Podceňovaná a podfinancovaná prevence, chybějící politická vůle k systémovým změnám i absence fundované veřejné diskuse. To jsou důvody, kvůli kterým selhávají snahy omezit rizikové pití Čechů. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Jaké legislativní změny by podle vás pomohly dnešní situaci zlepšit a nadměrné pití Čechů snížit?

Domnívám se, že v této chvíli není vhodný moment na velké legislativní změny. Předně nepanuje shoda na jejich realizaci – a to je velmi zásadní. Nejde přitom jen o politickou shodu, ale také o podporu veřejnosti a relevantních aktérů. Diskuse je rozštěpená a bez větší souhry a skutečně informované podpory veřejnosti to je mrhání časem a prostředky.

Současně je nyní kritickou prioritou prevence. Naprosto kritickou. A to má vazbu i na zmíněnou podporu veřejnosti. Stát v tomto směru ztrácí a nevyužívá potenciál, jaký zde je – prevence nemá adekvátní legislativní ošetření ani finance. Vládní novelizace školského zákona v sobě – i přes iniciativu odborné veřejnosti a některých poslanců – nakonec ukotvení a posílení role prevence nemá. Dokonce celý proces ‚zhasl‘ již na úrovni školského výboru. To je zásadní problém, který je chronický. 

Jaký je váš názor na možnost diferencovat výši daně podle výše obsahu alkoholu v nápoji? A jak se stavíte ke zdanění tichého vína?

Diferenciace má odbornou oporu i podporu. Čím vyšší koncentrace etanolu, tím vyšší riziko. Zásadní jsou ale dopadové studie. Stát dodnes nemá ujasněno například právě tiché víno v kontextu dovozu. A nejde jen o tiché víno. Dovoz laciného alkoholu je kritické téma a staví toto téma do zcela jiného světla. Pokud nebude řešeno zdanění v širším rámci a nebude zahrnuto i řešení dovozu laciného alkoholu, budeme se točit v kruhu. 

Jak lze efektivně regulovat reklamu na alkohol?

Za současného stavu nijak. Faktor peněz, které jdou z reklam do aktivit, do nichž stát dává málo, je zásadní. Myslím tím sport a společenské akce, které jsou tímto způsobem sponzorovány. Obě strany se vlastně drží vzájemně v šachu. Prudké a nepromyšlené kroky mají své dopady. Jasně, že by bylo nejlepší reklamu tvrdě regulovat, ale musí být jasné, jak bude řešen výpadek těch peněz. A to se najednou mnoho aktérů začne kroutit, protože řešení nemají. 

Jaké další restrikce nebo preventivní opatření mohou podle vás dnešní situaci zlepšit?

Zcela kritická, přitom málo podporovaná a podfinancová, je prevence. Máme zcela unikátní systém školní prevence na špičkové úrovni. Formou veřejné služby zde máme metodickou systémovou podporu, například IPREV, kde mají školy k dispozici zásadní vzdělávací části a ověřené bezpečné programy zdarma, ale nevyužívají to. Implementace naprosto selhává. Máme špičkou přípravu a metody, ale zoufalou implementaci. Současně pokud ministerstvo školství v roce 2019 samo vyhlásí, že legislativní a finanční podpora prevence je závažný problém, a následně v roce 2025 ani nepodpoří návrh odborné obce a školský zákon tu prevenci znovu nemá integrovánu, pak je asi někde problém.

Cítíte ze strany politiků vůli legislativně měnit oblast alkoholu a jeho zdanění a regulovat reklamy na něj?

Ne. Slova, slova, slova. Zájem o systémová řešení není. Existují výjimky na straně některých poslanců a senátorů. Ale z výjimek dost potřebných hlasů neposkládáte.

Nakolik si vy osobně myslíte, že bude zachováno současné směřování a legislativní kontinuita v této oblasti v následujícím volebním období, pokud se vládnoucí strany změní?

Věřím v kontinuitu. Základní směr je dobrý. Samozřejmě tu je mnoho citlivých až kontroverzních věcí. Ale jsou diskutovatelné. Udělat nyní radikální změnu by byla hloupost a odkopalo by to doslova naivitu nebo neodbornost, pokud by to někdo zkusil. Ale domnívám se, že tu základní předpoklady pro kontinuitu jsou.

Jak ideálně komunikovat tuto oblast směrem k laické veřejnosti?

To je veliká slabina, a to nejen naší země. Drogová politika je vysoce specializované a složité téma. Velmi chybí moderovaná, kultivovaná a fundovaná veřejná diskuse o tom, co dál. Liberální křídlo nyní mnohé prosadilo, ale to je dáno především komerčními zájmy. Bavíme se ale o opravdu potřebné široké společenské reflexi. Lidé musí nejdříve porozumět základním principům a vědět, o čem rozhodují. A to v současnosti není dostatečně naplněno. Naše země ale například neinvestovala prakticky žádné prostředky do institucionální podpory kroku zahrnujícího cílenou práci s médii. Zoufale chybí veřejnozdravotní specialisté mající zkušenost s takovou prací a mající pro ni podmínky. To je velký dluh. 

Loni byla poté, co z ní odešel Jindřich Vobořil, zrušena funkce národního protidrogového koordinátora. Měla by podle vás být obnovena – třeba i pod jiným názvem? Chybí Česku apolitický odborník, který by spojoval svět politiky a vědy?

Myslím, že by tato pozice měla být obnovena a dále kultivována. Chybí, a to bez debaty. Dějí se zásadní věci a k dalším zásadním krokům se schyluje na všech úrovních drogové politiky. Mít takovou pozici a v ní schopného a komunikativního člověka je důležité a žádoucí. Nenajdete například žádný resort, kterého by se toto téma netýkalo. Čím více se množí ekonomické studie, tím vidíme více souvislostí a také je více vidět, jak obrovské peníze jsou s návykovými látkami a nelátkovými závislostmi spojeny. Nemít takového člověka a takovou funkci by prostě bylo iracionální.