Odhodlání a aktivita jednotlivých lékařů i celých odborných společností v oblasti očkování může zachraňovat životy. Důkazem je Česká revmatologická společnost ČLS JEP, které se v posledních letech povedlo zvýšit proočkovanost revmatologických pacientů, kteří jsou, podobně jako další chronicky nemocní, infekcemi ohroženi více než zdravá populace.
„Na poli revmatologie byla situace v očkování před deseti lety tristní, tedy horší než špatná. Důvodů je několik. Jedním z nich je lichá představa, že když má někdo autoimunitní onemocnění, očkování mu uškodí. Nebo tvrzení, že když mi chybí slezina, nenechám se očkovat, protože by to mohlo být špatně. V posledních letech je ale situace u revmatologických pacientů výrazně lepší. Obecně se snažíme naše pacienty očkovat, a důvod je jednoduchý: když má někdo zánětlivé nebo autoimunitní revmatické onemocnění, má apriori zvýšené riziko infekcí,“ vysvětluje předseda České revmatologické společnosti a vedoucí Oddělení experimentální revmatologie Revmatologického ústavu Ladislav Šenolt.
V minulosti se přitom očkování provádělo jen tehdy, když bylo chronické onemocnění takzvaně v klidu. Dnes už ale odborná doporučení říkají, že pokud má pacient nedobře kompenzovanou artritidu v době chřipkové pandemie, je očkování na místě.
„Podobně když mají pacienti léky typu metotrexát či glukokortikoidy, měli by být očkováni. Máme k dispozici i léky, které tlumí B-buněčnou imunitu, kdy je imunitní odpověď na očkování výrazně slabší. Ale opět: když je chřipková pandemie, tak je dobré pacienta, byť dostal lék tlumící imunitu, naočkovat,“ podtrhává Šenolt.
Některé léky 3x zvyšují riziko pásového oparu
Revmatologové se proto podle něj snaží své pacienty k očkování vést, přičemž u některých léků ani není třeba během očkování terapii měnit, jindy se třeba na dva týdny vysadí. Na místě je přitom očkování proti chřipce a pneumokokům, podle amerických doporučení se očkuje také proti pásovému oparu. Některé revmatologické léky totiž zvyšují riziko pásového oparu až třikrát.
„V řadě případů je dobrá spolupráce s praktickými lékaři, a očkování jsme schopni provádět i u nás. Týká se to zejména vakcíny na herpes zoster, kterou můžeme pacientům podat ještě předtím, než jim podáme léky zvyšující riziko,“ poukazuje Šenolt.
Mohlo by vás zajímat
Očkování těhotných vázne
Přístup revmatologické společnosti dokládá, že pokud se odborná společnost a její lékaři u svých pacientů angažují, proočkovanost stoupá.

„Podobně se k tomu staví pneumologové, aktivně se k tomu začínají stavět i kardiologové, zvláště když se ukazuje, že člověk, který prodělal akutní infarkt myokardu, by měl v chřipkové sezóně ještě před propuštěním z nemocnice dostat chřipkovou, případně RSV vakcínu, protože tyto viry zvyšují riziko, že bude mít infarkt znovu. Je ale potřeba zapojit více odborností, například diabetology a daleko více gynekology. Snažíme se je přesvědčit, že očkování těhotných by měla být běžná součást prenatální péče,“ konstatuje předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek.
Pomoci chtějí pacientské organizace
Národní asociace pacientských organizací chce proto letos připravit sérii publikací zaměřené na jednotlivé pacientské skupiny, například diabetiky. Důvodem je, že v rámci jejího průzkumu vyšlo, že 19 procent respondentů, kteří uvažovali o očkování, se očkovat nenechali kvůli kontraindikaci či jinému onemocnění.
Faktem ovšem je, že řada chronických onemocnění kontraindikací pro vakcinaci není, právě naopak – například kardiologickým pacientům může zachránit život tím, že prevencí infekčního onemocnění zabrání i dekompenzaci chronické choroby. Zároveň se mnoho chronicky nemocných léčí v centrech či u specialistů, nenavštěvují ale svého praktika, a tudíž zanedbávají základní prevenci.
Očkování není prioritou ani pro některé domovy seniorů
Bohužel jsme na tom v proočkovanosti v Česku špatně i u těch nejzranitelnějších, totiž polymorbidních seniorů. Jejich imunitní systém totiž stárne a má oslabenou výkonnost, které může pomoci právě očkování.
„Situace je velice špatná. Proočkovanost se pohybuje na 25, maximálně 30 procentech u řady nemocí, kde je vakcinace pro geriatrické pacienty velmi důležitá. Lidé kolem 70 či 80 let často mají pocit, že už pro ně očkování není důležité a raději nechají očkovat svá vnoučata. Ale změna, než si senioři uvědomí, že jim očkování prodlužuje věk a hlavně kvalitu života, asi ještě bude trvat,“ pozastavuje se Roman Chlíbek.
I v domovech pro seniory, kde je například očkování proti pneumokokům plně hrazeno, přitom zůstává proočkovanost velmi nízká. Problém v tomto případě může být i na straně samotného zařízení, které nevnímá proočkovanost jako prioritu.
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu summitu společnostem GSK, VZP a MSD.
Foto: Radek Čepelák






