Akutní lůžka zejí prázdnotou, zatímco o ta následné péče je čím dál větší boj. Zdravotnická zařízení v Česku čelí nerovnováze, která se s přibývajícím počtem seniorů bude dál prohlubovat. Nejen o tom diskutovali odborníci na konferenci Kvalita, bezpečnost, efektivita (KBE), pořádané společností Hartmann – Rico. Zdůraznili, že je načase od základů proměnit síť nemocnic a přenastavit organizaci zdravotní péče.
Stárnutí populace, změna potřeb pacientů a tlak na efektivní využití zdrojů. Český zdravotnický systém stojí před zásadní výzvou. O tom, jak by mohla vypadat jeho budoucnost, diskutovali odborníci na konferenci KBE, kde hlavním tématem byla udržitelnost a dostupnost zdravotní péče v souvislosti s organizací zdravotnických zařízení.
„Akutní lůžková síť je nejnákladnější část našeho zdravotnictví. Bez reformy primární a dlouhodobé péče bude více a více přetížená a zdrojem neudržitelně rostoucích nákladů,“ uvedl vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity v Brně Jakub Hlávka.
Méně akutních lůžek, více péče pro seniory
Z jím prezentovaných dat vyplývá, že obložnost akutních lůžek v českých nemocnicích dlouhodobě klesá – mezi lety 2012 a 2022 téměř o 20 procent. Tento trend není sám o sobě negativní. Odráží zkracování hospitalizací i pokroky v medicíně a diagnostice. Problém je jinde: český systém nedokázal pružně zareagovat a přebytečná akutní lůžka dostatečně rychle nepřetváří na ta následné péče, která budou kvůli stárnutí populace čím dál více potřeba.
„V Česku by bylo možné transformovat až 14 tisíc lůžek,“ odhaduje Hlávka. Inspirací by podle něj mohl být dánský model, kde došlo ke snížení počtu nemocnic z 40 na 21 a celkový počet lůžek klesl na 14 700. Dánsko zároveň posílilo primární péči, investovalo do digitalizace, domácí léčby a efektivního sdílení informací mezi jednotlivými úrovněmi systému.
„Nesmíme zapomínat na lokální dostupnost,“ varoval Hlávka a dodal, že reforma akutní péče by měla zahrnovat nejen transformaci samotných lůžek, ale také lepší integraci sítě — tedy propojení primární, ambulantní, akutní a dlouhodobé péče. Klíčem je také posílení kvality, efektivity a transparentnosti celého systému.
Pacienti jsou připraveni. Ale chtějí být slyšet
Do panelu přinesla hlas pacientů místopředsedkyně Národní asociace pacientských organizací (NAPO) Edita Müllerová. Podle průzkumu, který si NAPO nechalo zpracovat, čeští pacienti důvěřují především praktickým lékařům a ambulantním specialistům. Vysoko hodnotí také odbornost, technologické vybavení a skutečnost, že péče je bezplatná.
Zároveň však vyjadřují nespokojenost: „Nelíbí se jim čekací lhůty, nedostupnost léčiv a doplatky na léky. Pouze velmi malá část respondentů vnímá zdravotnictví jako zlepšující se. Významně více uvádí, že se zhoršuje,“ upozornila Müllerová. Klíčové ale je, že až 80 procent respondentů si přeje změnu.
„Pacienti akceptují změny, pokud nepocítí zhoršení dostupnosti péče,“ zdůraznila a doplnila, že 76 procent lidí je ochotno dojíždět za péčí déle než hodinu. „Pacienti nejsou konzervativní. Chtějí reformy, ale chtějí být jejich součástí.“
Mohlo by vás zajímat
Regionální nemocnice jako brána do systému
Transformaci nemocniční sítě okomentoval i Michal Čarvaš, předseda Asociace českých a moravských nemocnic. Podle něj dnes přeměna sítě naráží na řadu systémových bariér – od přílišné koncentrace péče ve velkých městech přes podfinancování menších zařízení až po zkostnatělý vzdělávací systém a nedostatek lékařů.
„Je potřeba, aby regionální nemocnice byly vstupní branou pacienta do systému péče,“ řekl Čarvaš. Upozornil i na to, že malé nemocnice často nemohou poskytovat plný rozsah péče, protože nejsou zahrnuty v úhradových mechanismech stejně jako ty „vyvolené“ – fakultní.
Více peněz do odlehlých regionů
Na problém nerovnoměrné dostupnosti zdravotní péče v Česku upozornil také poslanec a místopředseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví Tom Philipp. „Jsou oblasti, kde to není pokryté praktickými lékaři ani specialisty. Někdy to nedokážou zlomit ani peníze,“ konstatoval.
Navrhl proto, aby se lépe finančně ocenila práce ve vyloučených nebo méně atraktivních regionech. „Pojďme to zkusit takto,“ vyzval s tím, že narovnání dostupnosti je klíčové pro funkčnost celého systému.
