Dostupnost zdravotní péče je obsažena ve volebním programu všech politických stran napříč politickým spektrem a bývá často jedním z nosných argumentů. Bohužel ale jen před volbami.

Ze zdravotnictví se stal při dlouhodobém neřešení klíčových problémů gordický uzel, který nikdo nechce rozetnout, protože racionální řešení je politicky vysoce nepopulární. Každá péče a práce totiž něco stojí a nic není zadarmo. Než se dohadovat s vlivnými lobbistickými skupinami ve zdravotnictví, je pohodlnější ponechat problém na další volební období.

Záchranář-paliatr? Absurdní

Otázka dostupnosti se pak stáčí k všeobecně populárnímu dojezdovému intervalu záchranné služby. A čím víc dobře viditelné sanitky jezdí a houkají, tím lépe se o naše občany „staráme“. Záchranná služba však při svých kapacitách, na které je původně zřízena (péče o lidi v ohrožení života, záchranka od slovesa zachraňovat), nemůže obsáhnout a „zalepit“ mezery v primární zdravotní péči, které se rok od roku prohlubují.

Jeden příklad za všechny: Záchranky ošetřily v loňském roce více než 42 tisíc pacientů v zařízení sociální péče typu Alzheimer center či domovů seniorů. Většina tísňových volání byla nižší priority bez ohrožení života, ve všední den, přičemž všechna tato zařízení inzerují kvalitní lékařskou péči. Situace došla tak daleko, že záchranáři jsou proškolováni v paliativní péči (kurzy nejsou zadarmo a nejsou ani levné). A tak vychováváme záchranáře-paliatry místo toho, aby se v této problematice proškolovali zaměstnanci sociálních zařízení a stát tak garantoval kvalitní zdravotní péči. Záchranář-paliatr, cítíte tu kontradikci?

Na koho se obrátit?

Ale pozor, přivolání záchranky problém řeší jen částečně, ten se totiž často přenáší do lůžkových zdravotnických zařízení, která s frustrovaným a přetíženým zdravotnickým personálem praskají ve švech. Hlavní otázka zní: Na koho se má občan obrátit v případě běžných akutní zdravotních obtíží?

Je krásné, že v České republice umíme v provádět složité operace včetně transplantace srdce. Na koho se ale má obrátit v sobotu dopoledne občan, kterého náhle bolí v krku, kašle, obtížné polyká a horečka mu stoupla na 39 stupňů? To je klíčový problém našeho zdravotnictví!

Pacientů zneužívajících záchranku přibývá

S velkým zájmem jsem si tak přečetl článek Záchranářům přibývá méně akutních pacientů, hovoří o nové službě. Ten pojednává o tom, že Záchranné službě hlavního města Prahy přibývá výjezdů „méně akutních pacientů“ a je proto nutné zajistit transportní kapacity pro pacienty, kteří si „zavolají záchrannou službu (dále jen ZZS), ale nejde o akutní stav nejvyšší priority“. Ředitel ZZS hl. m. Prahy proto požaduje změnu zákona, aby záchranka mohla převážet „do zdravotnických zařízení akutní pacienty, ale ne v přímém ohrožení života a zdraví“.

Dále se můžeme dozvědět, že „ten problém se týká hlavně metropolí, kde není o tyto pacienty zájem ze strany dopravních zdravotních služeb“. V dalším textu se objevuje slovo „urgentní“, a to v následující souvislosti: „díky této změně…se uvolnily kapacity vozů ZZS převážející urgentní pacienty“. V článku se následně řeší ekonomický dopad, nicméně podstatná a z mého pohledu zcela klíčová je věta: „Pacientů, kteří zneužívají záchranku, rychle přibývá“. Článek zároveň vyslovuje obavu poslanců, „aby si z nové služby ZZS pacienti neudělali běžný dopravní prostředek, který je ‚zdarma‘ doveze k lékaři“ a aby „se v důsledku zavedení této nové služby nepřehltily urgentní příjmy v nemocnicích“.

Mohlo by vás zajímat

Nemocnice mají jasno

Zcela souhlasím s názorem, který vyjadřuje poslední odstavec, navýšení transportní kapacity záchranek povede k ještě většímu zahlcení nemocnic. Ostatně, jak na tento problém nahlíží zástupci nemocnic?

„…zneužívání a nadužívání zdravotní péče v masovém měřítku se stalo neúnosným. Urgentní příjmy nemocnic jsou zahlceny pacienty s chronickými, často banálním problémy, kterým se nechce čekat na termín u praktického lékaře, nebo jim vyhovuje ošetření ve večerních hodinách a o víkendu. Devadesátikorunový regulační poplatek již nemá žádný regulační dopad. Sanitky Rychlé zdravotnické pomoci mnohdy slouží jako taxislužba zdarma a nemocniční lůžka jako dočasné odkladiště seniorů jejich rodinami. Četní pacienti zdravotní péči nadužívají a absolvují tatáž vyšetření na různých pracovištích, ‚protože je to zadarmo‘“. To napsal předseda Asociace českých a moravských nemocnic Michal Čarvaš v otevřeném dopise premiérovi v listopadu 2023.

„…v posledních letech přibývá například pacientů, kteří z nějakého důvodu nemají praktického lékaře… zdravotníci denně slyší věty typu… šel jsem kolem, tak jsem si říkal, že se zastavím, protože mě už týden bolí hlava nebo… jsem tady s maminkou, tak bych potřeboval pořešit i sebe… často řešíme běžné bolesti zad, obyčejnou vyrážku bez jakýchkoliv doprovodných příznaků, klíště, třísku, rýmu, bolest v krku a podobně. Nedávno tady byla paní s tím, že spolkla kousek plomby. Přivezla ji záchranka.“. To zaznívá od nemocničních lékařů v článku Novinek Urgent ve Zlíně zneužívá každý pátý pacient, frustrace zdravotníků roste z února 2024.

A praktici mlčí

Když si pozorně přečtete výše uvedené texty různých autorů, zjistíte, že mají společného jmenovatele – bez zapojení do problému všech poskytovatelů primární péče zejména praktických lékařů se dostupnost zdravotní péče pro akutní stavy prostě nezlepší. Zde je prostor, aby se k dané problematice praktici vyjádřili, oni jsou těmi „gate keepers“, oni jsou v tom největším počtu. Proč velká část z nich rezignovala na lékařské pohotovostní služby, které při jejich počtu představují minimální zátěž pro jednotlivého lékaře či proč neprovádějí návštěvní službu u svých pacientů? Před několika dny byla na ČT24 odvysílána reportáž k řešení problému lékařských pohotovostních služeb. Ty budou údajně zřizovány zdravotními pojišťovnami při urgentních příjmech. Jinými slovy, nepopulární část práce „gate-keepers“ z terénu se opět převede na již přetížené lékaře v nemocnicích, protože praktici tam už dnes odmítají sloužit. A jakou páku mají na poskytovatele zdravotní pojišťovny? Budou mít čas, prostředky a personál na dohled nad poskytovateli, aby se skutečně všichni podíleli na pohotovostní péči? Obávám se, že jde opět jen o pověstné plácnutí do vody.

Z tohoto pohledu mi také chybí koordinační funkce krajského odborníka, který dříve reguloval činnost lůžkových zdravotnických zařízení, záchranky, praktiků i specialistů. Prostě zkušený lékař některého ze základních oborů. Aktuálně je to krajský zdravotní rada, který většinou lékařem není, funkci vykonává na základě politické příslušnosti. Nechci politikům radit, ale pokud nemají jako zdravotní radové předchozí praxi ve zdravotnictví, měli by si takového koordinátora zajistit. Jistě zazní argument, že jakákoliv regulace státu v činnosti soukromých ordinací je zásahem do svobodného podnikání. Avšak je třeba připomenout, že jde o podnikání s prostředky vybranými od občanů na zdravotní péči. A z těchto prostředků se například odepisují automobily, které původně měly sloužit k návštěvní službě.

Zadarmo a hned

Ve výše uvedeném kontextu vyznívá poněkud tragikomicky článek z ledna 2020 autora působícího rovněž v managementu ZZS hlavního města Prahy Ondřeje Fraňka Zneužívání záchranné služby – emoce versus fakta, kterým reagoval na článek můj a Radka Suchého Jak zabránit zneužívání zdravotnické záchranné služby?, který vyšel ve Zdravotnickém deníku v prosinci 2019.

Ondřej Franěk označil autory, kteří upozorňují na fakt zneužívání záchranek za alarmisty a populisty, jedním dechem zpochybňuje nárůst neindikovaných výjezdů, i když pak zároveň vysvětluje příčiny jejich nárůstu(?!), cituji: „…došlo k drastickému omezení dostupnosti pohotovostní primární péče…, došlo k zavedení regulačního poplatku za využití lékařské služby první pomoci… stárnutí populace, to vše při významnému vzestupu očekávání veřejnosti ve smyslu dostupnosti kvalitní pohotovostní péče“. Zároveň doporučuje zkvalitnění sítě urgentních příjmů (včetně parkovacích míst) a hlavně doporučuje kromě jiného „trvale pozitivně osvětově působit jak na laickou, ale i na odbornou veřejnost“.

Vize poslední věty má asi stejné předpoklady pro reálné naplnění jako Marxův Komunistický manifest. Počítá totiž se sebereflexí, spoluzodpovědností a smyslem pro sounáležitost každého občana. V Praze se tahle teorie evidentně po pěti letech neosvědčila. Záchranka je totiž zadarmo a hned.  

Doc. MUDr. Jiří Knor, Ph.D.

Od poloviny 90. let se zabývá vzděláváním lékařů a záchranářů, v současné době působí mimo jiné na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, Vysoké škole zdravotnické v Praze, ale hlavně na Zdravotnické záchranné službě Pardubického kraje. Není členem žádné politické strany ani hnutí.