Mobil místo kamaráda, influencer místo vzoru. Děti tráví čím dál více času v online světě – často bez porozumění a bez vedení. Rodiče přitom nejsou jen pozorovateli, ale hybateli. Pokud chtějí, aby se jejich děti naučily žít zdravě digitálně, musejí začít u sebe. V podcastu Zdravotnického deníku Perspektivy zdraví se na tom shodly psycholožky Martina Sebalo Vňuková a Lucie Švandová.

Sociální sítě nejsou žádnou novinkou – Facebook funguje přes dvě dekády, Instagram od roku 2010. Přesto se o jejich negativním dopadu na děti a dospívající mluví intenzivně teprve v posledních letech. Co se změnilo?

Když se z mobilu stává černá díra

„V kapse máme tu malou černou díru, která neustále přitahuje naši pozornost – jmenuje se mobilní telefon,“ říká psycholožka Martina Sebalo Vňuková z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK. Dnešní děti se už v útlém věku učí telefon odemykat, pouštět si videa, hrát hry a přihlašovat se na sociální sítě. To vše ještě dřív, než plně pochopí, co tyto platformy představují.

Zákazy sociálních sítí nic nevyřeší. Pojďme dětem vysvětlovat, že když na mobilu stráví denně osm hodin, naruší se jejich cirkadiánní rytmus, spánek a že jim to někde bude chybět, říká Martina Sebalo Vňuková. Reprofoto YouTube Perspektivy Česka

Vliv sociálních sítí zdaleka nespočívá jen v technologiích. Výraznou roli hraje obsah, ke kterému mají děti přístup. „Dříve jsme vzory hledali mezi vrstevníky nebo dospělými v našem okolí. Dnes tu roli často přebírají influenceři a youtubeři,“ upozorňuje školní psycholožka a výchovná poradkyně pro rodiče Lucie Švandová. Tento posun podle ní ještě urychlila pandemie covidu-19, kdy byly děti nuceny trávit dlouhé měsíce izolovaně, převážně online.

Pěstovat u dětí on-line i off-line zdraví

Rodiče sehrávají v digitálním světě dětí klíčovou roli – bohužel často negativní. Tablety u večeře, sdílení fotek dětí na sociálních sítích nebo neschopnost nastavit si vlastní digitální hranice, to vše se podle odbornic podepisuje na vývoji dítěte.

„Najednou mají rodiče kontrolovat nejen to, kde dítě fyzicky je, ale i kde je duševně – když jim ‘odplouvá’ na sociální sítě,“ upozorňuje Sebalo Vňuková. Problémem bývá i samotná komunikace – děti používají jazyk plný výrazů, kterému rodiče nerozumějí.

„To ale neznamená, že to mají vzdát. A ne tak, že budou vyžadovat maximální kontrolu nad jejich sociálními sítěmi. Měli by se doptávat, koho jejich dítě sleduje, proč, a co si z toho bere. Mít povědomí o tom, co tam dítě dělá a kolik času tráví,“ dodává. Rodiče by také měli dbát na to, aby u dětí pěstovali „off-line zdraví“. Podle Sebalo Vňukové se totiž stává, že dítě má online stovky „přátel“, ale v reálném světě zůstává osamocené.

Digitální well-being začíná u rodiny

Lucie Švandová upozorňuje, že problém není jen v obsahu sociálních sítí, ale i v samotném způsobu jejich používání. „Jít s rodinou na večeři a místo povídání koukat do telefonu – takhle přicházíme o zážitek tady a teď,“ říká. Jednoduché zvyky, jako společné jídlo bez mobilu, podle ní mohou výrazně pomoci obnovit vzájemné vztahy.

Ptám se dětí, jak se během scrollování sociálních sítí cítí. Odpovídají, že ne moc dobře. Vyskakují na ně často upravené a zkreslené příspěvky – a oni to chtějí taky. Je nutné dětem vysvětlovat, že reálný život je jiný, říká Lucie Švandová. Reprofoto YouTube Perspektivy Česka

V rámci výchovného poradenství pak Švandová pracuje primárně s rodiči – obzvlášť u mladších dětí. A to nejen v případě problémů spojených s digitálními technologiemi, ale například v případě zvládání emocí. „Když rodič něco změní, tak, světe div se, i to dítě se trošku změní. Ne hned, ale když rodič bude vytrvalý, tak to jde,“ vysvětluje.