Článek Sestry na pokraji sil rozvířil v online prostoru živou diskuzi. Příspěvky čtenářek a čtenářů, převážně z řad zdravotnického personálu, otevřely bolestivá, ale i inspirativní témata – od vyčerpání a odchodů ze zdravotnictví až po volání po vzájemném respektu napříč generacemi.
Jedním z často zmiňovaných témat byla disproporce mezi náročností práce a odměnou, ať už finanční, nebo společenskou.
Plat neodpovídající náročnosti profese
„Jsem sestřička v domově důchodců, máme paliativní péči i alzheimer oddělení – jedna (sestra) na 60 lidí. Práce mě baví, ale svým dcerám, které budou příští rok maturovat, bych tuhle cestu určitě v ČR nedoporučila,“ uvedla Johanka Fojtová. Jako jeden z důvodů jmenovala pracovní podmínky a plat „velmi neodpovídající náročnosti práce“. Podle ní mladé generaci nelze vyčítat, že volí zahraničí nebo jiné obory.
Podobně otevřená byla i Eva Foitlová, která po desítkách let práce sestry přemýšlí o výrazné změně: „Po 31 letech v nemocnici jsem psychicky a fyzicky vyčerpaná a mé kolegyně také. Uvažuji o tom, že snad půjdu dělat pokojskou do Rakouska. Čistá hlava a daleko lepší peníze.“
Napětí mezi generacemi: mladé vs. zkušené
Do popředí se v diskuzi dostal i častý konflikt mezi generacemi. Zkušenější sestry poukazovaly na rozdíly v systému vzdělávání i připravenosti nastupujících kolegyň. „Různé tituly jen plodí nezkušené sestry. Zdrávka čtyři roky a praxe od prváku, od druháku letní praxe. Po maturitě jsem vše uměla,“ vzpomínala Jana Suchá.
Naopak mladší sestry často čelí podle svých slov zlehčování a šikaně. Pavla Jelínková reagovala: „Je nepříjemné číst, jak celou naši generaci zatracujete. Je to jen vizitka vás, jak si vaše generace vychovala své děti. I mezi vaší generací se najdou špatné sestry. I vy při nástupu do praxe jste nebyly stoprocentní. A já jsem za své vzdělání vděčná, mám mnohem větší přehled než kolegyně se ‚starou dobrou zdrávkou‘,“ napsala s tím, že spíše než na šíření nenávisti by se jednotlivé generace sester měly od sebe učit. Souhlasila s ní Kristýna Číhal: „To povyšování, arogance a pomluvy na pracovišti jsou strašné, a proto se nedivím mladým, že tu práci opouští.“
Nejde o věk, ale o systém
Vedle generačního napětí se ale v diskuzích opakovaně objevilo i téma hlubší systémové krize. Všeobecná sestra Kristýna Foltinová upozornila na to, že problém není v sestrách samotných, ale v nastavení systému:
„Sestry údernice jsou vyčerpané, tolik, že už nedokážou vnímat fakt, že svým způsobem zásadně přispívají k tomu rigidnímu pohledu a řízení celého zdravotnictví. Mladé holky, a já se jim opravdu nedivím, se do praxe nehrnou – proč by taky, když jsou považované za líné jenom proto, že nechtějí skončit jako generace před nimi.“
Navzdory všemu: práce, kterou nelze jen tak opustit
Přes veškerou kritiku zůstává láska k povolání silnou motivací. „Miluju svou práci, ale často jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná,“ přiznala Pavlína Grichová, která má za sebou 35 let ve směnném provozu. „Neměnila bych, ale bojím se, co bude. Jediný, kdo to přesně pojmenuje, je profesor Dušek (ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky, pozn. red.),“ napsala s odkazem na stále více alarmující nedostatek sester.
Nelehké to mají podle Denisy Strnádkové sestry starší i nově přicházející. „Sice dřív byly sestry ze školy rychle venku a údajně vše uměly, ale to bylo zdravotnictví ještě v plínkách. Dnes musíme umět zvládat nové a modernější postupy, k tomu ještě práci s PC, vzdělávat se a hlavně zvládat stres ze strany pacientů,“ poznamenala. Právě pacienti podle ní sestrám situaci vůbec neulehčují. „Dřívější sestra i lékař byl pojem a pro pacienty autorita. Teď jsme pro ně služebné a soupeř ve znalosti medicíny z Googlu,“ dodala.
