Mladí lidé přicházejí do léčby závislostí často už s těžkými psychiatrickými diagnózami, říká vedoucí Terapeutické komunity Karlov pod organizací SANANIM Karel Chodil. Tématu se ve Sněmovně věnoval seminář ze série Prevence závislostí.
Dlouhodobé výzkumy naznačují, že cesta k závislostem začíná často už v raném věku. „V analýzách našich klientů se věk mezi 11 až 15 lety často objevuje jako věk prvního užití nějaké látky,“ upozorňuje Chodil s odkazem na dlouhodobou mezinárodní studii Health Behavior in School-Aged Children. Právě v tomto věku děti zažívají silný školní stres, negativní vztahy a nezřídka se u nich rozvíjejí první psychické obtíže.
Tyto signály potvrzuje i výzkum PAQ Research z roku 2023, který ukazuje, že 40 % žáků devátých tříd vykazuje známky střední až těžké deprese. „Je poměrně důležitá věc, že to je střední až těžká deprese. Že to není o tom, že děti jsou smutné, protože to k tomu věku patří,“ zdůrazňuje Chodil. Situace je o to závažnější kvůli faktu, že 81 % škol v Česku podle dalšího průzkumu nemá k dispozici školního psychologa.
Sebepoškozování, sociální izolace a generační úzkosti
Velkým tématem je také sebepoškozování u dospívajících. Studie Univerzity Palackého a 1. lékařské fakulty UK ukazuje, že třetina až téměř polovina adolescentů má se záměrným sebepoškozováním zkušenost.
Na psychickou kondici mladých lidí se valí stále nové vlny stresorů: pandemie covidu, válka na Ukrajině, klimatická úzkost i otázky genderové identity. Jde o velká témata známá z veřejného prostoru, která mohou být příčinou složitějších hlubinných problémů a prožívání. Další vrstvu tvoří sociální izolace. Studie ukazují, že mezi mladými dospělými (18–30 let) je to jeden z hlavních faktorů ovlivňujících jejich duševní zdraví. A právě únik před těmito problémy často vede k užívání návykových látek.
Závislost jako maladaptivní strategie
Chodil popisuje samotný mechanismus vzniku závislosti: „Závislost se dá nahlížet jako jedna z maladaptivních strategií, jak člověk situačně necítí stres nebo problémy. Učí se svůj organismus ulevovat tak, aby necítil stres a problémy.“
V současnosti se však závislosti čím dál častěji prolínají s těžkými duševními onemocněními. „Už nemáme klienty, kteří by měli problém jenom se závislostí. Máme klienty, kteří bojují s těžkými depresemi, úzkostmi, velmi rozvinutým ADHD a dalšími závažnými duševními poruchami,“ konstatuje Chodil.
Nové látky – nová rizika
Stále větší výzvou jsou nové syntetické látky, které přinášejí dosud neznámá zdravotní rizika. „Mají poměrně rychle devastující účinek na metabolismus v krátké době a během fáze pravidelného užívání dochází k poměrně zásadním a někdy nezvratným změnám v mozku,“ varuje Chodil. Proto volá po systémovém řešení. „Vidíme tady příležitost vytvořit legislativu, která by umožnila masivní testování kvality látek hlavně na černém trhu,“ vysvětluje.
Specifickou rizikovou skupinou jsou také mladí lidé s poruchami příjmu potravy, kteří mají zároveň problémy se závislostí. „Když je jejich organismus vyčerpaný z poruchy příjmu potravy, je při návratu k užívání návykových látek velké riziko, že dávku prostě nezvládne,“ říká Chodil.
Mohlo by vás zajímat
Virtuální drogový trh: látky na dosah několika kliknutí
Internet a sociální sítě výrazně mění i způsob distribuce drog. „Pro naše klienty je to prakticky jako chodit na Rohlík.cz,“ přirovnává Chodil. Využívání sítí jako Telegram umožňuje objednat si drogy s doručením až domů, dokonce i s množstevní slevou.
Pro služby jako je Terapeutická komunita Karlov je důležité ve virtuálním prostoru být a mít přehled o tom, co se právě děje. „Tak jako jsme v 90. letech bojovali za to, abychom mohli být na ulicích mezi uživateli a přineslo to výsledky, tak teď, kdybychom mohli být víc ve virtuálním prostoru, bychom možná mohli také preventivně zasahovat,“ vysvětluje vedoucí Terapeutické komunity Karlov a děkuje vládě, která tyto snahy finančně podporuje.
Nedostatek odborníků a potřeba transdisciplinární péče
Narůstající počet mladých pacientů s kombinací závislostí a duševních nemocí klade vysoké nároky na systém péče. Přitom psychiatrů je málo a v sociálních službách chybí i kvůli nízkému finančnímu ohodnocení. „Jako sociální služba si nemůžeme dovolit z dotací zaplatit psychiatra. A oni u nás proto nechtějí pracovat, protože si jinde vydělají daleko víc,“ míní Chodil s tím, že zároveň nemohou a nechtějí odmítat závažně nemocné klienty.
Současná situace proto volá po udržení komplexního přístupu a mezioborové spolupráce: „Rádi bychom, aby byla zachována transdisciplinarita — závislost a duševní onemocnění jsou už v tuhle chvíli v našich službách jedno téma,“ uzavírá.
