Zatímco antibiotika zachránila miliony životů, jejich nadměrné užívání dnes ohrožuje celý zdravotnický systém. Podle nové pilotní studie vědců z Národního institutu SYRI si čeští praktičtí lékaři rizika antibiotické rezistence sice většinou uvědomují, přesto mezi nimi panují značné rozdíly, a to v míře obav i ve znalostech racionálního předepisování těchto léků.
Téměř století po objevu penicilinu čelí svět novému zdravotnickému paradoxu: léky, které kdysi představovaly revoluci v léčbě infekcí, se stávají méně účinnými kvůli jejich častému a nezřídka zbytečnému užívání. Právě nevhodné předepisování (preskripce) antibiotik přispívá k rozvoji rezistentních bakterií, které mohou být v budoucnu smrtelně nebezpečné i při běžných infekcích.
Na závažnost tohoto problému upozorňuje i pilotní studie vedená socioložkou Jaroslavou Hasmanovou Marhánkovou z Národního institutu SYRI. Studie zkoumala postoje a znalosti 175 praktických lékařů z celé České republiky, z toho 134 žena a 41 mužů. Už proto autoři studie sami přiznávají, že „výsledný soubor není reprezentativní a poskytuje spíše základní vhled do vzorců preskripce antibiotik praktickými lékaři a vnímání rizika antibiotické rezistence“. A jaký je tedy výsledek? Vědci odhalili zásadní rozdíly v přístupu lékařů podle věku, pohlaví i regionu, ve kterém působí.
Ženy a mladší lékaři jsou obezřetnější
První část dotazníku se zaměřovala na mapování vnímání rizika antibiotické rezistence a povědomí o jejím šíření. Na otázku, jaký AMR představuje problém pro medicínu jako takovou, téměř polovina respondentů (48 %) uvedla velmi závažný. „Lékařky vnímají závažnost problému antibiotické rezistence výrazněji než jejich mužští kolegové,“ uvedla Marhánková, s tím že nejvyšší hodnotu závažnosti problému zvolilo 53 % dotázaných žen oproti 32 % dotázaných mužů. Stejný trend platí i u mladších lékařů do 45 let, kteří si více uvědomují možné důsledky antibiotické rezistence.
Pokud jde ale o riziko týkající se specificky české zdravotního systému, zde již takoví alarmisté nebyli. Na dotaz, zda je situace v Česku velmi vážná, odpovědělo kladně jen 29 procent všech respondentů. „Doktoři vnímají antibiotickou rezistenci sice jako závažný problém, na druhou stranu se ale podle nich přímo nedotýká českého zdravotnického systému. Přitom dopady mohou sami přímo ovlivnit,“ upozorňuje vědkyně.
Chybí edukace
Ve výzkumu byla rovněž sledována důležitost, kterou respondenti připisují jednotlivým faktorům, jež nevhodné předepisování antibiotik potenciálně ovlivňují. Respondenti jako nejvýznamnější faktor ovlivňující neindikované a nebo nevhodné předepisování ATB vnímají především nedostatečnou edukaci pacientů a široké veřejnosti a nátlak na lékaře ze strany pacienta, kdy se domáhají předepsání tohoto léčiva. Tyto dvě možnosti dosahovaly nejvyššího průměrného skóre.
Regionální nerovnosti přetrvávají
Druhá část dotazníku se zaměřovala na vzorce preskripce mezi českými praktickými lékaři. Výzkum tak poukázal například také na geografické rozdíly ve znalostech a postupech lékařů. V regionech jako je Liberecký, Ústecký a Karlovarský kraj, které jsou na tom dlouhodobě hůře i pokud jde například o délku dožití, je povědomí o racionální preskripci antibiotik nižší. Nejlépe pak jsou na tom v kraji Plzeňském a Jihočeském. „Tato regionální roztříštěnost si bezesporu zasluhuje naši pozornost do budoucna,“ uvádí Marhánková s tím, že tento jev může mít dopad nejen na místní populaci, ale i na celý český zdravotnický systém – protože jak vědkyně připomíná, „antibiotická rezistence nezná hranic“.
Česko je v preskripčním průměru
Zjištění českých vědců doplňují i data Eurobarometru, podle nichž se v Evropě liší užívání antibiotik napříč státy. Zatímco v Německu užívalo antibiotika v posledních měsících jen 15 procent obyvatel, na Maltě to bylo téměř trojnásobně více. Česká republika se nachází v evropském průměru, ale i zde hraje roli kulturní kontext a nastavení zdravotnického systému. Autoři studie rovněž upozorňují, že je potřeba vnímat antibiotickou preskripci jako etické dilema, kdy racionalita může v případě užívání a předepisování antibiotik nabývat různých významů. „Individuální racionalita (předepsání léku pacientovi, pozn. red.) může vést k iracionálním efektům na kolektivní úrovni,“ dodávají.
