako je tomu nyní, nebo nově jako sociálně-zdravotní lůžkovou péči, případně jako zdravotní služby v centrech duševního zdraví. Pokud přitom nebudou sociální služby schopny ošetřovatelskou péči zabezpečit vlastními silami, mohou tak učinit externě prostřednictvím smlouvy s domácí péčí, a pokud neuspějí, mají možnost obrátit se na pojišťovnu, aby to za ně smluvně zajistila.

Velkou otázkou ovšem bude, zda na všechny nové požadavky budeme mít dostatek personálu, který schází již nyní. Do roku 2035 má totiž podle analýzy, která byla původně k zákonu přiložena, chybět až 16 tisíc pracovníků.

Mohlo by vás zajímat

Z pojištění i z vlastní kapsy

Zatímco na odbornost 913, tedy zdravotní sestry v sociálních službách, dále existuje kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven (byť upravená), v případě nové sociálně-zdravotní služby to neplatí a bude třeba absolvovat výběrové řízení na ministerstvu zdravotnictví. Na poskytování tohoto typu lůžek přitom bude nutné na základě nové vyhlášky zajistit lékaře a sestry podobně, jako je tomu v dlouhodobé lůžkové péči (a opět se tak dostáváme k dostatku personálu).

Služba bude financována vícezdrojově, tedy z veřejného zdravotního pojištění ošetřovacím dnem 37 s úhradou ve výši 1469 – 2203 korun (na rozdíl od odbornosti 913, která je hrazena výkonově), dále příspěvkem na péči a vlastní platbou pacienta na stravu a ubytování. Služba bude moci vznikat jak při sociálních, tak zdravotních službách. Ani ty ale nebudou mít její založení zcela jednoduché, protože budou potřebovat nové oprávnění k poskytování zdravotně-sociálních služeb a také sociálních služeb.

Hříšníci mohou přijít o smlouvu

Právě okolo kontraktační povinnosti byla už během schvalování úpravy velká debata. U odbornosti 913 nakonec došlo k tomu, že pojišťovna může na nějakou dobu smlouvu vypovědět v případě opakovaného hrubého porušení podmínek. To budou pojišťovny reflektovat i při novém uzavírání smluv, které má proběhnout do začátku roku 2027.

„Vyskytují se nám poskytovatelé sociálních služeb, se kterými máme opakované problémy, co se týká nasmlouvání úhrad a garance základní kvality. U poskytovatelů, s nimiž máme chronické problémy v rámci kontrolní a revizní činnosti, budeme dělat vše pro to, abychom s nimi smlouvu mít nemuseli a vybrali si třeba nového poskytovatele,“ říká ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR Zdeňka Salcman Kučerová.

Nastavme síť, vyzývá Kust

Vyvstává ale otázka, jaký bude postup v případě, kdy se poskytovatel proti neobnovení smlouvy odvolá a soud nakonec rozhodne v jeho prospěch. A pochopitelně je pak otázka, co bude s pacienty. Salcman Kučerová ovšem uklidňuje, že vypovídání nebo neobnovování smluv rozhodně nebude časté.

„Nevím, jestli jste někdy slyšeli, že by zdravotní pojišťovna ukončila smluvní vztah, ale jsou to naprosto ojedinělé případy, kdy jde o trestně právní pochybení. U poskytovatelů zdravotních služeb, a stejně to bude i u pobytových sociálních služeb, se až na výjimky nemůže stát, aby došlo k ukončení smluvního vztahu – je to právně i časově složitý problém a zdravotní pojišťovna si to musí opravdu dobře rozmyslet a mít relevantní důvody,“ podtrhává.

Podle ředitele Kanceláře zdravotního pojištění Jana Kusta by ovšem bylo lepší zvolit postup obdobný jako u nemocnic. „Když někdo zařízení bez smlouvy prodá, tak ten, kdo ho koupí, dostane smlouvu s pojišťovnou, aniž by cokoliv změnil. Asi nejlepší by bylo kontraktační povinnost za nějakých podmínek zrušit a místo toho nastavit síť, případně jí dát jednoznačná pravidla, a jistota pro poskytovatele by byla větší než teď,“ domnívá se Kust.

Do roku 3035 až 15 tisíc chybějících lůžek

Ze systémového hlediska je tu ovšem důležitější problém. Během cesty novely legislativním procesem došlo k zásadní úpravě. V původní důvodové zprávě se totiž hovořilo o tom, že zákon bude v čase stát kolem šesti miliard korun a miliarda ročně by měla jít na nový personál, který by měl být do sociálních služeb nabrán. Dnes je ovšem v odůvodnění uveden nulový dopad na státní rozpočet.

„Chybí snaha o analýzu dopadu do systému veřejného zdravotního pojištění, protože jestli se někdo tváří, že to dopad mít nebude, neříká pravdu,“ konstatuje Salcman Kučerová.

Dříve byla navíc k materiálu přiložena analýza hovořící o tom, že do roku 2035 bude chybět 8 až 11 tisíc lůžek v domovech pro seniory a 1 až 4 tisíce lůžek v dalších zařízeních. Přitom by ale na nové kapacity neměly jít peníze navíc a poskytovatelé je budou tvořit ze stávajících lůžek. „Kapacity následné a dlouhodobé péče ve zdravotnických zařízeních jsou ale dnes plné, léčevny dlouhodobě nemocných (LDN) přeplněné a lidé tam neleží jen po dobu, kterou by tam měli ležet. Lůžek v sociálních zařízeních scházejí tisíce a bude to ještě více,“ shrnuje současnou situaci Jaroslava Němcová.

„Když si zdravotnická zařízení zřídí lůžka sociální, přijdou o ta zdravotní. A my, když zřídíme lůžka zdravotní, přijdeme o ty, kterých je taktéž nedostatek. Jsou to tedy spojené nádoby,“ upozorňuje Dagmar Zavadilová, ředitelka pro seniory Domova pro seniory Háje.

Průtahy s příspěvkem na péči změnu stopnou

Nezbytnou součástí řešení sociálně-zdravotního pomezí tak musí být stále skloňovaná transformace nemocnic akutní péče. „Nemocnice jsou už tlačeny k tomu, aby přemýšlely ekonomicky. Je třeba reprofilizovat na následnou péči. Je tu ale ještě krok B, tedy kam se pacienti posunou, když odejdou z LDN,“ poukazuje Němcová.

Podle Salcman Kučerové by ale k tomuto stavu ani dojít nemuselo, pokud se akutní nemocnice adekvátně transformují a vytvoří si i kapacity zdravotně-sociálních lůžek – a to i s odkazem na to, že od roku 2029 nebude možný (bez schválení revizního lékaře) pobyt na lůžku dlouhodobé péče (tedy z čistě medicínských důvodů) delší než 90 dní.

„Na co se ale systém musí připravit, je časově zkoordinovat vícezdrojové financování. Jestliže bude nemocnice čekat rok, než se přizná příspěvek na péči, tak to dělat nebude a zůstaneme tam, kde jsme,“ dodává Salcman Kučerová.