Dermatologických ordinací je málo, kapacity klinik se tenčí a mladí lékaři mnohdy namísto léčby vyplňují dokumentaci. O stavu české dermatologie i problémech vyplývajících z nepropojení zdravotního a sociálního systému diskutovali odborníci na odborném semináři.
Pod záštitou místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Věry Adámkové a ve spolupráci s Českou dermatovenerologickou společností ČLS JEP se v dolní komoře Parlamentu konal odborný seminář zaměřený na aktuální výzvy dermatologie. Diskuze se zúčastnili lékaři, zástupci zdravotních pojišťoven i politiky, a společně upozornili na dlouhodobě přehlížené problémy oboru.
Lákadlo lukrativní estetické medicíny
„Přála bych si, aby kožních ordinací bylo více… Bylo by potřeba dermatologii posílit v terénu,“ uvedla poslankyně Věra Adámková a připomněla, že objednací doby pro pacienty se stále prodlužují. „Kliniky nemohou – v žádném oboru – suplovat terén. Na to nemáme kapacitu,“ dodala s tím, že problém není pouze kvantitativní, ale i systémový.
Na slova poslankyně navázal přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady Petr Arenberger. „Dermatologů je sice papírově hodně, ale ne všichni z nich se dermatologii věnují. Někteří pracují v oblasti, která není zapojena do zdravotního pojištění a systému léčby nemocných,“ poukázal nepřímo na vysoký počet specialistů, kteří se na soukromých klinikách věnují estetické medicíně.
Málo peněz i podpory vzdělávání
Podle něj navíc počet dostupných kapacit v praxi klesá – často kvůli ekonomickým překážkám. „Nemohu si například dovolit vzít další čtyři lidi na kliniku, protože je nemám z čeho zaplatit,“ uvedl otevřeně.
Arenberger zároveň upozornil na překážky v systému vzdělávání mladých lékařů. Nová vyhláška by měla umožnit, aby lékař mohl ihned po atestaci školit kolegu. Dosud to v praxi trvalo několik let. „Chybí i podpora vzdělávání, nový lékař tak může skončit spíše u psaní chorobopisů namísto toho, aby se plně zapojil do péče o pacienty,“ dodal.
Když jeden systém platí a druhý profituje
Diskuze se v další části stočila také k problematice nepropojenosti zdravotního a sociálního systému. Odborníci poukázali na paradoxní situaci, kdy moderní léčba sice pomůže pacientovi vrátit se do běžného života, ale z ekonomického hlediska z toho profituje sociální systém, nikoli ten zdravotní, který léčbu financuje.
„Když už systém zainvestuje do nějaké drahé léčby, například psoriázy nebo atopického ekzému, tak z nemocného člověka udělá zdravého, a ten díky tomu nemusí čerpat sociální dávky a zatěžovat tak sociální systém, který to tak ,dostane darem‘ od zdravotního systému,“ uvedl Arenberger. Podle něj by motivace zdravotního systému k nasazení moderní léčby mohla být vyšší, pokud by výhody nepřecházely výhradně na jiný resort.
Data ukážou vztah systémů
Na téma navázala Zdeňka Salcman Kučerová, ředitelka úseku zdravotnického Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR. „O spojení Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí se již hodně mluvilo a je otázka, zdali k tomu dojde. Propojení systému veřejného zdravotního pojištění a sociální a nemocenské péče je samozřejmě velké téma,“ uvedla s tím, že se již v tomto směru podnikají konkrétní kroky.
„Věřím, že byly nastartovány procesy, které povedou k tomu, že budeme mít data a informace o tom, jakým způsobem dokážeme racionalizovat náklady veřejného zdravotního pojištění a případné sociální náklady nebo nemocenské dávky. Jinými slovy, jak k sobě dokážou být oba systémy solidární a neparazitovaly na sobě,“ dodala Salcman Kučerová v diskuzi.
