Studenti všeobecného lékařství v Česku pocházejí převážně z dobře situovaných rodin. Podle nové analýzy je systém přijímacího řízení i samotného studia nastaven tak, že znevýhodňuje uchazeče z méně privilegovaného prostředí. Důsledky mohou negativně ovlivnit i vztah lékařů k pacientům.
Studium medicíny v Česku je nejen náročné, ale i značně selektivní. A to nejen na základě znalostí. Jak ukazuje analýza socioekonomického zázemí studentů všeobecného lékařství, kterou zpracoval tým tvořený studenty 4. ročníku všeobecného lékařství 3. lékařské Fakulty UK pod vedením Davida Marxe ve spolupráci s týmem odborníků z FSV UK, k medicíně mají snazší přístup lidé z vyšších socioekonomických vrstev – a to jak před nástupem na vysokou školu, tak během ní.
Gymnaziální výuka nestačí
Vstup do medicíny je silně předurčen rodinným zázemím. „Zásadních zjištění je více, ale za nejdůležitější považujeme nepoměr v zastoupení jednotlivých socioekonomických skupin, tedy velkou převahu těch vysoko příjmových, a evidentní diskriminaci uchazečů o studium v rámci středoškolského vzdělání,“ shodují se řešitelé v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Z analýzy vyplývá, že téměř všichni respondenti (96 %) maturovali na gymnáziu, což je v Česku minoritní maturitní obor. Bezmála dvě třetiny z těchto respondentů absolvovaly placené kurzy nebo doučování. K přípravě na přijímací zkoušky jim tedy nestačila středoškolská výuka – byť na gymnáziu. „Tato zvýhodnění uchazečů z lépe situovaných rodin spolu s vysoce kompetitivním přijímacím řízením, zaměřeným na testování znalostí ze středních škol, vedou k tomu, že přicházíme o potenciální uchazeče z odlišných socioekonomických sfér,“ doplňují řešitelé.
Vysokoškolsky vzdělání rodiče
V dotazníku odpovídali medici a medičky z lékařských fakult po celém Česku. Co se týče subjektivního posouzení jejich či rodinné materiální situace, jsou regionální rozdíly minimální, stejně jako v zařazení do ekonomické třídy. Nepoměr lze podle řešitelů pozorovat ve vzdělání rodičů: „V Praze a v Brně mají respondenti alespoň jednoho vysokoškolsky vzdělaného rodiče častěji, než je tomu na ostatních fakultách. I tak jsou ale v této kategorii výsledky nadprůměrné ve srovnání s ostatními vysokoškoláky.“
Souhrnně za všechny lékařské fakulty mají vysokoškolské vzdělání oba rodiče ve 42 procentech. Dalších 31 procent uvedlo, že vysokou školu má alespoň jeden z rodičů.
Riziko pro budoucí praxi: nedostatek empatie?
Pokud většina budoucích lékařů pochází z privilegovaného prostředí, může se to promítnout do vztahu k pacientům. Například při možnostech změny režimu v důsledku (zejména chronických) onemocnění. „Lékař doporučí pobyt na horách či u moře, přitom si neuvědomí, že pro pacienta a jeho blízké je tento postup nedostupný a pacient se za to stydí, tudíž to nesdílí, aby nevypadal jako nedbalý,“ varují řešitelé analýzy.
Problém může vznikat také na základě omezených možností v přístupu k řadě nástrojů prevence či ekonomického tlaku negativně ovlivňujícího pacientovu compliance s léčbou – například nemožnost jít na krátkodobou pracovní neschopnost z finančních důvodů. „Budoucí lékaři a lékařky tak nemusí porozumět potřebám svých pacientů, což může nejen negativně ovlivnit plánování a organizaci léčby, ale i zásadně snížit motivaci pacientů dodržovat léčebný plán,“ podtrhuje autorský tým.
Práce při studiu: volný čas i zkušenosti
Studie ale zároveň ukazuje, že většinu studentů žene ke studiu medicíny vnitřní motivace. Zájem o vědu a poznání lidského těla byl na prvním místě, následovala touha pomáhat lidem a také široká možnost uplatnění a dostatek času na výběr oboru. Minimálně zastoupený byl naopak „tlak ze strany rodiny“. Řešitelé také poukazují, že výrazně zastoupeno nebylo ani finanční ohodnocení.
Průzkum se ptal i na důvody, proč studenti při studiu pracují. Nejčastěji zmiňovali financování volnočasových aktivit a nezávislost na rodičích, ale také získávání zkušeností, zvláště v oblasti zdravotnictví. „Kontrastem tomu je necelých 20 procent respondentů, udávajících práci za účelem pokrytí základních životních potřeb, či nezbytných financí pro studium,“ doplňují autoři. Na kombinaci studia medicíny a práce se Zdravotnický deník zaměří v jednom z dalších článků.
