Má být medicína jen pro ty, kdo si ji mohou dovolit? Článek Zdravotnického deníku o sociálních a ekonomických bariérách při studiu medicíny vyvolal na sociálních sítích ostrou diskuzi. Lidé, často zdravotníci, se podělili o vlastní zkušenosti a názory, které se značně rozcházely.
Někteří popsali, jak bez finanční podpory rodiny a stabilního zázemí nelze studium zvládnout. Jiní naopak zdůraznili, že rozhodující je motivace, pracovitost a odhodlání, nikoliv výše příjmu rodičů.
Peníze na zabávu, nikoli na živobytí
S tím, že cestu k medicíně a studium samotné mají jednodušší lidé z lépe situovaných rodin, souhlasila Jitka Jakešová. Upozornila na to, že při studiu si medici příliš nevydělají, protože se stále učí. „Rodiče musí být inteligentní, chápat důležitost vzdělání a s tím spojenou finanční nákladnost. Musí na to mít a chtít děti 6 let podporovat – vím, o čem mluvím – máme doma 2 mediky,“ popsala.
Radka Vyoral Krakovská je přesvědčená, že je dost mediků, kteří práci při studiu zvládají. „Někdo rád o víkendu paří, někdo pracuje, to má každý jinak,“ napsala. Bára Pšenicová s ní ovšem coby bývalá „pracující“ medička nesouhlasí. „Měla jsem dvě brigády, a když to šlo, brala směny. Přesto to jsou tak peníze na přilepšenou, nějakou zábavu či menší cestování. Není to stabilní příjem ve výši na placení nájmu a podobně. Na medicíně rozhodně nepůjdete do práce na půl úvazku, jak je běžné na jiných vysokých školách,“ poznamenala.
„Ať medicína zůstane exkluzivním povoláním.“
Emoce vyvolal komentář Aleše Przecechtela: „Klidně ať to (studium medicíny, pozn. red.) zůstane exkluzivním povoláním pro lidi z lepší společnosti.“ Okamžitě na něj reagovala dětská sestra Iveta Gráfová: „Co si představujete pod pojmem ‚lidé z lepší společnosti‘? Kdo jsou ti lepšolidé? Medicína je velmi náročné studium a poté i práce. Je pro velmi chytré, zručné, zodpovědné a pracovité. Ne pro nějakého troubu z bohaté famílie.“
Kriticky se vyjádřil i Martin Novotný, podle kterého přesně kvůli takovému přístupu česká věda zaostává. „O možnosti studovat rozhodují víc socioekonomické poměry než nadání, a stát pak přichází o spoustu velmi nadaných dětí, které v budoucnu skončí v průměrné práci jen kvůli tomu, že se narodily do ‚horší‘ rodiny a neměly přístup ke vzdělání,“ míní.
Vzdělání neznačí inteligenci, ohradila se medička
Diskuzi podobně rozvířila i Káča Bartošová, která napsala: „Geny jsou dané. Inteligentní děti tedy obvykle zplodí inteligentní rodiče. A inteligentní rodiče obvykle vydělávají víc než ti méně inteligentní. Nízkopříjmoví rodiče obvykle nejsou žádní myslitelé, tudíž obvykle nezplodí elitu národa.“
Proti tomu se postavila řada komentujících. Například Tatiana Laurová, která coby medička posuzování inteligence jen dle vzdělání označila za sprosté. „Mamka je doktorka a táta řezník a absolutně to není pravda, že je hloupý jen s výučním listem. Vysoká není vše a neprokazuje, že jste lepší,“ ohradila se.
Podobně reagovala také další studentka medicíny Kristýna Puffer. I když podle ní geny mají výrazný vliv, výraznou roli hraje tvrdá práce: „Člověk, jenž se rozhodne vymanit z prostředí, odkud pochází, školu může úspěšně vystudovat a být kvalitním lékařem. Jistě se i na této už tak trnité cestě může setkat s větším množstvím výzev a možná to takovému člověku půjde pomaleji, nicméně si nemyslím, že je nutno lidi škatulkovat.“
Mohlo by vás zajímat
Střet dvou přístupů
Z celé diskuze byl zřejmý střet dvou přístupů. Jedna část diskutujících zdůrazňovala, že rozhodující pro úspěšné absolvování medicíny nejsou peníze, ale vnitřní motivace a rodinná podpora – byť třeba jen morální. Jak uvedla Milena Pospíšilová, zná lékařky, které vyšly z těžkých rodinných poměrů, a přesto uspěly. Podle ní záleží na tom, zda student opravdu chce léčit a má doma podporu – ne na tom, kolik mají rodiče na účtu. „Peníze jsou důležité, ale až na druhém místě,“ uvedla.
Jiní ale upozorňovali, že podobné výpovědi mohou znít povzbudivě, nereflektují však realitu většiny studentů – zejména těch bez zázemí. Barbora Plurová připomněla, že zdravotnické obory mají o prázdninách povinné bezplatné praxe, což studentům znemožňuje přivydělat si na další semestry. Helena Konupková však kriticky dodala, že požadavek na větší podporu znevýhodněných může vést až k deformaci rovného přístupu: „Buď na to mám, nebo ne. Být lékařem není nárok.“
