Poplatek za výjezd sanitky by podle mluvčí pražské zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jany Poštové vedl k tomu, že by lidé podceňovali svůj zdravotní stav a ohrozili by tak svůj život. „Záchranka má lidem pomáhat, ne v nich vyvolávat obavy,“ říká pro Zdravotnický deník.
Jak moc vaši ZZS zahlcují nadbytečné výjezdy? Dalo by se vypočítat, ke kolika takovým případům vyjíždíte?
Jsou výjezdy, které například operátor nebo záchranář mohou považovat za méně závažné a zařadili by je do kategorie „nadbytečných výjezdů“. Ale záchranáři mají omezenou možnost v rámci diagnostiky – nemají odběry nebo zobrazovací zařízení. A z bolesti břicha se může vyklubat něco závažného. Za nás se určitě nedá validně procentuálně vyjádřit, ke kolika případům by záchranka bývala jet nemusela. To je opravdu strašně těžké, protože hodně věcí se potvrdí až ve zdravotnickém zařízení.
Lidem často nezbývá nic jiného, než se obrátit na záchrannou službu, která v tomto systému funguje jako záchranná brzda.
Ale netvrdím, že takové výjezdy nejsou. Určitě existuje poměrně široká řada případů, které by v ideálním světě nemusely být řešeny cestou záchranné služby, ale jinou primární péčí, ať už u obvodních lékařů, na pohotovosti a tak dále. Ale protože tam je deficit poměrně značný, lidem často nezbývá nic jiného, než se obrátit na záchrannou službu, která v tomto systému funguje jako záchranná brzda.
Podle prezidenta Asociace záchranných zdravotnických služeb Marka Slabého by se dala legislativně ošetřit opravdu prokazatelná zneužití, například výjezdy k lidem pod vlivem drog. Je to podle vás cesta?
Jenže kdo by byl soudcem, který by říkal: Tenhle člověk už byl tak moc opilý, že mu to dáme zaplatit, a tomuhle ještě ne? To je velmi individuální, já bych tím soudcem být určitě nechtěla a nejsem si úplně jistá, že to lze udělat spravedlivě. Je to, že si dá někdo pivo po obědě, opilost? Měl by si ten výjezd zaplatit, když ho potom někdo srazí nebo někde spadne? To je těžko uchopitelné. Jako nápad dobré, ale proveditelnost a spravedlnost v tom lze těžko nacházet.
Jak se díváte na často skloňovanou možnost plošného zpoplatnění výjezdů ZZS?
To je stejné, jako v předchozí otázce. Kdo určí, že problém jednoho člověka byl tak závažný, že se mu poplatek vrátí, a druhému už ne? Vyvolá to obrovskou vlnou obav, zvláště u starých lidí nebo lidí s horší sociální situaci, jestli si vlastně mohou záchrannou službu dovolit. Ta má primárně lidem pomáhat, ne v nich vyvolávat obavy. Je to opravdu velmi těžká problematika.
Vedly by poplatky k tomu, že by lidé podceňovali svůj zdravotní stav?
Bezpochyby by docházelo k podceňování stavů z důvodu určitých obav, že by to člověk musel zaplatit. A kvůli tomu by reálně mohl někdo umřít. Řekne si: Bolí mě na hrudníku, ale to asi nic nebude, možná skříplý nerv, ale půjde o infarkt. To si zkrátka rozmyslíte, jestli půjdete do toho, že výjezd budete mít zadarmo, protože vám skutečně něco je, anebo jestli zaplatíte třeba tisícovku za to, že to nakonec bylo nezávažné.
Mohli by zmírnění nadužívání sanitek pomoci praktičtí lékaři? Marek Slabý zmínil povinnost, aby měli v nějakých dnech aspoň prodloužené ordinační hodiny.
Rozhodně.
Ze strany záchranářů padl i návrh určité lékařské služby první pomoci, kterou by praktici mohli sloužit. Podle jiných se musí lépe nastavit systém primární péče. Na co je třeba se zaměřit podle vás?
Určitě vše zmíněné je cesta, protože jak jsem už říkala, lidé se často nemají na koho obracet. Pomohla by nějaká změna v nastavení systému primární péče nebo přenesení určitých kompetenci například na lékárníky. Praktici by také mohli ve větší míře využívat telemedicínu. Nechceme ale všechno jenom házet jen na praktiky. Zkrátka je třeba vymyslet něco konkrétního, aby se lidem v primární péči dostalo pomoci, kterou potřebují. Nyní je to tak, že záchranka deficit primární péče hodně supluje.
Je nutné také více dbát na edukaci mezi lidmi? Aby věděli, v jakých situacích je vhodné záchrannou službu volat?
Ano. Na druhou stranu – proto jsou operátoři zdravotničtí profesionálové a o tom vyslání rozhodují oni. Samozřejmě musí volajícímu jednoznačně věřit, co jim říká, ale pokud vezmeme extrémní příklad telefonátu kvůli přisátému klíštěti, to není důvod pro výjezd. Pokud je daný člověk při vědomí, dýchá, vyloučí se všechny rizikové faktory, tak je legitimní mu říct, že je mimo ohrožení života, není to indikace pro výjezd ZZS a nasměrovat ho. A z vlastní patnáctileté zkušenosti operátora mohu říct, že lidé jsou v systému zmatení a často volají, protože nevědí, kam jinam se obracet.
Čím si to vysvětlujete?
Souvisí to podle mého osobního názoru i s dobou, ve které žijeme, kdy se lidé logicky snaží hledat pro řešení problémů co nejjednodušší řešení. A záchranná služba je dostupná 24 hodin denně 7 dní v týdnu na velmi snadno zapamatovatelném čísle. Je to v pořádku, že si lidé volají o radu – pokud to lze, tam jim poradíme. Ale je to zkrátka velmi jednoduché, jen zavolat a nechat se nasměrovat.
