Alzheimerova choroba už dnes znamená obrovskou ekonomickou zátěž – a se stárnutím populace bude hůř. Oddálit pokročilá stadia nemoci, kdy je člověk zcela odkázán na ostatní, nově mohou dva cílené léky. Jak ale zaznělo na mezinárodní konferenci Ekonomika prevence zdravotních rizik, v EU je, na rozdíl od jiných částí světa, zatím schválen jen jeden z nich.
„Alzheimerova choroba je nejčastější neurodegenerativní onemocnění, které během mnoha let způsobuje zhoršování kognitivních funkcí, až je člověk zcela závislý na ostatních. Je to možná vůbec nejdražší nemoc, která existuje, protože je velmi častá a populace stárne. V tuto chvíli je na světě kolem 55 milionů lidí s demencí, do roku 2050 se ale toto číslo ztrojnásobí. Zátěž pro společnost tak bude opravdu velká,“ upozorňuje vedoucí centra pro kognitivní poruchy neurologické kliniky lékařské fakulty University v Lublani Milica Gregoric Krambergerová.
V Česku mělo v roce 2023 diagnostikovanou Alzheimerovu chorobu 79 tisíc lidí, nespecifickou demenci pak mělo vykázáno 128 tisíc lidí. Náklady na zdravotní péči od roku 2018 do roku 2023 stouply o 56 % a dosáhly téměř 21 miliard korun ročně z veřejného zdravotního pojištění. Během 15 let nás navíc čeká nemilosrdný nárůst těchto chorob s tím, jak začne stárnout generace tzv. Husákových dětí (psali jsme zde).
Světlo na konci tunelu
„Není ale všechno tak černé. Žijeme v době, kdy vidíme světlo na konci tunelu. Po mnoha, mnoha letech máme léčebné možnosti pro raná stadia tohoto onemocnění, které cílí na chorobu samotnou. Jsme rádi, že i v Evropě dostaneme možnost začít s léčbou Alzheimerovy choroby, což jsme doposud neměli – k dispozici byla pouze symptomatická terapie, která oddaluje dobu, kdy člověk musí do pečovatelského domova,“ podtrhává doktorka Krambergerová.
Neuroložka Milica Gregoric Krambergerová z Lékařské fakulty Univerzity v Lublani a odborník na veřejné zdraví z Velké Británie Clive Bates.
K tomu, aby jak ze symptomatické, tak nové cílené léčby bylo možno vytěžit maximum, je ale nezbytná včasná diagnóza. Dnes už existují nástroje, díky kterým je choroba diagnostikována přesně (v minulosti totiž nebyla výjimkou chybná diagnostika), a to včetně biomarkerů ovlivňujících jak progresi nemoci, tak účinnost terapie.
„V rané fázi nemoci už můžeme léčit jeden z hlavních faktorů onemocnění, tedy akumulaci patologického proteinu amyloidu. Ten může být z mozku odstraněn, z čehož může pacient benefitovat právě v časném stadiu choroby,“ načrtává Milica Gregoric Krambergerová. Nutno ovšem přiznat, že nové cílené léky je možné podat jen poměrně malé skupině pacientů s konkrétními biomarkery a bez kontraindikací, mezi něž patří například užívání léků na ředění krve či cévní změny v mozku.
Mohlo by vás zajímat
Nerovný přístup k nové léčbě
Právě Milica Gregoric Krambergerová ovšem byla mezi odborníky, kteří v květnu upozornili v časopisu Lancet na nerovný přístup k novým lékům v EU. Dnes totiž již v řadě států mají k dispozici dva nové cílené léky, v Evropě byl ale zatím schválen jen jeden (více zde).
„Navzdory stejným důkazům, datům a klinickým studiím bylo v Evropě na rozdíl od jiných částí světa první rozhodnutí o registraci nového léku negativní. Pak se proces opakoval, došlo k přehodnocení a nakonec bylo vydáno pozitivní rozhodnutí u prvního léku. Jenže je tu ještě druhý lék, který taktéž cílí na Alzheimerovu chorobu, byť trochu jiným způsobem. Tyto léky přinášejí do oblasti Alzheimerovy choroby velkou změnu a zlepšení. Není dobré být velmi obezřetní a čekat, protože pak se nikam neposouváme. Pokud můžeme určité skupině pacientů, která splní kritéria, nabídnout možnost prodloužení rané fáze nemoci a být tak delší dobu nezávislí, měli bychom to brát jako přínos. Nejen čekat na víc dat a na to, jestli přijde nějaký všespásný lék,“ zdůrazňuje doktorka Krambergerová.
Nedostatečné kapacity i neznalý personál
Nerovný přístup k lékům v EU ovšem není jediná překážka v tom, aby se léčba Alzheimerovy choroby posouvala kupředu. Řada lidí i dnes vyhledá pomoc příliš pozdě, kdy už léčba příliš nepomůže. Využití nejnovějších léčebných metod komplikuje také nutnost testování biomarkerů z krve, mozkomíšního moku a prostřednictvím zobrazovacích metod, které ovšem dnes ještě není standardní součástí každodenní praxe.
„A pak je tu zdravotnický personál, který není dostatečně edukovaný. Lékaři by měli brát tuto nemoc stejně vážně jako třeba rakovinu, cukrovku a další choroby. To by napomohlo tomu, že pacienti projdou diagnostickým procesem včas. Navíc kapacity diagnostických zařízení, nemocnic a klinik nejsou dostatečné, a to ani v severských zemích. To všechno tedy potřebujeme zlepšit. Posun vpřed bývá pomalý, ale bojujeme za něj,“ podtrhává Milica Gregoric Krambergerová s tím, že překonávat tyto překážky pomáhají národní plány a strategie – ostatně na té slovinské se sama podílela.
40 % rizikových faktorů je preventabilních
Překážek na cestě k tomu, jak alespoň oddálit pozdější fáze nemoci a ztrátu samostatnosti, tak je spousta. Na druhou stranu ale každý z nás může dělat kroky k tomu, aby snížil riziko, že se u něj Alzheimerova choroba rozvine.
„Hlavní věc, kterou společnost může udělat, je žít zdravým životním stylem. Kolem 40 % faktorů vedoucích k demenci je preventabilních. A jsou to přitom běžné rizikové faktory i pro onemocnění srdce a mnoha dalších chronických chorob vyššího věku. Prostřednictvím správné politiky, strategií a výuky od raného věku můžeme podporovat zdravý životní styl a tak preventovat, nebo alespoň oddálit, symptomy neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba,“ dodává doktorka Krambergerová.
Její rada tak je jednoduchá: Buďme fyzicky, sociálně i kognitivně aktivní, s dobrým jídlem, relaxací, dobrým spánkem a, pokud jsou potřeba, s léky. Více se můžete dočíst v rozhovoru s Milicí Gregoric Krambergerovou zde.
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu sympozia Všeobecné zdravotní pojišťovně, EUC, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra a společnostem AKESO, Sprinx Systems, Eli Lilly a Tiscali Media.
Foto: Radek Čepelák
