Reforma psychiatrické péče v Česku sice přinesla první výrazné změny, ale odborníci varují: skutečná transformace nás teprve čeká. Prevence, dětská psychiatrie, dostupnost péče i lidská práva pacientů – to vše zůstává často bolestivě opomíjené. V panelové diskusi Psychiatrická nemocnice budoucnosti na půdě britské ambasády zaznělo jasné poselství: Bez důrazu na včasnou pomoc a mezirezortní spolupráci zůstane psychiatrie 21. století jen vizí na papíře.

Za velký úspěch reforem tuzemské psychiatrie odstartovaných v roce 2012, na jejímž nastartování se podílel, považuje redukci dlouhodobých hospitalizací v psychiatrických nemocnicích Martin Hollý, léčebný náměstek v Centru duševní rehabilitace Beroun a bývalý ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice. „Povedlo se udělat velký kus práce, hospitalizace se dnes počítají na měsíce, a ne na roky jako dříve,“ konstatoval Hollý.

Palčivý personální nedostatek

„Druhou stranou mince byl vznik Center duševního zdraví. Prvních 30 těchto center, které byly projektové, vytvořilo cestičku k tomu, že dnes mohou v legislativně i úhradově jistém prostředí vznikat centra další,“ doplnil Hollý. Popsané změny, které reforma zdravotnictví již přinesla, jsou podle něj v systému dnes již výrazně vidět – a díky tomu, že je vidí také plátci, se je podařilo zakomponovat do praxe.

Ne vše se ale povedlo. „Na některé věci se nekladl takový důraz, ale myslím si, že v té době byli vlastně neprůchozí. Prevence, vzdělávání, dětské duševní zdraví – v těchto oblastech jsme naráželi na některé limity,“ řekl Hollý, podle něhož jde o oblasti zanedbané, na něž je potřeba se zaměřit. Za největší výzvu označil personální nedostatek a nízkou koordinaci mezi jednotlivými segmenty, „přestože se udělal velký kus práce v projektu multidisciplinarity“ a čelení novým výzvám digitálního světa.

Kostlivci číhali za mnohými dveřmi

„Museli jsme si dát jasně vymezené cíle, na které napřeme finanční i personální zdroje (…) Psychiatrie dlouho nebyla transformovaná a věděli jsme, že ať otevřeme jakékoli dveře, vypadne deset kostlivců,“ popsala reformu, o níž mluvil její předřečník, Dita Prototopová, specialistka v psychiatrii a bývalá tajemnice Rady vlády pro duševní zdraví.

Ta v souvislosti s reformou pochválila nejen velkou politickou vůli a přísun potřebných financí, ale zejména to, „kdo všechno naskočil na reformní palubu“ – poskytovatelé i uživatelé péče, plátci, neziskové organizace i datoví specialisté. „Všechny dílky skládačky najednou zapadly a věci se dařilo měnit velkou rychlostí,“ řekla Prototopová. Ale vzápětí dodala: „Tento proces ale samozřejmě nemůže vysokou rychlostí běžet donekonečna, takže mi přijde logické, že se reforma zpomalila. Díky tomu máme i možnost nahlédnout zpět, hodnotit a vytyčit si nové priority.“

Sto let pozadu v lidských právech

Že se do péče o duševní zdraví daří zapojovat více lidí s osobní zkušeností než dříve, ocenila Marie Hájek Salomonová, neurovědkyně, specialistka na duševní zdraví a zakladatelka neziskové organizace Nevypusť duši. „A přestože velká část lidí přichází reprezentovat svou velmi osobitou zkušenost, která může být velmi těžká, dlouhá, chronická a bolestivá, tak když se tito uživatelé péče mají shodnout na tom, co by si přáli změnit, tak se velmi často dostanou k prevenci – k tomu, aby se už nikomu dalšímu nemuselo stát to, co se stalo jim. Řeší to často víc než to, co se bude dít s nimi, jejich léky nebo pozicí v systému,“ upozornila s tím, že takový lidé narazí na (ne)kvalitu péče a (ne)dodržování lidských práv v systému.

Cestou, jak podle Hájek Salomonové situaci zlepšit, je zaměření se na následné body:

Mohlo by vás zajímat

  • včasná primární prevence duševních onemocnění
  • dostupnost kvalitní péče, která začíná v komunitě u učitelky, trenéra fotbalu nebo v ordinaci praktika. „Máme velmi robustní data ukazující, že o tom, jak se rozvinou duševní nemoci – včetně těch velmi závažných – rozhodují měsíce.“
  • respekt k důstojnosti každého člověka v péči a fokus na zásadní obranu lidských práv v péči o duševní zdraví. „V tom jsme na tom v Česku o sto let pozadu, což dokazují data i šetření úřadů. Vytváří to velkou nedůvěru lidí, aby vyhledávali pomoc a aby se léčili.“
  • nadresortní leadership tématu a jasná vize tématu. „Na tom, abychom se dokázali postarat o duševní zdraví musí spolupracovat alespoň 7 ministerstev, ne jedno.“

Problém v sociálních službách

Nedokončená reforma péče o duševně nemocné se potkává se zvýšenou potřebou této péče, míní Tomáš Kašpárek, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno a předseda Psychiatrické společnosti. Za největší problémy stávajícího systému označil nedostatek personálu, infrastrukturu „ve strašlivém stavu“ a roztříštěnost. „V systému máme silný prvek, kterým je poměrně dobře dostupná síť ambulantních specialistů, kteří se postarají o dominantní část lidí, kteří potřebují psychiatrickou péči. Zároveň ale máme velmi nedostatečnou podporu v sociálním systému,“ popsal a zdůraznil potřebu toho, aby došlo k zásadní změně v oblasti sociálních služeb. „Tak, aby lidé v sociálních službách získali kompetenci starat se o lidi s poruchami chování,“ dodal.

Druhou prioritou by podle Kašpárka mělo být využívání všech inovací, ať už v digitálních technologiích či léčivech. Ještě důležitější je pak podle něj kontinuita politické podpory tématu reformy péče o duševní zdraví.

Reforma se dětské péče příliš nedotkla

„Reforma neskončila, pokračuje. A když se bavíme o dětském duševním zdraví, jsme teprve na jejím začátku. Musím bohužel říci, že se reforma oblasti dětského duševního zdraví bohužel zásadním způsobem nedotkla, a to nejen organizačně, ale ani finančně,“ řekl v diskusi Michal Goetz, ředitel Dětské psychiatrické nemocnice Opařany, který se celoživotně zabývá péčí o duševní zdraví dětí a dospívajících.

Pomoci má již dokončená koncepce rozvoje dětské psychiatrie. „Tu jsme předali ministrovi a měla by být zpracována do formy vládní strategie, ze které by snad mělo vyplynout i to, že pocítíme nějaké změny,“ řekl Goetz, podle něhož je kvalitní dětská psychiatrie jistou formou prevence vzhledem k psychiatrii pro dospělé. „Protože pokud dobře nastavíme péči o duševně nemocné v adolescenci, doufáme, že z nich budou méně závažně duševně nemocní nebo dokonce zdraví dospělí,“ vysvětlil.

Prevence jako základ

Za hlavní limitaci současné péče o dětské duševní zdraví Goetz označil:

  • nedostatečné personální zdroje. „V České republice je jen 157 aktivních dětských psychiatrů, z nichž většina je ve věku 60 a více let. A může se stát, že více než 40 % dětských psychiatrů do 5 let odejde do důchodu.“
  • klesající počet ambulancí. „Potřebný stav nemáme dnes bohužel naplněný v žádném kraji.“
  • velice neuspokojivý materiálně-technický stav lůžkových oddělení. „Ze 14 lůžkových oddělení dětské psychiatrie v České republice jen tři nepotřebují zásadní rekonstrukci. A rekonstrukce znamená obrovské investice, na které si dětská zdravotnická zařízení nejsou schopna hrazenou péčí vydělat. Potřebné jsou investice srovnatelné s investicí, která šla do psychiatrie pro dospělé – což je přes 3 miliardy.“

Goetz navíc varoval před tím, že se situace bude zhoršovat. „Musíme se připravit na ještě větší zátěž systému. Dosud jsme se setkávali s tím, že se zhoršuje duševní zdraví dívek, ale trend, který v posledních letech pozoruji, je i přibývání násilného chování ze strany chlapců. A to velmi závažných forem násilného chování. Například kolegové ve Švédsku s tím už měli větší problém několik let před námi a já si myslím, že nás tento problém ještě čeká. A že to na nás bude klást ještě mnohem větší nároky, než jaké jsou na nás kladeny teď,“ upozornil.

Jednotící myšlenku na závěr přidal Martin Hollý. „Měli bychom se snažit implementovat základní myšlenku, že bez prevence duševního zdraví žádná jiná prevence nefunguje. Protože když člověk nevidí svou budoucnost, nemá ani proč chodit na preventivní prohlídky,“ uzavřel.