Porodní asistentky mají široce definované kompetence, přesto potřebují jejich legislativní posílení, aby mohly skutečně samostatně vést porody. Oboru porodnictví by pomohlo i navýšení kompetencí některým sestrám, vzdělávací systém je na to připraven, shodli se experti v diskusi konference Zdravotnického deníku a Fakultní nemocnice Bulovka Kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků.
Pravomoci porodních asistentek jsou v České republice velmi dobře definované a v segmentu péče o nízkorizikové těhotné a rodící ženy jsou v podstatě rovné kompetencím lékařů, řekl na konferenci Michal Zikán, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK).
„V našem oboru gynekologie a porodnictví máme tudíž obrovskou výhodu, že nemusíme hovořit o tom, jak budeme kompetence porodních asistentek otevírat a stavět. Jsou dané a jsou dané velmi široce a podle mne jsou i velmi dobře strukturované a legislativně ošetřené,“ popsal. Ale zároveň varoval, jakou cestou se určitě nevydávat. „Náš určitý závazek vnímám v něčem jiném. Že se totiž v našem právním systému stále snažíme nějakými dalšími přílepky a přídavky stávající kompetence omezit,“ řekl.
Vést porod sama
Posílení stávajících kompetencí porodních asistentek v legislativě by uvítala Daniela Šimonová, vrchní sestra gynekologicko-porodnické části Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK, kde porodní asistentky vedou samostatně fyziologické porody již spoustu let.
Jak by podle ní měla taková změna vypadat? „Tak, aby porodní asistentka mohla vést celý porod fyziologicky sama – bez indikace lékaře a bez přítomnosti lékaře. Je potřeba, aby aktivně sama vedla třetí dobu porodní, to znamená, aby si mohla ordinovat oxitocin a mohla ho aplikovat, aby mohla sama zašít případná poranění a mohla použít anestetikum, které by si sama měla moci naordinovat,“ vyjmenovala Šimonová kompetence, které by podle ní měly porodní asistentky v legislativě získat.
Zákonný rámec pro pocit jistoty
Na konferenci diskutovali experti také o možném navýšení kompetencí zdravotních sester v úkonech, o nichž dnes musí rozhodovat lékař – například podílení se na triáži, předepisování rentgenů, EKG nebo základních vyšetření krve (více si přečtěte zde). Ač už v praxi sestry tyto úkony vykonávají, legislativní změna by pomohla i podle Michala Zikána. „To všechno už se děje, není to nic, co by tu nebylo. Ale pokud to získá zákonný rámec, získají nelékařští zdravotníci pocit bezpečí a jistoty, že to je legislativně ošetřeno. A systém bezpečí a jistoty toho, že všichni víme, co můžeme dělat, k čemu jsme vzděláni a jak máme vymezená svá pole působnosti, je pro fungující systém klíčový,“ míní Zikán.
Na zajímavý aspekt, který může být bariérou rychlejšího legislativního posunu kompetenci sester upozornila v diskusi Lenka Šedová, která vyučuje na Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče Jihočeské university v Českých Budějovicích. Podobně jako u fyzioterapeutů (více zde), je totiž podle ní problém v nejednotnosti sester. „Já osobně vnímám obrovskou bariéru právě v nejednotném hlasu sester. Máme tady Českou asociaci sester i další odborné společnosti, ve kterých jsou sestry zastoupené, ale neumíme ani v rámci odborností postupovat a o kompetence žádat jednotně,“ upozornila.
Sestry se obvykle velmi rychle zaučí
O primární péči v oblasti porodní asistence v diskusi hovořila vrchní sestra UROGYN MEDICO Andrea Scholzová Festová. „Máme velké štěstí v tom, že jsme přijali legislativu Evropské unie a evropská definice porodní asistentky je tady víceméně uplatňována. Nicméně ne všechny kompetence porodních asistentek jsou v praxi plně využívány,“ řekla. I proto podle ní některé porodní asistentky nechtějí přijímat zodpovědnost. Bojí se, protože kompetence, které se v minulosti naučily, neměly možnost v praxi využít – a tudíž v nich necítí jistotu.
Ve systému vzdělávání každopádně problém nevidí, a to ani u porodních asistentek, ani u zdravotních sester. V oboru ošetřovatelství a porodní asistence přicházejí absolventi ze škol dobře teoreticky i prakticky připraveni a rozsah praxe na našich vysokých školách nám podle ní mohou leckde v zahraničí závidět. „Sestry se obvykle velmi rychle zaučí, bez ohledu na to, do jaké nemocnice a na jaké oddělení nastoupí. Výjimkou jsou samozřejmě superspecializovaná oddělení, kde se sestry eventuálně zařazují i do různých specializačních vzdělávacích oborů,“ popsala.
Poskytněme odpovídající vzdělávání těm, kteří ho chtějí
Vzdělávací systém by podle děkanky Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Ivany Chloubové měl umožnit některým sestrám a porodním asistentkám poskytování vyšších kompetencí, kategorizace by přitom probíhala tak jako dosud, tedy podle absolvovaného dalšího vzdělávání. V tom se odvolala i slova, která od více řečníků zazněla v předchozím bloku konference – že část nelékařských zdravotníků má z navýšení svých kompetencí obavy, nebo ho prostě odmítá, a ty nemá cenu ke změně nějak nutit. „Ale poskytněme těm, které mají ambice, odpovídající vzdělávání a navýšení kompetencí,“ dodala.
„Ani jako sestry, ani jako porodní asistentky jsme nikdy neměly ambice přebírat kompetence od lékařů tak, abychom ohrozily bezpečnost a zdraví pacientek,“ zdůraznila také v diskusi.
Vzdělávací systém je připraven
Podle Chloubové je vzdělávací systém na potřebu zvýšení kompetencí sester dnes již připraven. „Vzdělávací systémy jsou nastaveny tak, abychom byli schopni pomocí systému zajistit nejen pregraduální, ale i postgraduální vzdělávání, právě proto, že si uvědomujeme důležitost členění kompetencí,“ uvedla.
I u všeobecných sester je podle ní logická další kategorizace – například na podmnožiny sester specialistek, sester s certifikovanými kurzy opravňující k jednotlivým výkonům. „To je cesta, jak pomoci systému. „Protože ve chvíli, kdy řekneme, že je nedostatek sester, je to velmi zavádějící. Musíme si říct, na jaké činnosti a v jakém spektru výkonů potřebujeme mít sestry zacílené,“ vysvětlila.
