Debata očkování v lékárnách vyvolává v české zdravotnické sféře ostré reakce. Zastánci argumentují zvýšením dostupnosti vakcinace a lepší proočkovaností populace, zatímco odpůrci varují před hazardem se zdravím pacientů. Názorově se přitom střetávají dvě významné profesní organizace: Česká lékařská komora (ČLK) vedená Milanem Kubkem a Česká lékárnická komora (ČLnK) v čele s Alešem Krebsem.
„Očkování v lékárnách zvyšuje proočkovanost a tím přispívá ke zlepšení zdravotního stavu obyvatel a úsporám financí celého systému,“ věří prezident ČLnK Krebs. Argumentuje i vyšší dostupností lékárenských zařízení, která má být katalyzátorem proočkovanosti populace. „Praktický lékař má ordinační hodiny v obci o více než polovinu kratší, než je otevírací doba lékárny. Obecně je v menších obcích dostupnost lékárenské péče stále slušná,“ míní. Podle něj tak mohou lékárny zvýšit dostupnost očkování právě tam, kde je zájem pacientů limitován časovými nebo logistickými překážkami.
Prezident ČLK Milan Kubek to však vidí jinak. „Lékařská péče, zejména ordinace praktických lékařů a pediatrů, je pro pacienty lépe dostupná než lékárny, jejichž síť je výrazně řidší,“ je přesvědčen. Dodává, že lékaři mají kapacity očkovat více zájemců, ale brzdou je spíše malý zájem o očkování a nedůvěra v účinnost a bezpečnost očkovacích látek než nedostupnost služeb. „Vakcinologové se samozřejmě snaží veřejnost přesvědčovat, ale asi je to málo,“ dodává.
Jeden hlas vládne všem?
Sám Kubek přitom názoru vakcinologů odolává. Předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek se v reakci na Kubkův otevřený dopis senátorům nechal slyšet, že si očkování v lékárnách proti sezónním onemocněním (chřipce, covidu a infekcím RSV) umí za určitých podmínek představit. Kubek přesto trvá na svém: „Nesouhlasíme s tím, aby se očkovalo v lékárnách. Jsou to zcela specifická zdravotnická zařízení, která nejsou zařízená na parenterální aplikaci léčiv či očkovacích látek. Zejména v případě nežádoucích reakcí, kterým nelze předcházet, by tak pacienti byli ohrožení na zdraví a životě,“ zdůrazňuje.
Jeho odpověď vybízí k otázce, proč ji Milan Kubek formuluje tak, že hovoří jménem všech lékařů, když očividně nesouhlasí ti, kteří se na danou problematiku specializují. I na to jsme se Kubka zeptali. „Ti, kdo očkují nejvíc, tedy praktičtí lékaři, pediatři a provozovatelé očkovacích center, ti s postojem České lékařské komory souhlasí. Právě oni mě požádali o pomoc. Pokus propašovat takto zásadní změnu do zákona na poslední chvíli senátorskou aktivitou, tedy obcházení řádného legislativního procesu, znemožnění diskuse a uplatňování připomínek, to opravdu nebylo férové jednání,“ odvětil prezident ČLK.
Pokud jde o otázku důvěry, Krebs je přesvědčený, že právě lékárníci hrají klíčovou roli v boji proti skepsi některých pacientů. „Farmaceuti v lékárnách mají dlouhodobě u svých pacientů vysokou důvěru a zároveň jsou lékárny v podstatě nízkoprahová zdravotnická zařízení,“ říká.
Mohlo by vás zajímat
Krebs: Evropské příklady ukazují, že to jde
Vraťme se ale zpět k jádru věci. Zásadní neshoda mezi představiteli obou komor panuje v otázce, kdo by měl očkování provádět. Kubek se staví proti tomu, aby očkování prováděli lidé mimo lékařské profese. „Nesouhlasíme s tím, aby očkovali lékárníci, kteří mají jiné vzdělání než lékaři, a už vůbec nemůžeme souhlasit s tím, aby se tak dělo bez přítomnosti lékaře,“ sdělil razantně s tím, že „ve většině zemí je naopak, tak jako u nás, striktně oddělena péče lékařská od péče lékárnické, a to již z prostého důvodu, že lékaři i lékárníci mají rozdílné vzdělání“.
Lékárníci ale podle Krebse nemají ambici tento úkon vykonávat bez adekvátního tréninku: „V žádném případě nechceme provádět očkování bez přípravy. Proto se snažíme nastavit potřebná pravidla například ve spolupráci s Českou vakcinologickou společností.“ Součástí má být i doplňkové vzdělávání lékárníků a školení v praxi. „Stejně postupovali i v ostatních zemích Evropské unie umožňujících očkování v lékárnách,“ poukazuje Krebs na zahraniční modely.
Anafylaktický šok je vzácný úkaz, ale stačí to?
Za naprosto zásadní považuje prezident ČLK otázku zvládání nežádoucích reakcí po očkování. „Viděl jste někdy anafylaktický šok? Já ano. Závažné a život ohrožující reakce po očkování jsou sice vzácné, ale vyskytují se. Proto je třeba zachovávat pravidla bezpečnosti. A na ně by nemělo zapomínat ani vedení vakcinologické společnosti,“ říká.
Krebs připouští nutnost vybavení a školení, ale odmítá, že by šlo o nepřekonatelný problém: „Jestliže situaci zvládají s příslušnými znalostmi a vybavením kolegyně a kolegové v zahraničí, pak není důvod pochybovat o tom, že to je bezpečně zvládnutelné i v ČR,“ míní. A dodává, že dle dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) nebyl za posledních 10 let evidován po očkování proti chřipce žádný anafylaktický šok.
Relevance zahraničních příkladů na pranýři
Předmětem sporu je rovněž argumentace daty z ciziny. „V zahraničí se již jedná o tak široké zkušenosti, že není potřeba se toho obávat. Naopak si vzít to, co je bezpečné a funguje. Po dohodě s odbornými společnostmi a požadavky na věcné i personální zabezpečení to cíleně a postupnými kroky zavést. Každý krok je pak důležité řádně vyhodnotit,“ říká Krebs a zdůrazňuje i doplňkovost systému: „Zahraniční data, zejména ta dlouhodobá z Irska, Velké Británie nebo z Francie, ukazují, že si tato dvě místa očkování nekonkurují, ale vzájemně se doplňují.“
Kubek však oponuje: „Argument, že v některých zemích je očkování v lékárnách umožněno, není relevantní. Česká republika nemusí nutně kopírovat všechny nesmysly, které kde populisté prosadili.“
Společný cíl
Přes ostré rozdíly v názorech i rétorice zůstává jeden společný cíl zřejmý – zvýšení proočkovanosti a zajištění bezpečné zdravotní péče. Kubek na závěr přiznává: „Jsem ochotný diskutovat o čemkoli s každým, jehož cílem je prospěch pacientů a zvýšení naší zdravotní bezpečnosti.“
