Nedostatek léků a propastné nerovnosti v přístupu ke zdravotní péči napříč členskými státy ohrožují samotné základy Evropské unie. Upozorňuje na to europoslankyně Veronika Cifrová Ostrihoňová (Renew/SK) v nejnovějším podcastu Perspektivy EU.

Předcházení nedostatku léků je klíčovou prioritou Evropského parlamentu, říká europoslankyně Veronika Cifrová Ostrihoňová (Renew/SK). V nejnovějším podcastu Perspektivy EU hovořila o aktu o kritických léčivech a mnoha dalších tématech. V epizodě vystoupili Arnaud Maheas, vedoucí oddělení public affairs Europe ve společnosti Sandoz, a Stefano Romanelli, vedoucí manažer pro vládní záležitosti Evropské konfederace farmaceutických podnikatelů (EUCOPE).

Překlenutí rozdílů ve zdravotnictví není jen politickým cílem – je existenčně důležité pro důvěryhodnost EU, říká Ostrihoňová. Akt o kritických léčivech je podle ní lakmusovým papírkem evropské solidarity s tím, že bez spravedlivého přístupu k lékům hrozí EU rozpad v ekonomickém i geografickém smyslu.

„Nerovnosti v oblasti zdraví ničí samotnou evropskou myšlenku. Pokud přístup evropského občana ke zdravotní péči závisí na směrovacím čísle, na kterém se narodil, je ohrožena důvěryhodnost evropského projektu,“ míní Ostrihoňová.

Obrovské nerovnosti

Europoslankyně akcentuje akt o kritických léčivech zaměřený na řešení nedostatku léků a zranitelnost dodavatelského řetězce, nejde ovšem podle ní o všelék. „Je to důležitý první krok. Potřebujeme však víc než jen zákony – potřebujeme zásadní změnu v tom, jak Evropa vnímá zdravotní péči.“

Potřeba řešení přitom pramení z velkých nerovností. „Když se podíváte jen na region střední a východní Evropy, rozdíly jsou obrovské. Pocházím ze Slovenska a vím, že mé zemi bude trvat roky, než dosáhne úrovně přístupu ke zdravotní péči, jako je to v Estonsku,“ podtrhává. Léky schválené rychle v jednom členském státě narážejí na zpoždění jinde, a k některým pacientům se třeba vůbec nedostanou. „V některých zemích je lék dostupný do 60 dnů. V jiných to trvá 180 dnů – nebo se tam nikdy nedostane.“

Mohlo by vás zajímat

Prázdné heslo?

Podle Ostrihoňové tyto rozdíly nahlodávají důvěru v EU. „Občané to vidí a ptají se: Co vlastně jednotný trh znamená? Pokud místo narození určuje, zda dostanete život zachraňující léčbu, stává se solidarita prázdným heslem,“ zdůrazňuje.

Podcast o zdravotnictví s názvem Perspektivy EU se konal v Bruselu ve čtvrtek 26. června. Foto: Perspektivy EU

Evropská legislativa navržená v březnu se snaží tyto nedostatky řešit. Stanovuje celounijní seznam kritických léčiv (z nichž 70 % tvoří generika) a jejím cílem je snížit závislost na dovozu z Asie, která dodává 60 – 80 % léčiv.

Prioritou by dle Ostrihoňové mělo být společné zadávání veřejných zakázek, mechanismus otestovaný během pandemie covidu-19: „Bez něj by menší členské státy jako Slovensko byly vyřazeny z nabídky vakcín. Bohatší země by si zásoby nakoupily. Společné zadávání veřejných zakázek zajistilo spravedlnost.“

Vyvažování zájmů

Vůči tomuto přístupu ale přetrvává odpor, kdy členské státy střeží zdravotnictví jako národní kompetenci. Některé se obávají ztráty kontroly, jiné pochybují o účinnosti tohoto nástroje. „Společné zadávání veřejných zakázek není zázračným lékem. Zdravotnictví je složité – existuje 27 různých systémů. Ale covid-91 dokázal, že spolupráce funguje. Proč ji nepoužít na generika, jako je inzulín?“ ptá se Ostrihoňová.

Podle ní je také potřeba vyvážit zájmy průmyslu s veřejným zdravím. „Farmaceutické společnosti se vyhýbají Slovensku, protože naše ceny jsou nízké. Upřednostňují Německo nebo Francii, kde jsou zisky vyšší. Léky ale nejsou luxusní zboží – jejich nedostatek zabíjí. Pokud dítě v Bratislavě nemůže dostat antibiotika, selhali jsme,“ pozastavuje se europoslankyně. „Musíme firmám říct: Máte povinnost dodávat léky do všech zemí, i když jsou zisky nižší. Zdravotnictví není běžný trh. V sázce jsou životy.“

Vyřeší problém společné zadávání veřejných zakázek?

Omezená pravomoc EU ale věci komplikuje. Zdravotnictví zůstává pevně v rukou členských států a harmonizace je dobrovolná. „Nemůžeme vynutit sladění. Můžeme to ale formulovat jako otázku konkurenceschopnosti. Pokud je pracovní síla ve východní Evropě nemocnější, produktivita klesá. To škodí všem,“ konstatuje Ostrihoňová.

Její pragmatický přístup se zaměřuje na transparentnost. „I jednoduché kroky, jako je mapování zásob léků, by mohly zabránit krizím. Pokud má Švédsko přebytek inzulínu a Bulharsko žádný, proč se o něj nepodělit? To je solidarita.“

Europoslankyně Ostrihoňová debatuje v podcastu Perspektivy EU s moderátorkou Karolínou Novotnou. Foto: Perspektivy EU

Ne všichni jsou ale ohledně společného zadávání veřejných zakázek na stejné vlně. Stefano Romanelli z EUCOPE vyjadřuje své výhrady: „Hodně se mluví o společném zadávání veřejných zakázek. A budu upřímný, když řeknu, že pro mě to není zázračné řešení, není to řešení pro zlepšení přístupu ve všech členských státech EU. Existují obrovské rozdíly v přístupu. To je třeba vyřešit, ale než budeme hovořit o společném zadávání veřejných zakázek, je třeba vzít v úvahu mnoho aspektů, jako jsou národní rozpočty a národní priority. Pokud nejprve nevyřešíme základní problémy s přístupem, pak společné zadávání veřejných zakázek není řešením.“

Financování je další překážkou. Příští víceletý finanční rámec EU musí vyvážit protichůdné priority – obranu, zelenou transformaci, splácení dluhů… Rozpočtu na zdravotnictví tak hrozí škrty. „Bojujeme o zachování stávajících finančních prostředků, ne o jejich navýšení. Programy jako EU4Health, které financovaly screening rakoviny, jsou zranitelné. Bez investic se z aktu o kritických léčivech stanou jen slova na papíře,“ zdůrazňuje Ostrihoňová.

Protievropské nálady

Červeně podtrhuje připravenost na pandemii a také výzkum. „Antimikrobiální rezistence zabije každoročně tisíce lidí. To nemůžeme ignorovat. Ale bez spolupráce členských států i toto selže,“ říká europoslankyně.

„Existují věci, které mohou dělat členské státy, a existují věci, které může dělat EU. A EU toho může udělat hodně. Myslím si, že akt o kritických léčivech je výchozím bodem. Zadávání veřejných zakázek je v pravomoci EU a EU může definovat, jak se léky zadávají,“ reaguje Arnaud Maheas ze společnosti Sandoz. „Pokud jde o léky bez patentové ochrany, tedy asi 30 nebo 40 % všech léků, většina z nich putuje do nemocnic, procházejí zadávacím řízením. A zde můžete říci, že nejde jen o cenu. Takže musíte přidat další kritéria a ověřit, zda jsou dodávky bezpečné, zda jsou dodržovány environmentální normy nebo zda jdeme nad očekávání. To by mělo být odměněno – a to je v kompetenci EU,“ dodává.

Zleva Arnaud Maheas ze společnosti Sandoz, europoslankyně Veronika Cifrová Ostrihoňová, moderátorka podcastu Karolína Novotná a Stefano Romanelli, vedoucí manažer pro vládní záležitosti Evropské konfederace farmaceutických podnikatelů. Foto: Perspektivy EU

Pro Ostrihoňovou však v sázce není jen zdravotnictví. Znepokojují ji rostoucí protievropské nálady ve východní Evropě. „Když se lidé cítí opuštěni, obracejí se k populistům. Zdravotnictví není jen o nemocnicích – jde o to dokázat, že EU funguje,“ apeluje. „Každý nedostatek léků, každá nerovnost narušuje solidaritu. Jde o to dokázat, že Evropě záleží na všech občanech. Pokud nedokážeme zajistit přístup k lékům, jaký má smysl jednotný trh?“ Populisté přitom těchto mezer využívají. „Ve slovenských volbách získaly protievropské strany půdu pod nohama tím, že zdůrazňovaly nedostatek vakcín. Deziluze živí extremismus,“ konstatuje europoslankyně.

Širší ponaučení podle ní spočívá v tom, že zdravotní péče není národní problém, ale bezpečnostní priorita. „Zdravá pracovní síla je základem konkurenceschopnosti. Bezpečná Evropa potřebuje odolné systémy zdravotní péče. Akt o kritických léčivech není o centralizaci ani trestání. Jde o přežití. Unie, která nedokáže uzdravit své lidi, nemá budoucnost.“

Článek byl převzat ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.