Válka na Ukrajině zanechává nejen viditelné jizvy na městech, ale i neviditelné rány na psychice lidí. Každý druhý voják či veterán potřebuje psychologickou pomoc, statisíce dětí trpí PTSD a odborníků je zoufalý nedostatek. Nová publikace i výpovědi odborníků ukazují, jak se Ukrajinci potýkají s traumatem, pocitem viny i hledáním psychické odolnosti.
- 12 333 – tolik Ukrajinců v průměru připadá na jednoho psychologa
- 51,4 % – procento aktivních vojáků a válečných veteránů, kteří v průzkumu vyjádřili potřebu psychologické pomoci
- 21,9 % – podíl mladistvých, kteří byli vysídleni v důsledku války a kteří trpí PTSD
- 3-4 miliony – odhad počtu obyvatel Ukrajiny, kteří budou potřebovat psychologické a psychiatrické intervence, včetně farmak a hospitalizace
To jsou jen některé statistiky, které zmiňuje nová publikace Neviditelné rány – Krize duševního zdraví na Ukrajině očima tamních expertů. Válka totiž hluboce zasahuje i psychiku obyvatel.
Válka, která si vybírá daň na duši
Boje na Ukrajině jsou podle editora výše zmíněné publikace Jiřího Pasze unikátní v tom, že Rusko kromě teroru v terénu vede i psychologický tlak. Novinář a dokumentarista ho zažil na vlastní kůži, když na Ukrajině několikrát pobýval. „Nikdo si nemůže být jistý životem na 100 procent. S tím usínat nebo chodit do práce není úplně jednoduché,“ řekl během červnové debaty v Knihovně Václava Havla.
Psychická zátěž se proměňuje – od bezmoci, strachu z budoucnosti, úzkosti až po nenávist. Ta je podle Pasze pochopitelná, ale těžko zpracovatelná. „Byl jsem na Ukrajině, když Rusko zaútočilo raketami na onkologické oddělení dětské nemocnice v Kyjevě. V tu chvíli cítíte nenávist a musíte s ní nějak pracovat,“ popsal.
Emoce schované pod traumatem
Jedním z nejhorších důsledků války na Ukrajině je posttraumatická stresová porucha (PTSD) – stav, který podle psychiatra a neurovědce Jiřího Horáčka nelze zpracovat standardními prostředky, kterými je lidská psychika vybavená. Jedním z největších nebezpečí PTSD je, že zbavují procesu prožívání. „Emoce jsou schované pod traumatickým zážitkem. Aby je člověk v sobě vyšlehal, často sáhne po alkoholu, drogách nebo násilí,“ vysvětlil.
Primární důsledek PTSD, slovy Horáčka „necítění světa“, je hlavní tragédií i u ukrajinských vojáků. „Říkají, že vůbec nejsou schopni se v civilu chytit, že je všechno málo, nic necítí,“ dodal.
Psychedelika jako nástroj proti PTSD
Je to právě Jiří Horáček, který se snaží traumatizovaným ukrajinským vojákům pomoci konkrétním nástrojem – psychedeliky-asistovanou terapií. Spolu s kolegy se zaměřili se na centrum ve městě Lisova Polyana, které slouží pro zaléčení vojáků s PTSD. „Jsou léčeni jenom tři týdny, což je velmi krátká doba. I po léčbě čtvrt nebo půl roku je výsledek nejistý. Část z nich se pak na frontu vrací rovnou z nemocnice, část jde do civilu,“ popsal.
Tým připravil pro psychology a psychiatry zmíněného centra třítýdenní protokol s využitím podání ketaminu. Ačkoli samotná příprava protokolu byla náročnější – například kvůli shánění financí nebo administrativním překážkám – výsledky jsou slibné. Vědci zatím nevycházejí z dat, ale jednotlivých kazuistik – ty ale ukazují úžasný efekt, který terapie na pacienty má.
Pocity viny u těch, kteří „se zachránili“
Velkou zátěž však nesou i ti, kdo před válkou utekli. „Naše psycholožky jsou uprchlice z Ukrajiny. Pracují s lidmi tady a on-line i na Ukrajině. Řeší naše spoluobčany i své příbuzné,“ vysvětlila vedoucí psycholožka agentury pro migraci a adaptaci AMIGA Olena Dolhova. Sama má na Ukrajině rodinu a náročnou roli tedy dobře zná. „Poslední útok v Kyjevě byl nedaleko mojí maminky. Telefonovala jsem s ní, potřebovala podporu. Když s ní mluvím, držím se a držím i svou terapeutickou pozici. Ale když hovor skončí, jsem vystrašená a vystresovaná,“ odhalila.
Podle Oleny Dolhove panuje u řady Čechů a Češek mylná představa, že uprchlíci v Česku psychické problémy tolik neřeší. Opak je prý pravdou – prožívají vše se stejnou, mnohdy možná větší intenzitou. Potýkají se navíc s další, dosud nezmíněnou emocí – pocitem viny. Obviňují se z toho, že utekli, nezůstali na Ukrajině a nezapojili se.
Inspirativní činy psychologů a psychiatrů
Válka přímo v místě konfliktu pak traumatizuje nejen přímé oběti, ale i ty, kdo se o ně starají. Psychologové, psychiatři, terapeuti a pomáhající profese čelí extrémnímu stresu, vyhoření a sekundární traumatizaci a sami často vykazují symptomy podobné PTSD. „Jednak jsou ve válce, mají mrtvé a zraněné. Do toho se snaží řešit příběhy jiných lidí. Už jen to, že poslouchají, je může velmi poznamenat,“ upozornil Jiří Pasz s tím, že psychické odolnosti se tak učí nejen ukrajinská veřejnost, ale i sama profesionální komunita.
Pasz se podle svých slov během tvorby rozhovorů setkal s odborníky, kteří prošli několika vyhořeními, přesto vytrvali. „To může být inspirace pro český workoholický národ – učit se, jak vydržet dlouhodobě, ne krátkodobě zazářit a vyhořet,“ zmínil. Ocenil také míru dobrovolnosti, která na Ukrajině funguje – třeba psycholožky jezdící na frontové oblasti nebo chodící s válečnými veterány na takzvané mountain therapies (terapie založené na pobytu v přírodě a fyzické aktivitě v horském prostředí, která se využívá zejména u válečných veteránů trpících PTSD nebo jinými duševními problémy po službě v armádě, pozn. red.)
Mohlo by vás zajímat
Ukrajinská společnost: lekce psychické odolnosti
I přes extrémní zátěž hledá ukrajinská veřejnost cesty, jak duševní zdraví chránit. Pomáhat mohou i zdánlivé maličkosti jako práce s tělem – pohyb, tanec – jako dotek normálnosti v nenormálních podmínkách. Jiří Horáček připomněl, že „trauma není životní nálepka“. Je to výzva k tomu, něco udělat. A i když má západní svět tendenci pojem „trauma“ nadužívat, pro Ukrajince to není metafora – je to realita.
