Zatímco v rámci jednodenní péče zvládnou pacienty ošetřit a poslat domů do 24 hodin, po těch samých výkonech dnes leží lidé v nemocnici průměrně 4 až 8 dní. Podle koordinátora nového segmentu jednodenní péče v dohodovacím řízení a předsedy Asociace poskytovatelů jednodenní péče lůžkové Ludvíka Winklera jsme ale už nyní v přechodné fázi, během níž mají nemocnice prostor na transformaci. 

Jednodenní péče existuje dlouho, byť se u nás příliš nevyužívala. Můžete stručně přiblížit vývoj na tomto poli?

Letos se poprvé podařilo zřídit samostatný segment jednodenní péče lůžkové v rámci dohodovacího řízení, protože její specifika jsou odlišná od ambulantní i lůžkové péče. Byla to zásluha mnoha účastníků a obnášelo to řadu konzultací se zdravotními pojišťovnami. Vývoj jednodenní péče se ale v ČR pohybuje ve vlnách, kdy v nepravidelných intervalech stoupá a klesá zájem od jednodenní péči. Na našem pracovišti poskytujeme jednodenní péči od roku 2001. Začátkem byl pilotní projekt VZP, který trval 5 let. Během této doby jsme zasílali ke každému provedenému operačnímu výkonu zvláštní žádanku a kopii operačního protokolu. Závěr byl, že jednodenní péči je možno bezpečně uvést do zdravotního systému ČR.

Dalším milníkem byl rok 2009, kdy výbor České chirurgické společnosti pod vedením profesora Miroslava Rysky, za jeho velké podpory, stanovil rozsah operačních výkonů vhodných pro jednodenní péči. Do roku 2022 činily úhrady 49 procent toho, co dle DRG (pacientský klasifikační systém, pozn. red.) bylo hrazeno lůžkovým zařízením. Zlom nastal v roce 2023, kdy díky ministru profesoru Vlastimilovi Válkovi došlo k výraznému navýšení cen, které v současnosti dosahují zhruba 75 procent cen hrazených lůžkovým zařízením. Díky tomu se vzedmula vlna zájmu o jednodenní chirurgii…

A začaly se o ni zajímat i mnohé nemocnice.

Mohlo by vás zajímat

Zdravotní pojišťovny nabídly smlouvu na jednodenní péči i lůžkovým zařízením, a řada z nich toho využila. Musíme si uvědomit, že nyní jsme v přechodném období, kdy stávající samostatné jednodenní chirurgie, my jim říkáme čisté, mají určité spektrum problémů a povinnosti, a jednodenní chirurgie vznikající u lůžkových zařízení, takzvané hybridní, mají své spektrum problémů a povinností. V této přechodné době není možné striktně určit všechny podmínky a povinnosti, dle kterých by měla být jednodenní péče poskytována. Řada nemocnic čeká na transformaci a vznik nových oddělení jednodenní péče není úplně jednoduchou záležitostí. Celosvětový trend jasně ukazuje, že specializace na všech frontách je přínosem a je dobré, když se určitá zdravotnická zařízení soustředí na konkrétní spektrum péče, kterou poskytují ve velkém objemu, čímž se výrazně zvyšuje kvalita. Tyto kroky musí následovat další restrukturalizace, typicky, že akutní, onkologická, nebo jinak závažná onemocnění jsou léčena ve fakultních a velkých krajských nemocnicích, zatímco méně závažné výkony se mohou koncentrovat v menších zařízeních a výkony vhodné pro jednodenní péči směřovat na oddělení jednodenní péče.

Jaké procento výkonů probíhá v režimu jednodenní chirurgie?

Do 10 procent, a to je ještě řada z těchto výkonů vykázána v rámci nemocnic jako jednodenní péče, jenže probíhá ve stejném režimu operačních sálů a lůžkových oddělení jako ostatní výkony.

Čímž odpadá jeden z nevětších benefitů jednodenky, totiž snížení rizika nemocničních nákaz.

Jak jsem říkal, jsme v přechodné době. Musíme postupovat evolučně, ne revolučně, protože hrubé zásahy do zdravotního systému nic dobrého nepřinesou.

Řada nemocnic čeká na transformaci a vznik nových oddělení jednodenní péče není jednoduchou záležitostí. Celosvětový trend ale jasně ukazuje, že specializace na všech frontách je přínosem.

Máte představu, jaké procento nemocnic dělá jednodenní péči jen výkaznicky?

Netuším. Spolupracujeme s Asociací českých a moravských nemocnic, která zahrnuje zhruba stovku nemocnic, a pan předseda inženýr Michal Čarvaš soudí, že zhruba polovina jich má uzavřenou smlouvu na jednodenní péči. Je to ale pro ně okrajová záležitost – musíme si uvědomit, že nemocnice za operaci žlučníku v jednodenní péči dostane 75 procent, než když to vykáže v DRG. A ekonomická oddělení nemocnic jsou gramotná.

Bude pro vás tedy tématem požadavek na oddělení prostor pro jednodenní medicínu v nemocnicích?

Nyní zpracováváme spolu s Advance Institute – s doktorem Pavlem Hroboněm a Danielem Hodycem – guidelines jednodenní péče, kde bychom to měli zohlednit a vyprecizovat. V této přechodné době ale není možnost striktně říci, že to musí být tak, nebo tak.

Nicméně je asi jasný celosvětový trend, že by jednodenní péče měla růst…

V květnu 2024 proběhla v Oslu celosvětová konference jednodenní chirurgie, kde bylo prezentováno, že ve Skandinávii je provedeno 55 procent operačních výkonů v režimu jednodenní péče, podobně ve Spojených státech. Německo a Rakousko mají konzervativnější přístup, nicméně v Německu loni přistoupili k tomu, že všechny operace kýl, což jsou nejčastější chirurgické operace, tak tuto skupinu operací přeřadili do režimu jednodenní chirurgie. Chce-li někdo provést operaci kýly v hospitalizačním režimu, musí požádat revizního lékaře.

A u nás je to u kýl jak, kolik se jich dělá v nemocnicích za hospitalizace?

Zhruba 80 procent je prováděno v hospitalizačním režimu. Nicméně aby mohly některé malé nemocnice přejít na režim jednodenní chirurgie, musí být úhrady nastaveny tak, aby to pro ně nebylo likvidační. Někdy jsou totiž regionální malé nemocnice největším zaměstnavatelem v regionu, takže nemocnice potřebuje mít možnost se transformovat a organizačně i personálně se přizpůsobit novým podmínkám.

Kde v tuto chvíli vnímáte v jednodenní péči největší problémy?

Nikdo neví, jak se budou úhrady v segmentu bude vyvíjet. Svazové pojišťovny chtějí mít své vlastní ceníky a nemocnice nevědí, jak budou moci jednodenní péči rozvíjet – jestli se jim vyplatí, nebo ne. My, co to provozujeme samostatně, zase máme problém s limity, kdy můžeme poskytnout léčebnou péči jen za určitý objem finančních prostředků za určité období. Některá zařízení tento limit vyčerpají již v říjnu, což už se nám taky stalo. Pak jsou dvě možnosti: buď pacienty přeobjednat po Novém roce, což je vůči nim trochu nekorektní, nebo provést operaci a pak čekat na to, jak se k tomu pojišťovna postaví, jestli pacienty, kterým jsme operovali jednoznačně potřebné věci, zaplatí, a případně zda tak učiní podle ceníku, nebo si určí sníženou úhradu.

Ve světě je velmi nákladný pobyt pacienta v nemocnici, což ovšem v Česku neplatí a pobytem v lůžkových zařízení se plýtvá.

Další věc je, že vy ještě musíte každé pojišťovně vykazovat jinak.

Ano, pro každou vykazujeme úplně jiným způsobem. Odůvodnění je, že každá pojišťovna má jiný software. Pro nás je to administrativně i finančně náročné a raději bychom prostředky využili k léčbě. Sjednocené vykazování je jeden z našich základních požadavků.

Jak vnímáte plány ministerstva, ve kterých se pro příští rok počítá s vytvořením referenční sítě zařízení, na základě jejichž dat by měl být vytvořen systém úhrad pro jednodenní péči?

Tento úkol zastřešuje Ústav zdravotnických informací a statistiky a pokud nám to bude nabídnuto, zapojíme se. Výsledkem mohou být hodně rozdílná data, jak bude vykazovaná jednodenní péče v nemocnicích a jak v solitárních zařízeních, která jsou zvyklá chovat se šetrněji. Je to ale nezbytná cesta, kterou musíme projít.

Existuje ale i druhý pohled, a to, že zdravotní pojišťovny poptávají péči. Potřebují pro své klienty provést operaci žlučníku, kýly či slepého střeva, přičemž by je nemuselo zajímat, jaké náklady na tuto operaci má zdravotnické zařízení. Cena by byla stanovena dohodou poskytovatelů a zdravotních pojišťoven, přičemž v současnosti jsme názoru, že by měla být od všech pojišťoven pro všechny poskytovatele stejná. Za stejný výkon stejná úhrada.

Do jakých oblastí by se jednodenní péče měla potenciál dále rozvíjet?

To bylo obšírně diskutováno na světovém kongresu jednodenní chirurgie. Jsou stále miniinvazivnější metody, zavádějí se robotické operace, takže se spektrum výkonů v jednodenní chirurgii stále rozšiřuje. U nás loni do jednodenní chirurgie přibyly intervenční kardiologické výkony, ORL nyní chce dalších 9 výkonů, rozšiřují i gynekologové. Tento směr je jasný a nezvratitelný. Ve světě je velmi nákladný pobyt pacienta v nemocnici, což ovšem v Česku neplatí a pobytem v lůžkových zařízení se plýtvá. Výkony, které standardně děláme v jednodenní chirurgii, mají průměrnou dobu hospitalizace podle výkazů na ÚZIS 4 až 8 dnů.