Jen pětina tuzemských pacientů s velmi vysokým kardiovaskulárním rizikem dosáhne doporučené hladiny cholesterolu. Většina z nich sice užívá léky, ale léčba je často málo intenzivní, nebo se vůbec neupravuje. Třetina pacientů si dokonce předepsané léky vůbec nevyzvedne. Varovné trendy ukázal v datech na 3. ročníku Kardiologické konference Zdravotnického deníku Aleš Tichopád, vedoucí projektu CzechHTA na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT.
V úvodu své přednášky popsal Tichopád některá data z předloňské tuzemské studie, na níž spolupracoval a kterou vedl předseda České společnosti pro aterosklerózu Michal Vrablík. „Tato studie ukázala některé znepokojivé údaje,“ upozornil. A vyjmenoval následující:
- Pouze 19,4 % pacientů s velmi vysokým kardiovaskulárním rizikem dosáhlo cílové hodnoty LDL cholesterolu (cholesterol usazující se v tepnách – pozn. red.) dle sjednocených evropských doporučení.
- Přes 90 % pacientů bylo lékaři označeno jako adherentní, přesto většina z nich nedosáhla cíle.
- Lékaři v 61,5 % případů neplánovali změnu léčby, přestože pacient nedosáhl cíle.
- Léčba byla často nedostatečně intenzivní – potřebná kombinace statinu s ezetimibem byla použita jen u 43 % pacientů.
- A pouze 17 % lékařů volilo u vysoce rizikových pacientů doporučené rychlé navyšování dávky či kombinovanou terapii.
Studie podle Tichopáda jednoznačně poukázala na znepokojivý fakt, že u většiny pacientů, kteří jsou ve velkém kardiovaskulárním riziku, neplánují jejich lékaři léčbu nebo ji nepovažují za nutnou.
Problémy s léky hlavně u mladších pacientů
Užitečná a k diskusi vybízející data přinesla i další čerstvě publikovaná studie. „Tu jsme dělali v obdobném týmu a vychází z dat Kanceláře zdravotního pojištění. Zaměřila se na léčbu pacientů na statinech a jejich adherenci,“ popsal s tím, že se výzkum zaměřil na to, kolik dní má pacient k dispozici léky a na kolik dní by je skutečně potřeboval.
„Zjistili jsme, že 35 % pacientů nedosáhlo arbitrární hranice 80 %. To znamená nejen že léky neberou. Je to ještě negativnější efekt, který nejsme schopni změřit, ale vidíme, že oni léky vůbec nemají, že si je vůbec nevyzvedli. A to je poměrně vážné,“ varoval Tichopád. A upozornil, že se problém týká především mladších pacientů. „Čím jsou pacienti starší, tím lépe a pravidelněji si hlídají dostupnost léčby,“ řekl.
Praktici v hlavní roli
Zajímavý vhled na léčbu vysoce rizikových kardiovaskulárních pacientů nabídl výzkum, na kterém se Fakulta biomedicínského inženýrství podílela společně s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Studie, které se zúčastnilo přes 97 tisíc pacientů s cévní mozkovou příhodou, infarktem myokardu nebo anginou pectoris, sledovala mimo jiné i management poté, co pacient prodělá jednu z výše zmíněných příhod.
Data ukázala například to, že v Česku většinou předepisuje hypolipidemickou léčbu všeobecný praktický lékař (jak ukazuje následující graf):
„Nevím, zda by neměli mít vyšší než 20procentní zastoupení kardiologové-specialisté. To nechám k diskusi kolegům odborníkům,“ poznamenal k datům Tichopád.
Zanedbané testy na cholesterol
Co se týče skladby předepisovaných léků, hovoří data zcela jednoznačně. „Naprosto drtivou většinu léků tvoří statiny – a to většinou samostatně, méně často v kombinacích s jinými typy léků,“ popsal Tichopád a dodal, že nejúčinnější moderní PCSK9i inhibitory, o nichž ve své přednášce hovořil Miloš Táborský, tvoří jen minimální podíl (0,8 % samostatně nebo v kombinaci s jinými léky).
V této souvislosti zmínil Tichopád i další zajímavý trend. „Zatímco statiny jsou nasazovány rychle napříč diagnózami, ostatní terapie – například ezetimib nebo PCSK9i – přicházejí výrazně později, a to často i o stovky dní,“ upozornil. Intenzita statinové léčby přitom klesá v čase, často bez přechodu na kombinaci nebo eskalaci.
Poměrně znepokojivým trendem je podle Tichopáda také zjištění, že 27 % pacientům, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, infarkt myokardu nebo anginu pectoris, není po propuštění z nemocniční léčby v následujících 12 měsících ani jednou kontrolován cholesterol (započítávány přitom byly oba typy cholesterolových testů). „To je podle mne číslo poměrně varovné. Data jsme opakovaně verifikovali a ta vyšetření jsme opravdu nenašli. Je k diskusi, zda se nějaká část testů nevykazuje nějak jinak,“ uzavřel Aleš Tichopád.
