Zdravotní sestry ve Spojených státech čelí narůstajícímu násilí ze strany pacientů a jejich blízkých. Incidenty se často nehlásí a systémová opatření chybí. Násilí na zdravotnických pracovištích ohrožuje jak bezpečnost zaměstnanců, tak jejich ochotu v oboru zůstat. Na téma upozornil portál Medscape Medical News.
Pokousání, udeření, škrcení, slovní napadání. To vše zažila sestra Terry Bartmusová, která má za sebou více než 15 let praxe na pohotovosti v Las Vegas. Jak sama říká, násilí ze strany pacientů nebo jejich příbuzných je na denním pořádku – a situace se nelepší. „Během pandemie covid jsem zaznamenala výraznou změnu v chování lidí, zejména během lockdownu. Za posledních pět let jsem si určitě všimla nárůstu násilí na pracovišti,“ popisuje pro Medscape Bartmusová, která kromě práce v nemocnici působí i jako odborná asistentka na Touro University v Nevadě.
Od slovních útoků až po kopance a údery pěstí
Podle údajů National Nurses United, největší organizace registrovaných sester v USA, zažilo 8 z 10 zdravotních sester alespoň jeden incident násilí na pracovišti. Až 45 % sester uvádí, že se situace na jejich oddělení zhoršila během posledního roku. Útoky přitom nejsou pouze verbální – běžné je škrábání, facky, kopance i údery pěstí.
Agresoři jsou často pacienti pod vlivem alkoholu nebo drog, osoby s duševním onemocněním, ale i truchlící rodiny. K napětí přispívají dlouhé čekací doby, nesplněná očekávání nebo pocit hněvu či bezmoci. Důsledky pro zdravotnický personál jsou závažné: stres, vyhoření, absence, posttraumatická stresová porucha – a více čtvrtina registrovaných sester zvažuje odchod z profese.
Proč se většina incidentů nehlásí?
Jedním z nejzávažnějších problémů je skutečnost, že naprostá většina případů násilí se nikdy nedostane do oficiálních statistik. Podle Americké asociace sester až 80 % útoků zůstává nezdokumentováno. Důvody? Komplikované postupy hlášení, absence nemocniční politiky, ale také přesvědčení, že pacienti nejsou plně odpovědní za své činy.
Sama Terry Bartmusová přiznává, že některé incidenty nenahlásila kvůli neochotě řešit papírování nebo volat nadřízené uprostřed směny. Jiní kolegové podle ní mlčí, protože nechtějí zatěžovat policii nebo čelit soudnímu řízení.
Podle Gordona Gillespieho, odborníka z University of Cincinnati a hlavního programového ředitele Národní ligy pro ošetřovatelství (NLN), by však měly být interně hlášeny i incidenty, které nevedou k trestnímu oznámení. Pouze tak lze vytvářet záznamy a upozorňovat personál na rizikové pacienty. „Zvýšený počet hlášení poskytuje měřitelné údaje, na základě kterých může nemocnice jednat,“ vysvětluje.
Systémová selhání a potřeba změny
Nedávná zpráva o pracovnících ve zdravotnictví přinesla znepokojivá čísla:
- 43 % zdravotních sester uvedlo, že jejich stížnosti na násilí byly ignorovány
- 12 % zažilo, že se vedení postavilo na stranu útočníků
- 74 % zdravotnických zařízení nesplňuje základní bezpečnostní standardy
„Každoročně procházíme inspekcemi místních zdravotních úřadů nebo hasičů, ale nemáme komplexní bezpečnostní hodnocení,“ upozorňuje Nora Warshawskyová, výzkumnice ze společnosti Press Ganey. Podle ní by zdravotnictví mělo usilovat o „kulturu nulového rizika“ nejen pro pacienty, ale i pro své zaměstnance. Kromě zavedení preventivních programů nebo školení deeskalačních technik hovoří také o technologických nástrojích – jako jsou přenosná tísňová tlačítka, video dohled nebo kontrola zbraní.
Nový zákon jako naděje?
V dubnu 2025 byl do amerického Kongresu znovu předložen tákon o prevenci násilí na pracovišti pro zdravotníky a pracovníky sociálních služeb. Jeho cílem je zavést povinné plány prevence násilí a nastavit minimální standardy, které by chránily zdravotnický personál napříč institucemi – i při změnách vedení nebo fluktuaci pracovníků.
Přestože předchozí verze zákona v roce 2023 neprošla, odborníci doufají v obrat. Bez ohledu na legislativní změny ale apelují na jednu věc: klíčové je nahlásit každý incident. „Násilí není součástí vaší pracovní náplně. Je problémem zdravotnického systému, který se musí vyvíjet. A jedním z prvních kroků je veškeré problematické chování, protože jedině tak bude systém vědět, že musí jednat,“ radí Gillespie.
Mohlo by vás zajímat
Česko zažívá stejný trend
Ani v Česku není situace růžová. Podle výzkumu z roku 2016 založeném na dotazníkovém šetření bezmála devíti stovek pracovníků ve zdravotnictví přiznala téměř polovina z nich zkušenost s fyzickým násilím a více než 80 % dotazovaných se někdy setkalo s verbální agresí. Nejčastějším terčem násilí byly právě zdravotní sestry.
Mezi impulsy násilí při kontaktu zdravotníka a pacienta či jeho příbuzného tehdejší výzkum zařadil stresové prostředí, neschopnost zapojených osob ovládnout emoce ve vypjaté situaci a nepochopení rolí mezi zdravotníkem a příjemcem péče. Jakmile se tyto impulsy propojí, dochází k násilí. „Samostatné postavení mají organické příčiny násilí, kdy je násilí projevem nemoci – epilepsie, hypoglykémie, cévní mozkové příhody nebo intoxikace,“ uvedl vedoucí Katedry specializace ve zdravotnictví a vedoucí studijního oboru Zdravotnický záchranář na Vysoké škole zdravotnické v Praze Jaroslav Pekara. O agresivitě pacientů jsme psali také zde, zde nebo zde.
