Mor má většina z nás zafixovaný jako středověkou metlu lidstva, která už v dnešním světě není hrozbou. Nejsou tomu ale ani 2 týdny, co ve Spojených státech zabila člověka – a bakterie Yersinia pestis, která mor způsobuje, bývá skloňována i ve spojitosti s bioterorismem. Výzkum na tomto poli proto neustává a ve hře je i očkování.
Člověk, který před necelými 2 týdny zemřel na plicní mor, pocházel z Arizony. Ta je spolu s Novým Mexikem oblastí, kde se tu a tam mor vyskytne kvůli rezervoáru v populaci psounů a dalších hlodavců. Nutno ovšem zdůraznit, že nákaza člověka je výjimečná – ročně se ve Spojených státech objeví průměrně 7 případů. Podstatně více jich bývá zaznamenáno v Kongu, Peru a hlavně na Madagaskaru, kde se při epidemii v roce 2017 nakazily více než 2000 lidí a dvě stovky jich zemřely.
Vzhledem k tomu, že je mor zoonóza, tedy choroba přenášená mezi zvířaty, kterou se ale může nakazit i člověk (obvykle bleším kousnutím), nelze ji jednoduše vymýtit. Naštěstí jde o bakteriální infekci, kterou lze dobře léčit antibiotiky. Pokud je pacient nedostane, závisí riziko úmrtí na formě onemocnění. Dýmějový mor, který je nejčastější a zasahuje uzliny, má mortalitu 40 až 70 %, u plicního a septického moru (tedy infekce v krvi) bývá infekce v naprosté většině případů smrtelná.
První nákaza morem byla u člověka zaznamenána už před 5000 lety. Během historie způsobila tři velké pandemie. První, známá jako Justiniánův mor, proběhla v 6. století. Druhá, nechvalně proslulá Černá smrt, se prohnala Evropou ve 14. století a zabila až třetinu zdejší populace. Třetí odstartovala koncem 19. století. Vědci považují moderní případy moru za součást této třetí pandemie.
Protože jde o znovu a znovu se objevující chorobu, věnují jí pozornost vědci i Světová zdravotnická organizace, která zrovna minulý týden uspořádala webinář o globální strategii boje s morem a jeho léčbě.
Hrozba antimikrobiální rezistence
I když ale máme k dispozici účinnou léčbu, vědci pracují na vývoji vakcín (jedna je i registrovaná v USA, nyní tam ale není dostupná). Proč? Důvodem je rostoucí hrozba antimikrobiální rezistence, která může způsobit, že antibiotika přestanou fungovat. Podle ředitele Oxfordské skupiny pro vakcíny profesora Andrewa Pollarda, který také vede studii vakcíny proti moru, je riziko vzniku superodolné bakterie Yersinia pestis velmi nízké. Zvrátit to ale může zvrátit klimatická změna, která umožňuje snadnější šíření zvířecích chorob na člověka.
Že už v přírodě mají bakterie moru geny stojící za antimikrobiální rezistencí, ostatně potvrdila i loňská studie publikovaná v časopise Ecotoxicology and Environmental Safety.
„Studie si kladla za cíl zkoumat prevalenci genů pro rezistenci na antibiotika v ekosystému přírodních ložisek moru a posoudit jejich potenciální dopad na účinnost léčby moru. Bylo zjištěno, že dominantní jsou geny rezistence na tetracyklin (…). Vysoká prevalence genů pro rezistenci na antibiotika představuje potenciální riziko pro účinnost hlavních antibiotických léčebných postupů proti moru (…). Monitorování rizika vzniku rezistentních kmenů a příprava alternativních strategií antibiotické nebo kombinované terapie na základě úrovně výskytu genů pro rezistenci v oblastech postižených morem je považováno za nezbytné,“ stojí v souhrnu studie.
Mohlo by vás zajímat
Zbraň v biologické válce?
Je tu ale ještě jeden důvod, proč mít k dispozici vakcínu proti moru: totiž využití bakterie jako zbraně. „Zlovolné použití v bioterorismu nebo biologické válce by mohlo vést k relativně efektivnímu šíření morových bakterií,“ řekl pro časopis Geographical docent buněčné mikrobiologie na Univerzitě v Readingu Simon Clarke.
Bakterie by totiž mohla být izolována a pěstována ve velkém množství v laboratořích. Po rozptýlení při aerosolovém útoku by se u postižených jeden až šest dní po infekci rozvinul plicní mor – ale kvůli prodlevě mezi infekcí a viditelnými příznaky by lidé mezitím nevědomky šířili nákazu dál.
„V době, kdy jsme varováni před zvýšeným rizikem všeho od kybernetické války až po třetí jaderný věk, by mohlo být používání patogenů k destabilizaci společností a šíření paniky pro některé zlé aktéry lákavé,“ dodal Clarke. Mít po ruce vakcínu by umožnilo rychlou reakci v případě útoku, protože by tisíce lidí mohly být relativně rychle chráněny.
Strategie přežití
I to je důvod, proč vědci neustávají ve zkoumání bakterie Yersinia pestis. Podle nejnovější studie publikované v časopise Emerging Microbes & Infections umožnilo vypínání a zapínání jednoho genu bakterii moru stát se konkurenceschopnější vůči ostatním bakteriím, nebo se naopak přizpůsobit stresovým podmínkám, jako jsou nízké teploty a prostředí s nízkým obsahem kyslíku, s nimiž se běžně setkává mimo hostitele, například v půdě nebo při přenosu blechami.
„Tato studie nabízí nový vhled do toho, jak jemné genetické posuny mohou dramaticky ovlivnit zdatnost, přežití a konkurenci patogenů. Pro úředníky veřejného zdraví zjištění podtrhují důležitost sledování bakteriální evoluce. Nejen kvůli tomu, co nám říká o minulosti, ale i pro to, co by to mohlo znamenat v budoucnosti. Z hlediska národního zájmu tento výzkum přispívá k širšímu úsilí o předvídání toho, jak se nebezpečné patogeny přizpůsobí měnícím se ekologickým a sociálním podmínkám. Podporuje probíhající biologický dohled, modelování rizik a systémy včasného varování, zejména v době, kdy změna klimatu a urbanizace mění dynamiku zoonotických onemocnění,“ vysvětluje časopis Global Biodefence.
Mezi pandemiemi je bakterie méně smrtící
Další nová studie publikovaná v časopise Science odhalila, jak se moru podařilo přežít mezi lidmi stovky let poté, co pandemické vlny odezněly. V raných fázích pandemie byly infekce rychlé a smrt přicházela záhy jak u krys, tak u lidí. Jak husté populace krys řídly, selekční tlaky upřednostňovaly vznik méně smrtícího kmene moru s menším počtem kopií genu zvaného pla. Ten stojí za rozpouštěním krevních sraženin a pomáhá bakterii šířit se do lymfatických uzlin hostitele, kde se replikuje, než napadne zbytek těla. Vznikly tak nové kmeny, které byly méně smrtelné a lépe se šířily. Tyto oslabené kmeny ale nakonec vyhynuly, takže dominantní linie dnešních bakterií moru je smrtelnější variantou.
Aby si vědci hypotézu ověřili, testovali kmeny moru s redukovanou mutací genu pla na myších. Zjistili, že míra přežití u experimentálních subjektů byla o 10 až 20 procent vyšší než u myší infikovaných bakteriemi, které měly normální množství genu pla. Rekonstruovanému kmenu bakterie také trvalo asi o dva dny déle, než zabil své hostitele.
Zjištění by mohla poskytnout důležitá vodítka, jak zvládat moderní epidemie moru. Pochopení toho, jak se Yersinia pestis v průběhu času měnila, by navíc mohlo pomoci osvětlit adaptivní vzorce moderních pandemií, včetně té covidové.
Příznaky moru
Dýmějový mor: U pacientů se objeví horečka, bolest hlavy, zimnice a slabost a jedna nebo více oteklých, bolestivých lymfatických uzlin (nazývaných bubony). Tato forma obvykle vzniká po kousnutí infikovanou blechou s inkubační dobou 2 až 8 dnů. Bakterie se množí v lymfatické uzlině poblíž místa, kde bakterie vnikly do lidského těla. Pokud pacient není léčen vhodnými antibiotiky, bakterie se mohou rozšířit do dalších částí těla.
Septický mor: U pacientů se objeví horečka, zimnice, extrémní slabost, bolesti břicha, šok a případně krvácení do kůže a dalších orgánů. Kůže a další tkáně mohou zčernat a odumřít, zejména na prstech na rukou, nohou a v nose. Septický mor se může objevit rovnou, nebo se může vyvinout z neléčeného dýmějového moru. Tato forma je důsledkem kousnutí infikovanými blechami nebo manipulace s infikovaným zvířetem. Inkubační doba není přesně definována, ale pravděpodobně nastává během několika dnů po expozici.
Plicní mor: U pacientů se objeví horečka, bolest hlavy, slabost a rychle se rozvíjející zápal plic s dušností, bolestí na hrudi, kašlem a někdy i krvavým nebo vodnatým hlenem. Plicní mor se rozvíjí, když se bakterie rozšíří do plic pacienta s neléčeným bubonickým nebo septickým morem, nebo když osoba vdechne infekční kapénky vykašlané jinou osobou nebo zvířetem s plicním morem. Plicní mor je jedinou formou moru, která se může šířit z člověka na člověka. Inkubační doba plicního moru po vdechnutí může být krátká až +1 den.
