Po staletí anatomie vycházela z jediného modelu, a tím bylo mužské tělo. Pokud ženy byly zkoumány, tak jako „anomálie“ či „patologie“. Tyto předsudky mají negativní vliv na medicínu a zdraví žen dodnes, zdůrazňuje profesorka anatomie Michelle Spear, která působí na britské University of Bristol. Třeba v tom, že se řadě žen v případě infarktu myokardu nedostane odpovídající diagnostiky a péče.

Zkuste si představit, že se probudíte po operaci a zjistíte, že vložené implantáty, které vám měly zachránit život, jsou příliš velké, moc tuhé a nikdy nebyly vytvořené pro někoho jako jste vy. Představte si, že užíváte běžnou dávku léků a objeví se u vás závažné nežádoucí účinky, protože se při klinických zkouškách s vaším pohlavím jednoduše nepočítalo. Nebo jste z urgentního příjmu odesláni domů, ačkoliv cítíte bolest na hrudi, jenže vaše příznaky neodpovídají „klasickým symptomům“ tak, jak se lékař při studiu učil. Anebo se zotavujete ze zlomeniny, ale je zřejmé, že sestavený plán rehabilitace neodpovídá tomu, jak se vaše kosti hojí.

„Toto nejsou příběhy medicínských chyb. To jsou důsledky staletí, kdy anatomie používala pouze jediný model pro všechna těla, a to mužský,“ zdůraznila profesorka anatomie Michelle Spear, která působí na britské University of Bristol, ve svém článku pro magazín The Conversation.

Na kardiovaskulární choroby žen se zapomíná

Negativní důsledky tohoto přehlížení žen a jejich anatomie si medicína nese dodnes. Od učebnic až po nástroje a technologie bylo ženské tělo přehlíženo, což vedlo k tomu, že řada léčebných metod jednoduše nemá dostatečné výsledky, mnohé symptomy jsou přehlíženy a v konečném důsledku to znamená řadu ohrožených životů.

Před tím před několika měsíci varovala také British Cardiovascular Society, podle níž stále přetrvává nepříznivý stav, kdy jsou ženy stále poddiagnostikovány, podléčeny a nedostatečně zastoupeny v klinických studiích, které se věnují léčbě kardiovaskulárních onemocnění. Děje se tak do značné míry proto, že i mezi odbornou veřejností je stále rozšířená představa, že onemocnění srdce a cév jsou především mužské nemoci. Přitom se ale „jen“ u žen projevují odlišně a ženy navíc mohou odlišně než muži reagovat na léčbu.

„Navzdory značnému pokroku v léčbě zůstávají kardiovaskulární onemocnění hlavním zabijákem žen ve Spojeném království. Ženy jsou bohužel nedostatečně diagnostikovány, nedostatečně léčeny a nedostatečně zastoupeny ve všech oblastech souvisejících s kardiovaskulárními onemocněními,“ uvedlo celkem 33 předních britských kardiologů a kardioložek.

Mohlo by vás zajímat

V historii anatomie byly ženy „anomálií“

Z pohledu historie medicíny stály výuka i výzkum anatomie primárně na mužských tělech jako „základním modelu“. „Rané anatomické texty, jako ty psané Andreasem Vesaliem v 16. století, byly postavené téměř výlučně na mužských tělech. Ženská anatomie byla zařazena pouze tehdy, když se lišila zjevně u reprodukčních orgánů, často popisována jazykem, který prezentoval ženské tělo jako odchylku či inverzi od mužské normy,“ popsala profesorka anatomie s tím, že v 19. století, kdy došlo k výrazné institucionalizaci výuky medicíny, se výuka anatomie stále spoléhala na mužská těla. A to nikoliv pouze kvůli jejich snadnější dostupnosti, ale také z kulturních důvodů.

„Mužské tělo bylo vnímáno jako univerzální, racionální a hodné vědeckého studia, zatímco ženské tělo bylo považováno za příliš variabilní, emocionální a biologicky zatížené reprodukcí. „Ideální tělo“ v anatomickém slova smyslu bylo to mužské. I když byly ženy a jejich těla zkoumány, tak to často bylo optikou patologie nebo deviace: jako hysterie či křehké konstituce,“ shrnula profesorka Spear s tím, že tato historická optika v mnoha ohledech přetrvala nejen do 20. století, ale dokonce až dodnes, kdy anatomické modely, chirurgické techniky i lékařské vzdělávání nadále upřednostňují mužské tělo jako to základní a výchozí.

Špatné dávky kvůli opomíjení žen ve studiích

To má velmi konkrétní negativní důsledky, například v podobě toho, že se řadě žen s kardiovaskulárními onemocněními nedostane odpovídající péče a některým jejich úmrtím by bylo možné předejít. Také mnoho ortopedických implantátů tak úplně nesedí ženám, protože byly primárně navrženy pro muže a jejich klouby. Dokonce i testovací figuríny pro bezpečnostní testy automobilů byly původně navrženy na mužská těla. A když se poprvé objevila figurína, která měla představovat těhotnou ženu, byla pouze zmenšeným modelem mužského těla, nikoliv biologicky odpovídajícím modelem.

Obdobně se až do 90.  let 20. století jednoduše nepočítalo se ženami v rámci klinických zkoušek léků kvůli obavám z toho, že by výsledky testů mohly být ovlivněny hormonálními změnami v rámci menstruačního cyklu a možným otěhotněním během klinických zkoušek.

„Výsledkem bylo, že dávkování, metabolismus a profil nežádoucích účinků u bezpočtu léčiv byly pochopeny pouze u mužských těl, někdy ze závažnými souvislostmi,“ upozornila expertka. Například v roce 2013 americký úřad Food and Drug Administration (FDA) snížil dávku zolpidemu, běžného léčiva používaného při poruchách spánku, na polovinu, protože až poté, co byl lék uveden na trh, vyšlo najevo, že u žen se častěji objevují nežádoucí účinky. Pokud by však ženy zahrnuty už do klinických zkoušek, k této situaci by nemuselo dojít. Stejně tak existují rozdíly v tom, jak ženy reagují na některá analgetika.

Změna přichází, ale pomalu

Podle profesorky Spear postupně dochází ke změnám v po staletí zažitému přístupu medicíny k ženám. Nicméně tyto změny přichází pomalu, a tak například anatomické diagramy v lékařských učebnicích stále počítají s mužskou anatomií jako „výchozí“, zatímco ženská anatomie se objevuje většinou pouze v kapitolách o reprodukci.

„Prvním krokem v medicíně je znát tělo, tedy musíme vědět, na jakých tělech se skutečně učíme. Změna ale přichází. Více výzkumníků a výzkumnic přichází s tím, aby data ve studiích byla rozdělena podle pohlaví a stále více žurnálů toto vyžaduje. Nová generace anatomů, lékařů a také designérů začíná zpochybňovat paradigma jednoho těla pro všechny,“ shrnuje profesorka anatomie s tím, že konečně se v rámci medicíny začíná prosazovat model, že lidská těla jsou rozdílná.

Autorka je externí spolupracovnicí redakce. Je zaměstnána na Ministerstvu zdravotnictví v odboru ochrany veřejného zdraví.