Dětský mozek se formuje každým zážitkem – a obrazovky dnes nabízejí víc podnětů než kdy dřív. Jenže za leskem tabletů a chytrých telefonů se mohou skrývat neviditelné důsledky. Vědecké studie varují: příliš času před obrazovkou může zpomalit řeč, narušit vývoj mozku a oslabit schopnost soustředit se.
Děti dnes vyrůstají obklopené obrazovkami a dotykovými displeji. Digitální technologie jsou samozřejmou součástí jejich každodennosti. Právě proto si vědci stále naléhavěji kladou otázku, jak tato nepřetržitá expozice ovlivňuje vyvíjející se dětský mozek.
Studie publikovaná v prestižním časopise JAMA Pediatrics v roce 2019 odhalila, že časté používání obrazovek může mít přímý vliv na vývoj mozku u dětí ve věku 3 až 5 let. Pomocí pokročilého skenování – difúzní tenzorové magnetické rezonance – vědci zjistili, že děti s vyšší mírou vystavení obrazovkám měly nižší úroveň myelinizace (proces, při kterém se tvoří myelinové obaly nervových vláken, pozn. red.) v oblastech spojených s jazykem a čtenářskými dovednostmi. Myelin, tuková vrstva obalující nervová vlákna, je přitom klíčový pro rychlý a efektivní přenos nervových signálů.
Jazyk se rozvíjí dotykem a slovem, ne swipováním
„Nejde ani tak o to, že obrazovky jsou špatné, ale že nejsou dobrým nápadem pro tak malé děti,“ vysvětluje hlavní autor John Hutton. Podle něj totiž tablety a chytré telefony nahrazují to, co je pro děti v raném věku nejdůležitější: skutečné mezilidské interakce, čtení, hraní a objevování světa hmatem i sluchem.
Děti, které v této studii trávily více času před obrazovkou, měly nejen slabší strukturální vývoj mozku, ale také nižší skóre v testech jazykových schopností a rychlosti pojmenovávání. „Neurony, které se společně aktivují, se propojují,“ připomíná Hutton základní pravidlo neurovědy – a obrazovky podle něj ty správné propojení jednoduše nenabízejí.
Více času na obrazovce = tenčí mozková kůra?
Podobné závěry přinesla i rozsáhlá americká studie ABCD (Adolescent Brain Cognitive Development) financovaná americkým Národním institutem zdraví (NIH). Výzkumníci zde sledovali mozky tisíců dětí pomocí MRI skenů. Zjistili, že u těch, které trávily více než sedm hodin denně před obrazovkami, dochází k předčasnému ztenčení mozkové kůry – oblasti mozku odpovědné za zpracování informací.
Vedoucí studie Gaya Dowlingová však upozorňuje, že jde zatím pouze o korelaci: „Nevíme, zda je to způsobeno samotnými obrazovkami. Teprve až je budeme sledovat delší dobu, budeme moci vyvodit závěry o příčinných souvislostech.“ Přesto platí, že děti, které byly vystaveny více než dvěma hodinám denně, dosahovaly horších výsledků v testech jazykových a myšlenkových schopností.
Mohlo by vás zajímat
Zpoždění ve vývoji řeči a motoriky
Na stejnou notu hraje i novější studie publikovaná v JAMA Pediatrics v roce 2023, ve které vědci sledovali téměř 8 000 dětí. Zjistili, že ty, které byly ve věku jednoho roku vystaveny více než čtyřem hodinám před obrazovkou denně, měly v pozdějších letech znatelné zpoždění v oblasti komunikace, řešení problémů i jemné motoriky.
Dětská lékařka Jennifer Crossová k tomu říká: „Malé děti se učí tím, že pozorují své okolí a napodobují dospělé. Pokud místo toho sledují jen obrazovku, může se stát, že nerozvinou dostatečně důležité sociální, jazykové a kognitivní dovednosti.“
Pandemie jako digitální urychlovač
K dramatickému nárůstu času stráveného před obrazovkami přispěla také pandemie covidu-19. Podle mezinárodní metaanalýzy zveřejněné v Global Health Research and Policy vzrostl po roce 2020 počet dětí, které tráví více než tři hodiny denně před obrazovkami, z jednoho z deseti na jedno z pěti. Průměrná denní doba strávená před obrazovkami se v některých zemích dokonce více než zdvojnásobila.
„Když děti interagují s technologiemi, jejich mozek je náchylný k neuroplastickým změnám,“ vysvětluje Hui Li, spoluautor studie z Hongkongské univerzity. Tyto změny se mohou dotýkat jak kognitivních, tak sociálních a emočních funkcí. A právě během pandemie se z technologických nástrojů stala každodenní realita, kterou mnohé děti poznaly dřív než školní lavici.
Co přesně se v mozku mění?
Z 33 studií, které metaanalýza zahrnovala, většina zaznamenala negativní dopady času stráveného před obrazovkou na strukturu mozku. Jednou z častých změn bylo snížené propojení mezi oblastmi odpovědnými za jazyk, inhibiční kontrolu a kognitivní regulaci. Jinými slovy – horší schopnost dítěte soustředit se, zvládat impulzy a rozvíjet jazyk.
„Žádná ze studií neprokázala čistě pozitivní vliv digitálních zážitků na strukturu mozku,“ dodává Li. I když některé práce zaznamenaly nárůst šedé hmoty v určitých oblastech (například při sledování televize), byl tento efekt doprovázen například sníženou verbální inteligencí. Hraní videoher se zdálo být v některých případech kognitivně stimulující, ale i zde se výsledky různí v závislosti na obsahu a délce hraní.
Když obrazovka nahrazuje svět
Jedním z klíčových problémů nadměrné expozice obrazovkám není jen samotná technologie, ale to, co dětem bere. „Dítě se nenaučí skládat kostky tím, že se na to bude dívat na obrazovce. Potřebuje si je osahat, cítit jejich strukturu, váhu a experimentovat,“ upozorňuje Jennifer Crossová.
Přirozené učení u malých dětí probíhá skrze smysly – zrak, hmat, sluch, pohyb. Pokud je dítě pasivním příjemcem dvourozměrných podnětů, místo aby interagovalo se světem kolem, může to mít vliv nejen na jazyk a motoriku, ale také na rozvoj představivosti a sociálních dovedností.
Do 18 měsíců žádný přístup k obrazovkám
K rozvoji jazyka je podle výzkumů klíčový živý dialog s dospělými. Právě v reálných konverzacích, při výměně mimiky a vzájemné pozornosti, se děti nejvíce učí komunikovat. Obrazovka, ať už jakkoliv poutavá, tento druh interakce jednoduše nenabízí.
Podle Americké akademie pediatrů by děti do 18 měsíců neměly mít přístup k obrazovkám vůbec – s výjimkou videohovorů s rodinou. Mezi 2. a 5. rokem věku doporučují maximálně hodinu denně s kvalitním obsahem, ideálně sledovaným společně s rodičem. Význam má i samotný výběr obsahu. Například vhodné vzdělávací pořady nabízejí vzory sociálního chování a pozitivní příběhy, na rozdíl od rychlých, přetížených podnětů běžných aplikací nebo videí.
