Evropa má vědu, pracovní sílu a celosvětovou působnost, aby mohla být lídrem v oblasti farmaceutických inovací. Stále však považuje farmaceutický sektor za rozpočtovou položku, nikoli za strategické aktivum.

„Když se objeví problém v automobilovém průmyslu, všichni moji kolegové začnou pobíhat. Pokud se objeví problém ve zdravotnictví, lidé říkají, že je to příliš drahé,“ řekl německý poslanec Evropského parlamentu Oliver Schenk na nedávné akci společnosti Bayer věnované konkurenceschopnosti evropských přírodních věd.

Německo je na svůj automobilový průmysl právem hrdé. S přibližně 800 000 zaměstnanci a celosvětovou exportní reputací je považován za základní kámen národní identity a hospodářské strategie. Zde je však paradox: ve zdravotnictví pracuje více než pět milionů Němců, přesto je stále považováno za rozpočtovou zátěž.

Tento nesoulad je jádrem výzvy poslance Evropského parlamentu Olivera Schenka ke strategickému přehodnocení přístupu Evropy k farmaceutickým inovacím. Jako zpravodaj výboru ITRE (Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku) k Aktu EU o kritických léčivých přípravcích se zasazuje o něco, co by mělo být samozřejmé, ale zůstává politicky opomíjeno: Evropa musí ke svému farmaceutickému sektoru přistupovat nikoli jako k nákladům, které je třeba omezit, ale jako k infrastruktuře, do níž je třeba investovat.

Způsob uvažování o nákladech je zastaralý a nebezpečný

Farmaceutický výzkum není jen ekonomickým motorem. Je to jedno z mála odvětví, které hmatatelně rozšiřuje lidský život. „Každý rok se nám prodlouží délka života o dva až tři měsíce,“ poznamenal Schenk. 

„Každé dítě, které se dnes narodí, má reálnou šanci dožít se 100 let.“ Ale místo toho, aby se tento pokrok uznal jako společenský úspěch, se politika příliš často zaměřuje na to, kolik zdravotní péče stojí, a ne na to, co přináší.

Mohlo by vás zajímat

Toto myšlení zaměřené na rozpočet podkopává konkurenceschopnost Evropy. EU má sice špičkové vědce a akademické instituce, ale má problémy s tím, aby se výzkum promítl do skutečných terapií. Byrokracie, roztříštěná pravidla tvorby cen a nedostatečně výkonné investiční ekosystémy vytlačují průlomové myšlenky za Atlantik nebo do Číny.

Schenk to řekl jasně: „Mnoho úspěšných amerických farmaceutických firem je postaveno na evropské vědě (…) Ale v Evropě by své podnikání vybudovat nemohly.“ A dodal: „Zrovna minulý týden jsem mluvil s farmaceutickými firmami v USA, které mi řekly, že jejich nápady pocházejí z Evropy, ale zdejší prostředí je příliš roztříštěné a pomalé na to, aby na nich mohly stavět,“ řekl europoslanec Schenk.

Rychlejší věda, pomalejší systémy

Christine Rothövá, výkonná viceprezidentka společnosti Bayer pro globální strategii a komercializaci produktů, zdůraznila naléhavou potřebu sladění právních předpisů. „Při veškeré energii, kterou vkládáme do zvyšování tempa, je toto tempo často negováno regulačními přezkumy.“

V Evropě dnes může trvat v průměru dalších 200 dní, než dojde ke schválení v porovnání se zemí, jako jsou USA. A když se k tomu přidá zpoždění v přístupu a úhradě, toto čekání se pro pacienty ve většině evropských zemí dále prodlužuje. Politika ekosystému vstřícného k inovacím by tedy řešila tyto dvě věci.“

Matthias Berninger, globální ředitel pro veřejné záležitosti, vědu a udržitelnost společnosti Bayer, tento bod posílil širší geopolitickou optikou. Upozornil, že Evropa těží z nižších cen léků a zároveň se do značné míry spoléhá na inovace řízené USA, což je model, který američtí politici stále více zpochybňují. „Prezident Trump tuto nerovnováhu zpochybnil,“ řekl v rozhovoru pro EU Perspectives. „A i když byl jeho přístup možná hrubý, nemýlil se.“

Vzhledem k tomu, že se USA obracejí do sebe a Čína nabývá na strategické důležitosti, má Evropa vzácnou příležitost stát se lídrem. To však bude vyžadovat důslednou politiku podporující inovace.

Věda není úzkým hrdlem

Christian Rommel, výkonný viceprezident a globální ředitel výzkumu a vývoje společnosti Bayer, řekl na rovinu: úzkým hrdlem již není věda. „Věda tu je,“ řekl. „To, co nám chybí, je ekosystém v Evropě, který je předvídatelný a tolerantní k riziku.“ Přestože Evropa disponuje špičkovými možnostmi, od genové a buněčné terapie až po digitální biomarkery, stále se potýká s tím, že se jí nedaří převést průlomové objevy do včasného přístupu k pacientům.

Christian Rommel, výkonný viceprezident a globální ředitel výzkumu a vývoje společnosti Bayer. Foto: Bayer

Rommel i Berninger zdůraznili, že bez systémové změny hrozí, že se Evropa stane pouhým spotřebitelem globálních inovací, nikoli jejich motorem. „Je to otázka suverenity,“ řekl Berninger. „Chce-li Evropa utvářet budoucnost medicíny, musí nyní vybudovat základy.“

Klíčové právní předpisy: rozhodující příležitost pro sladění

Berninger se také otevřeně vyjádřil k tónu a nástrojům politiky EU. Při diskusi o revizi farmaceutické legislativy varoval, že ačkoli mnoho z navrhovaných „cukrů“ zprvu vypadá jako dobrý úmysl, nakonec se průmyslu jeví spíše jako „biče“. „Často jsme svědky toho, že se pobídky mění v povinnosti,“ řekl s odkazem na politické rámce, které začínají jako podpůrné, ale nakonec zvyšují zátěž spojenou s dodržováním předpisů nebo nejistotu.

V kontrastu s čínským přístupem uvedl, že zatímco EU váhá s polovičatými opatřeními, „v Číně nechybí cukr“. Poznamenal, že čínská vláda nabízí důsledné pobídky, dlouhodobou vizi a jasnou politiku, což jsou prvky, které Evropě příliš často chybí. Bez skutečného cukru hrozí, že Evropa v globální soutěži o inovace prohraje.

Aby Evropa skutečně zvýšila svou atraktivitu, musí podle Berningera vysílat jasné a konzistentní signály a odměňovat podstupování rizika stabilními politickými rámci. Schenk to shrnul stručně: „Inovace vyžadují pobídky. EU nemůže zaujmout vedoucí postavení ve farmaceutickém vývoji, pokud oslabí základy, které ji činí ekonomicky životaschopnou.“

Obecná farmaceutická legislativa a Akt o kritických léčivech

Berninger se rovněž vyjádřil k nejdůležitějším dokumentům farmaceutické politiky EU, k revizi obecných právních předpisů o léčivech a k Aktu o kritických léčivých přípravcích. Upozornil, že oba předpisy sice nabízejí příležitosti k posílení odolnosti a inovační kapacity Evropy, ale hrozí, že budou vysílat smíšené signály.

Pokud jde o Akt o kritických léčivých přípravcích, uvítal ambici posílit autonomii evropské výroby, zejména v oblasti antibiotik a nepatentovaných léčiv. Zdůraznil však, že je důležité ocenit ty společnosti, které Evropu nikdy neopustily. „Výrobu antibiotik jsme udrželi v Itálii,“ řekl. „Politika by neměla odměňovat jen ty, které chcete přilákat, ale také podporovat ty, kteří zůstali a dodávali během pandemie.“

Pokud jde o reformu farmaceutické legislativy, Berninger vyjádřil obavy, že rovnováha mezi přístupem a pobídkami se příliš vychýlila směrem ke krátkodobým úsporám. „Během covidu-19 EU obhajovala patenty jako nezbytné pro inovace. V tomto postoji je třeba pokračovat,“ řekl. Zdůraznil, že zkrácení regulační ochrany dat a doby trvání patentů, zatímco se již nyní v Evropě potýkáme s nižšími cenami, by ještě více zhoršilo ekonomickou motivaci k investicím.

Vyzval také zákonodárce, aby upustili od univerzálních přístupů: „Potřebujeme politiky, které podporují rychlejší přístup, to ano – ale také uznávají, že skutečné inovace jsou nákladné, riskantní a vyžadují dlouhodobou odměnu.“

Křehká rovnováha mezi duševním vlastnictvím a dostupností

Jednou z politicky citlivějších oblastí revize farmaceutické legislativy EU je duševní vlastnictví. Některé země, zejména ty s omezenými rozpočty na zdravotní péči, chtějí kratší patentovou ochranu, aby umožnily rychlejší přístup ke generickým léčivům. Jiní argumentují, že bez dlouhodobé jistoty duševního vlastnictví nebude nikdo investovat do riskantního výzkumu a vývoje, který vede k výrobě prvotřídních léků.

Europoslanec Schenk nepředstírá, že existuje jednoduchá odpověď. Trvá však na realismu: inovace vyžadují pobídky. EU nemůže být lídrem ve farmaceutickém vývoji, pokud oslabí základy, které ji činí ekonomicky životaschopnou.

Berninger dodal, že politické debaty často přehlížejí vysoký úbytek pracovníků ve výzkumu a vývoji. Společnost Bayer investuje ročně 3,5 miliardy eur do farmaceutického výzkumu, z nichž se velká část nikdy nedostane k pacientům kvůli neúspěšným klinickým zkouškám. Podkopání délky patentů je podle něj fakticky stejné jako seškrtání cen a mohlo by odradit od budoucích investic.

Evropa musí jednat tak, jako by na farmacii záleželo

Schenk, Roth, Rommel a Berninger jasně říkají, že Evropa má vědecké talenty a technologické možnosti, aby se stala lídrem v medicíně 21. století. Chybí jí však odpovídající politické myšlení.

Evropa stojí na křižovatce. Může vybudovat ekosystém příznivý pro inovace, který podpoří výzkum a vývoj, urychlí schvalování a zajistí rovný přístup ve všech členských státech. Nebo může pokračovat v importu inovací z rychleji se rozvíjejících regionů.

Pokud chce Evropa zaujmout vedoucí postavení, musí se chovat tak, aby na farmaceutickém průmyslu záleželo. Nejen ve strategických dokumentech, ale i v regulaci, investicích a politické vůli. Stejně jako energetika nebo doprava jsou inovace ve zdravotnictví kritickou infrastrukturou. Otázkou je, zda to Evropa včas rozpozná.

Nicole Verbeeck

Článek byl převzat ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.