Primář Kardiochirurgického centra FN Ostrava: K některým výkonům za námi pacienti jezdí i ze vzdálených částí republiky

Kardiochirurgické centrum FN Ostrava vzniklo v roce 1993. Za tu dobu se stalo špičkovým pracovištěm svého druhu, v němž bylo odoperováno tisíce pacientů. Jeho lékaři platí za vysoce erudované specialisty, kteří provádí velice náročné operace. A to například hybridní výkony na hrudní aortě, v nichž je ostravská kardiochirurgie vyhlášená po celé republice.

Primářem Kardiochirurgického centra FNO dlouhodobě je doc. MUDr. Radim Brát, Ph.D., MBA. Před dvaatřiceti lety byl u zrodu pracoviště a během své celé profesní kariéry mu zůstal věrný. Kardiochirurgie je podle něho oborem, který na lékaře klade nejvyšší nároky. „Je třeba brát v úvahu, že většina pacientů, která k nám přichází, je bezprostředně ohrožena na životě. S tím je také nutné k tomu přistupovat,“ uvádí.

Jak by se dalo charakterizovat Kardiochirurgické centrum FNO?

Jsme komplexní kardiovaskulární centrum. Zabýváme se chirurgickou léčbou onemocnění srdce a velkých cév. Z této oblasti děláme plné spektrum výkonů s výjimkou transplantací srdce. Ročně odoperujeme od 500 do 600 pacientů. Spektrum výkonů se v průběhu let mění. Před třiceti lety, kdy jsme vznikali, šlo převážně o aortokoronární bypassy pro léčbu ischemické choroby srdeční. Dnes převládají kombinované výkony, což znamená výkony na více chlopních, anebo výkony na chlopních plus bypassy.

Vzpomněl jste na to, že Kardiochirurgické centrum ve FN Ostrava vzniklo před více než třiceti lety. Jak velký pokrok za tu dobu váš obor zaznamenal?

Je to úplně nesrovnatelné. Před třiceti lety jsme operovali především jednoduché aortokoronární bypassy u pacientů, kteří byli v porovnání se současnými pacienty výrazně mladší a výrazně méně nemocní. Dnes operujeme převážně pacienty, kteří mají komplexní onemocnění srdce a provádíme u nich složitý kombinovaný výkon. Dalším trendem je posun směrem k miniinvazivním výkonům, což jsou operace, které se dělají z menšího přístupu anebo s menší zátěží pro pacienta.

Používáte k operování i robotický systém?

V tuto chvíli ještě ne, ale připravujeme se na to a chceme začít. S použitím robota v současné době nelze provést všechny operace, ale určitě tudy trend půjde, což znamená, že robotika v kardiochirurgii bude mít své místo a bude se rozšiřovat.

A když tedy miniinvazivně, ale ne na robotovi, tak jaké jiné operační metody se ještě dají uplatnit?

Některé operace se dají provést z menší operační rány. Místo protnutí celé hrudní kosti se například provede jenom částečné protnutí anebo se operace dá provést z přístupu v mezižebří. Druhý směr je takový, že tam, kde provádíme pouze aortokoronární bypassy, tak lze provést výkon bez použití mimotělního oběhu, čímž se zase sníží zátěž pro pacienta.

Kardiochirurgické operace trvají několik hodin. Jsou tedy náročné nejen pro pacienty, ale i samotné lékaře?

Ve srovnání s ostatními chirurgickými obory máme výrazně delší výkony. Průměrná doba jedné operace je okolo čtyř hodin. Zároveň je velmi málo operací, kde bychom se pohybovali níže kolem délky dvou hodin. Naopak jsou výkony, které trvají šest až osm hodin. Jsou to tedy dlouhé výkony, které jsou náročné pro personál. Výhodou je, že více operujeme, než provádíme administrativu.

Jak je těžké tyto dlouhé operace vydržet? Přece jenom operatér se při nich nestřídá.

Je to velká zátěž, přičemž není až tak podstatné, že výkon je dlouhý. Důležité je, že v kardiochirurgii čas hraje velmi významnou roli. Čím je výkon delší, hlavně, když operujeme na zastaveném srdci, zvyšuje se riziko komplikací pro pacienta. Nejenom tedy že operace trvá dlouho, ale musíme nesmírně intenzivně pracovat. Není tam chvíle, kdy bychom si mohli odpočinout. Navíc ten, kdo takové operace provádí, musí být dostatečně fyzicky i psychicky odolný.

Jsou na území Moravskoslezského kraje i jiná kardiochirurgická centra?

Jsme nejstarším kardiochirurgickým centrem na severní Moravě. Po Praze, Hradci Králové a Brně jsme byli čtvrtým městem v republice, kde takové pracoviště vzniklo. V současné době je na severu Moravy ještě kardiochirurgie v Třinci. Další nejbližší pracoviště je pak v Olomouci.

Spádová oblast pro vaše pracoviště je tedy poměrně velká.

Je to tak. Jsou některé výkony, pro které máme spádovou oblast ještě větší. Pacienti za nimi jezdí ještě z větších vzdáleností. Jedná se například o operace na hrudní aortě.

To znamená, že u těchto výkonů lidé raději jezdí do FN Ostrava, než aby zvolili jinou bližší nemocnici v okolí svého bydliště?

Přesně tak. Hodně se specializujeme na takzvané hybridní výkony na hrudní aortě, kdy se kombinuje chirurgické řešení, tedy náhrada aorty protézou, s katetrizačním řešením, tedy implantací hrudního stentgraftu, kterou provádí invazivní radiolog. To umožní léčit i velmi rozsáhlé nálezy také u pacientů, kteří jsou starší, polymorbidní a plnou operační zátěž by nezvládli. Myslím si, že v této oblasti patříme opravdu ke špičce a průkopníkům. Historicky jsme byli jedni z prvních v Česku, kdo tyto operace začali provádět.

Jaké zdravotní problémy u pacientů nejčastěji léčíte?

Stále řešíme významné množství pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Jde o aterosklerózu, onemocnění koronárních tepen. Léčíme pacienty, kteří už prodělali infarkt, anebo jim infarkt hrozí. Druhou skupinou, která se stále zvětšuje, jsou lidé s onemocněním aortálních, mitrálních anebo trikuspidálních chlopní. Velmi často se to objevuje v kombinaci. Pacienti můžou mít problémy se stenózou, což je zúžení, anebo s nedomykavostí chlopně. Dále pak je třeba zmínit výkony na hrudní aortě, které početně sice nejsou tak významné, ale na druhou stranu jsou složité.

Váš obor je velice náročný. Mají mladí lékaři v současnosti zájem stát se kardiochirurgy?

Začnu trochu jinak. Jsme totiž poměrně atypickým pracovištěm v tom smyslu, že jsme centrem, kde na jednom místě pracují lékaři tří různých odborností. V našem týmu jsou kardiochirurgové, anesteziologové a kardiologové, což v jiných oborech není příliš běžné. Kombinace těchto oborů má jednu obrovskou výhodu, a to je vzájemná mezioborová spolupráce. Je velmi úzká a probíhá na každodenní bázi.

Je to zásadní přidaná hodnota?

Vnímám to jako veliké plus. Pro každou z těchto odborností platí určitá specifika. U kardiochirurgů k nám přicházejí absolventi a specializují se hned po škole. Je to náročný obor, a ne každému právě ta náročnost a délka operací vyhovuje. Na druhou stranu jde o obor, který se dělá na špičkové úrovni a jinak ani dělat nejde. Bez špičkového vybavení a bez špičkové péče by výsledky byly nesmírně špatné. Lékař se velmi rychle dostane k provádění částí výkonů. Než ale začne dělat celé operace, musí se naučit spoustu věcí.

Jak náročná je oproti tomu práce anesteziologů?

Všichni anesteziologové, které máme v týmu, jsou atestovaní, tak aby byli plně zastupitelní a uměli poskytnout veškerou péči. Co je velkou výhodou, je to, že s pacientem pracují jak na operačním sále ve smyslu anestezie, tak potom na JIPce v rámci pooperační péče. Pacienta vidí průřezově od operačního sálu a pokračují dále na pooperační oddělení. Velkou výhodou pro ně je, že mají velké množství informací o pacientovi. Vidí, co je na monitoru, co je v laboratorních výsledcích, vidí, co je na ultrazvuku, na ECHU a vidí, jak vypadalo srdce při operaci. Všechny tyto informace si mohou skloubit a jsou poučné i pro pooperační péči, protože ví, co čísla, která se objevují na monitorech, znamenají.

Uchází se mladí lékaři odborností, o nichž jsme před chvíli mluvili, o práci ve vašem týmu?

Je to kolísavé. Aktuálně nemáme naplněný stav u anesteziologů. Rádi bychom přijali anesteziologa, který má zájem o tento obor. Kardioanestezie je jenom jednou částí anestezie jako takové, na druhou stranu se v této oblasti může a vlastně i musí specializovat do hloubky. Velmi dobře musí rozumět hemodynamice a veškeré problematice, která souvisí s oběhem a pooperačním stavem.

Můžete přiblížit, kudy vedla vaše cesta ke kardiochirurgii?

Byla klikatá. Studoval jsem v Hradci Králové, kde je velmi etablovaná a slovutná kardiochirurgie. Můj původní záměr už na škole byl takový, že bych se chtěl věnovat kardiochirurgii a že bych tam zůstal. Rozhodly potom takové prozaické záležitosti ve smyslu možnosti bydlení a podobně. Spíše z těchto rodinných důvodů jsem se vrátil zpátky do Ostravy a nečekal jsem, že by tam kardiochirurgie mohla vzniknout. To bylo okolo roku 1987. Nicméně v roce 1991 se v ostravské fakultní nemocnici začalo uvažovat o tom, že se zde kardiochirurgie založí. Dostal jsem nabídku, jestli bych se tomu nechtěl věnovat. Mě to zaujalo a byl jsem na dlouhodobé stáži v Brně, pak v Polsku a od roku 1993 jsem působil v Ostravě. Právě v tomto roce Kardiochirurgické centrum FN Ostrava vzniklo. Ačkoliv jsem se vzdálil z Hradce Králové, kde jsem kardiochirurgii chtěl původně dělat, tak určitě toho rozhodnutí nelituji.

Kardiochirurgické centrum ostravské fakultní nemocnice je tedy v podstatě takové vaše dítě.

Nedá se to tak úplně říct, protože prvním šéfem naší kardiochirurgie byl docent Tošovský. Právě on ji v Ostravě založil a prvních deset let také vedl. Já na tom pracovišti působím od začátku, tedy už více než třicet let.

Po lékařích, kteří se stanou součástí vašeho týmu, ale asi vyžadujete, aby pokračovali v konceptu vaší práce. Je to tak?

Kardiochirurgie je oborem, který vyžaduje dlouhodobé systematické budování jak týmu, tak vlastně všeho. Není to obor, který by odpouštěl nějaké krátkodobé výkyvy výkonnosti. Je třeba brát v úvahu, že většina pacientů, která k nám přichází, je bezprostředně ohrožena na životě. S tím je nutné k tomu přistupovat. Všechny naše výkony jsou vysoce náročné. Většinou mají velmi rychlý, promptní efekt. Pro pacienty často představují veliké riziko, což vysvětluje větší konzervativnost našeho oboru, protože si samozřejmě uvědomujeme všechna rizika, která s tím jsou spojena.

Vzpomenete si na nejkomplikovanější výkon, který jste prováděl?

To asi nedovedu říct. Byly výkony, které trvaly celou noc, to ale není to nejpodstatnější. Spíše bych vypíchl určitý typ operace, která je komplikovaná a vždycky jsem chtěl, abychom ji dělali. Jedná se o výkony v oblasti aortálního oblouku. Specifikem je to, že nějakým způsobem musíme zajistit prokrvení mozku. Je třeba dosáhnout toho, aby přes aortální oblouk, odkud odstupují tepny zásobující mozek, neprotékala krev. Tyto výkony se provádí v hluboké hypotermii. Pacient se podchladí, aby se snížily metabolické nároky. Mozek se prolévá pacientovou okysličenou krví, aby nebyl poškozen. Toto jsou asi nejkomplikovanější výkony, u nichž je potřeba velmi dobré koordinace všech lidí, kteří jsou na sále. Netýká se to jen chirurgů, ale i anesteziologa, perfuzionisty, instrumentářek… Je to poměrně rozsáhlý tým lidí, který musí při každé kardiochirurgické operaci fungovat perfektně sehraně.

Vedete si vlastní statistiku o tom, kolik jste za těch více než třicet let provedl operací?

Nemám to spočítané. Jsem ze staré školy, kdy jsme operační protokoly zakládali do šanonů. Odhadl bych, že toho jsou tak dva metry. (smích) Budou to ale tisíce pacientů.