V Česku by již brzy mělo začít fungovat, podobně jako u léků, hodnocení zdravotnických technologií (HTA) vakcín. Díky němu by konečně měla úhrada očkování dostat předvídatelná pravidla a nebude již třeba přesvědčovat zákonodárce, aby kvůli novým vakcínám měnili legislativu.
HTA vakcín bylo formou pozměňovacího návrhu načteno k velké novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která nyní čeká na projednání Senátem. „Je to obrovský metodický i kvalitativní skok. Nastavuje se jak věcné, tak procedurální hodnocení, takže nemůžeme čekat, že to od ledna 2026 bude všechno na 100 % fungovat. Žádosti ale jistě budou připraveny, protože teď se vakcíny do systému nedostávají ideálně,“ řekl na sympoziu Zdravotnického deníku Strategie vakcinace pro Českou republiku farmakoekonom a ředitel společnosti Value Outcomes s.r.o. Tomáš Doležal.
Analýza dodá racionální argumenty
Co podle něj HTA u vakcín přinese? Je potřeba uvědomit si, že jde o nástroj, ne řešení, které nám jasně řekne, co máme či nemáme hradit. Umí ale objektivizovat přínosy a náklady předvídatelnou a přezkoumatelnou metodologií a může tak pomoci s nastavením pravidel. Postup se přitom velmi osvědčil u léků, a mnohaleté zkušenosti na tomto poli půjde využít i u vakcín – byť ty jsou o něco náročnější z hlediska dat a komplexnosti modelu.
„HTA analýzy nakonec nerozhodují, a to ani u vzácných onemocnění, a nakonec ani tak docela u běžných léků. Že vyjde analýza hranice ochoty platit, ještě 100 % neznamená, že dojde k adaptaci do systému. Analýza ale dodá racionální argumenty, se kterými by se měli aktéři rozhodovacího procesu vypořádat,“ objasňuje Doležal.
3 arbitři
Podle Doležala má proces vstupu nových vakcín 3 arbitry. Tím prvním je lékový ústav, který vyhodnotí kvalitu HTA podkladů a provede hodnocení, pak ale počká na doporučení ministerského poradního orgánu, aby nakonec proces formálně uzavřel orazítkováním. Druhým arbitrem jsou pojišťovny, které mají na starosti finanční udržitelnost, vyhodnocují dopad do rozpočtu, dojednávají risk-sharingová schémata a slevy.
„Myslím, že každý výrobce se bude s pojišťovnou snažit dosáhnout nějakého konsenzu – jít na ministerstvo bez snahy se s pojišťovnami domluvit je riskantní,“ konstatuje Tomáš Doležal.
Finálním arbitrem pak bude poradní orgán na ministerstvu zdravotnictví, který by měl navíc zohlednit celospolečenský význam a veřejný zájem na ochraně veřejného zdraví.
Mohlo by vás zajímat
Konečně předvídatelnost
Nový rámec zařazování vakcín do úhrad ale má jak své příležitosti a výzvy, tak rizika. „Náš systém doposud dost trpěl časovou předvídatelností – čekalo se na ochotné zákonodárce, kteří úhradu zařadili do zákona. Nově bude moci ten, kdo bude mít dobrá data, zažádat, a systém se rozjede. To je obrovská změna. Proces bude předvídatelný, protože v zákoně bude jasně nadefinováno, co se bude hodnotit,“ přibližuje Doležal.
Otázkou ovšem je, jak do rozhodování zasáhne prioritizace, která bude stanovena v Národní vakcinační strategii a jež určí, u kterých očkování má stát přednostně zájem o vstup do systému. „Ve strategii bude prioritizace, do toho tu ale bude otevřený systém podávání žádostí. Nikdo přitom nezaručí, že nejdříve budou podány žádosti s nejvyšší prioritou. Jsem tedy zvědavý, jak to bude fungovat dohromady,“ poukazuje Tomáš Doležal.
Výzvou také bude, zda skutečně dokážeme založit rozhodnutí o úhradě na potřebě a celospolečenském přínosu a jak budeme pracovat s nákladovou efektivitou. „Velkou otázkou bude přístup zdravotních pojišťoven, jestli budou aplikovat stejný přístup jako u klasických léčiv, tedy jestli budou vyžadovat striktní budget cap (tj. zastropování rozpočtu, pozn. red.) či nějaké kompenzace. To nebude snadné, protože bude velká nejistota ohledně penetrace do trhu,“ dodává Doležal.
1/3 úmrtí je preventabilních
Velkým úkolem ovšem bude zajištění dat o epidemiologii a také způsob, jakým se bude pracovat s celospolečenskou perspektivou. Protože jedním z hlavních cílů zdravotního pojištění by mělo být zachování práceschopné populace (což bude se stárnutím populace o to důležitější), je nutnou součástí HTA vakcín celospolečenský dopad. Jeho vyhodnocování ale bude oříšek vzhledem k neúplnosti epidemiologických dat o české populaci. Když si tak odborníci zkoušeli HTA analýzy vakcín nanečisto, některé údaje se jim povedlo vymoci přímými dotazy na příslušných institucích, další ovšem museli použít ze zahraničí.
Bohužel v Česku máme populaci nemocnou, kdy je prevalence chronických onemocnění vyšší než v řadě jiných států. Celá třetina úmrtí je preventabilních, a právě očkování by mohlo číslo snížit. U diabetiků, kardiaků a dalších pacientů má přitom očkování násobný význam. Při provádění analýzy ovšem bude velmi náročné odhadnout, nakolik se u dané vakcíny skutečně podaří přesvědčit pojištěnce, aby se nechali očkovat.
Zvýšení proočkovanosti by uvolnilo kapacity
U vakcín je také potřeba brát v úvahu dlouhodobý horizont a fakt, že z nich neprofitují jen ti, kdo se nechají očkovat, ale i jejich okolí, zdravotní a sociální systém a nakonec i ekonomika celkově díky zvýšení pracovní produktivity a delšímu životu ve zdraví.
„Celá řada zahraničních analýz z posledních pěti, deseti let ukazuje, že zvýšení proočkovanosti u základních nemocí může zásadně uvolnit kapacity zdravotního systému,“ podtrhává Doležal. Nedávná britská analýza tak spočítala, že 10 % zvýšení proočkovanosti u chřipky, pneumokoků, meningokoků, RS virů a rotavirů by uvolnilo 120 tisíc lůžkodnů v nemocnicích a750 tisíc návštěv u praktika, díky čemuž by mohlo být léčeno 26 tisíc pacientů na čekacích listinách.
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu summitu společnostem GSK, VZP a MSD.
Foto: Radek Čepelák
