Slovensko má problém. I když zavedlo onkologické screeningy, neumí vyhodnocovat jejich výsledky, takže nemá šanci poznat, jestli některý z nich nenastavilo špatně. V Česku, kde na věc dohlíží Národní screeningové centrum, je situace jiná – ovšem i tady máme například u screeningu rakoviny plic mezery, na kterých bychom měli zapracovat, zaznělo na konferenci Zdravotnického deníku Ekonomika prevence.
Na Slovensku se sice povedlo zavést screeningové programy, jako je onkologický screening prsu, děložního čípku a kolorekta, otázkou ovšem je, jaké mají výsledky a zda se skutečně daří lidem zachraňovat životy. Neumějí totiž sbírat data, a tak ověřovat funkčnost programů. Zatímco Česko tak díky screeningu rakoviny kolorekta skutečně zmizelo ze špičky žebříčku zemí s nejvyšším výskytem tohoto onemocnění, na Slovensku takové údaje scházejí.
Otázkou tak je, zda v takovémto prostředí zavádět nové screeningy. „Já osobně jsem trochu proti tomu, abychom po nezvládnutých třech screeninzích dále rozšiřovali. Aby to mělo význam, musíme to sledovat a vycházet z evidence-based. I v tom máme na Slovensku problém, protože mnohdy máme dogmatické nastavení nepřinášející benefit,“ poukazuje poslanec zdravotního výboru Národní rady SR Peter Stachura (KDH).
Takovým příkladem je, že ženám ve věku 20 až 40 let byl na Slovensku pravidelně prováděn ultrazvuk prsou, který byl poskytovatelům zvláště ohodnocován. Otázkou také je, nakolik kvalitně se vyšetření provádějí, zda se někdy nedělají jen pro forma a jestli se v případě podezření na záchyt udělají všechny další kroky související s rychlou diagnostikou a léčbou.
Mizerná návratnost vzorků
Podobně to vidí i další slovenský opoziční poslanec Tomáš Szalay (SaS). „Máme řadu screeningových programů, ale v reálu to nefunguje. Na papíře tedy vypadá dobře, že se snažíme včas odhalovat rakovinu tlustého střeva a pojišťovny pacientům posílají zkumavku na vzorek stolice na test okultního krvácení, ale návratnost je méně než 10 %. Už je to tak několik let a nic se s mizernou návratností nedělá. Nemyslím si ale, že by to měl řešit stát, hlavní motivaci by měly mít zdravotní pojišťovny. Ty mají přicházet s inovacemi, jak by měly screeningy vypadat. Když to ministerstvo nastaví špatně, utrpí tím celý segment. Pokud ale umožníme zdravotním pojišťovnám, aby mezi sebou soutěžily v přípravě správného řešení, dopadne to lépe, než když to necháme na státních úřednících,“ navrhuje Tomáš Szalay.
Bezhlavé rozšiřování screeningových programů má přitom svá rizika. „Jsem obrovským zastáncem screeningů, ale musí to mít základ v medicíně založené na důkazech. Nesmíme rozšiřovat medicínu zdravých na úkor medicíny nemocných, což je na Slovensku obrovský problém. Když se začnou dělat screeningy ve velkém, budou mít nemocní problém dostat se k lékaři,“ upozorňuje Stachura.
Co s plicními uzly?
V Česku sice máme snad nejvíce screeningových programů na světě, ovšem ani tady není vše zcela růžové. Příkladem je nový screening rakoviny plic, který ovšem ve skutečnosti odhaluje plicní uzly – jejichž diagnostiku už ale nemáme vyřešenou.
„Screening o 20 % snižuje úmrtnost na plicní rakovinu a dokonce o 8 % všech úmrtí u těch, kdo se nechají screenovat. V Česku máme pilotní projekt od roku 2024, jenže se řeklo A, ale neříkáme B. Najednou začínáme registrovat velké množství solitárních plicních uzlů, ke kterým už se neumíme dobře stavět. Neumíme počítat pravděpodobnost malignity uzlů, neumíme je dobře navigovat, protože nám chybí zkušenosti i vybavení. Zároveň je dobře hrazený chirurgický výkon, ale prakticky není hrazen endoskopický výkon, který má přijít na to, co je to za nález. Pokulháváme tedy rigiditou systému a neumíme překlopit nové technologie do současné medicíny. Ještě před 30 lety bylo solitárních plicních uzlů málo, ale teď se všechna rakovina přestěhovala z centrálních dýchacích cest do plicní periferie, takže je uzlů enormně mnoho a nestačíme to zvládat,“ upozorňuje plicní specialista, přednosta kliniky tuberkulózy a respiračních onemocnění VFN Jiří Votruba.
EZkarta umožní se rovnou na screening objednat
Co se ale týče efektivity screeningů a různých strategií, na tu se snažíme zaměřovat. Již několik let u nás funguje Národní screeningové centrum, které teď strategie navrhuje. Vyhodnocovalo například efektivitu rozesílání zvacích dopisů včetně jejich znění a také to, jaké jiné nástroje by mohly lidi na vyšetření dotlačit.
„Není to jen o papírovém dopise, ale o EZkartě a aplikacích pojišťoven, v nichž mohou vyzývat k účasti. Je to o elektronizaci českého zdravotnictví a on-line propojení s občanem. Věřím, že už brzy bude trojcestná žádanka, díky které dáme budoucímu možnému pacientovi kromě výzvy, že má jít na screening, rovnou i informaci, kde je nejbližší screeningové centrum a jak se rovnou objednat,“ doplňuje místopředseda sněmovního zdravotnického výboru a předseda správní rady VZP Tom Philipp (KDU-ČSL).
Foto: Radek Čepelák
Mohlo by vás zajímat
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu sympozia Všeobecné zdravotní pojišťovně, EUC, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra a společnostem AKESO, Sprinx Systems, Eli Lilly a Tiscali Media.
